Článek
Michal Frydrych obdržel za svůj faul na Klimenta trest deseti zápasů a mnozí jsou jím takřka šokováni.
Trest na nižší hranici oprávněný
Asi netřeba daný okamžik nějak podrobně připomínat. Ostravský fotbalista skluzem zezadu sestřelil nejlepšího střelce Olomouce Jana Klimenta, navíc mu zaháknul a přisedl nohu, díky čemuž mu způsobil poměrně velké zranění. Někteří už v daný okamžik říkali, že se jednalo o nechtěný faul a neměla být za něj udělena ani červená karta.
Komise rozhodčích ovšem byla proti a vyloučení označila za správné. Bylo potom jasné, že Disciplinární komise udělí Frydrychovi vysoký trest. Minimum za podobný přestupek, důsledkem jehož je těžké zranění, je 2 – 18 měsíců. Tzn. minimálně 8 zápasů. Fotbalista Baníku nakonec dostal stopku na 10 utkání. Dlouhý komentář k tomu napsal předseda DK Jiří Matzner:
„Každý hráč je během utkání plně zodpovědný za své chování i za případné následky, které jeho jednání může mít. V případě obránce Michala Frydrycha šlo bohužel o situaci, která vyústila ve vážné zranění protihráče v podobě zlomení nohy Jana Klimenta, jenž musel podstoupit operační zákrok.
Disciplinární komise nemá důvod nevěřit slovům kapitána Baníku, že zákrok nebyl veden se záměrem protihráče zranit. Je však nutné zdůraznit, že tomuto nešťastnému momentu předcházelo jednání, které podle vyjádření Komise rozhodčích FAČR jednoznačně naplnilo podstatu surové hry a tím pádem bylo udělení červené karty v dané situaci plně oprávněné.
S ohledem na tyto skutečnosti a fakt, že Disciplinární řád FAČR stanovuje za takové přestupky trest v rozmezí od dvou do osmnácti měsíců, uložila disciplinární komise panu Frydrychovi trest zastavení závodní činnosti na deset soutěžních utkání. Není možné přehlédnout, jak závažné následky jeho zákrok měl a jak zásadně je omezen obvyklý způsob života útočníka Olomouce, jehož absence se dle zjištěných informací bude pohybovat v řádech měsíců.“
Trest je to vysoký, ale zranění Klimenta je rovněž vážné. A v tomto případě na něj prostě musí být brány ohledy. Jak se často říká – hráč je zodpovědný za své tělo a své konání. Frydrych nemohl při daném zákroku zasáhnout míč a jeho cílem bylo protihráče prostě zastavit. Zranit ho určitě nechtěl, ale svým konáním to prostě zavinil. Ať už se na to díváme jakkoliv. Proto mi daná stopka přijde v pořádku, i když je pro hráče i celý Baník samozřejmě hodně nepříjemná.
⚠️ Disciplinární komise Ligové fotbalové asociace udělila trest na 🔟 soutěžních utkání Michalu Frydrychovi z Baníku za zákrok, jímž způsobil zlomeninu lýtkové kosti olomouckému Janu Klimentovi. ⚽️
— ČT sport (@sportCT) April 30, 2025
Souhlasíte s verdiktem? 🫵 pic.twitter.com/sVPhZN7eRy
Rigo nakonec nemá tak těžké zranění, proto je trest nižší
Oznámeny byly i další dva tresty za přestupky ze stejného utkání. Jiří Spáčil měl „štěstí“, že Tomáš Rigo nakonec neutrpěl tak velké zdravotní následky jako Kliment. Díky tomu se jeho trest řídil podle jiného odstavce totožného paragrafu a maximální trest byl deset zápasů. Nakonec dostal stopku pouze na čtyři, tedy téměř polovinu rozmezí. S tím se asi dá souhlasit. I když to klidně mohlo být třeba o zápas více.
Kohút nejnižší trest. Neměl být vyšší?
Jakkoliv se mi po přestupu do Baníku líbí Michal Kohút a možná z něj roste fotbalista ještě pro výše postavené kluby, trest pro něj mi naopak přijde spíše malý. Za přišlápnutí ruky Mikulenky byl Kohút vyloučen a nyní dostal stopku pouze na 3 utkání. Z dostupných záběrů mi přišlo, že této situaci šlo předejít.
Ze všech tří situací mi tento faul přišel možná nejzákeřnější, ačkoliv ze zdravotní hlediska asi nejméně závažný. Asi nešlo čekat podobně vysoký trest jako u Frydrycha, ale takových čtyři – pět zápasů by si za mě zasloužil. Otázkou potom je, jestli neměl vyšší trest dostat i Spáčil.
Je potřeba předcházet zraněním a tvrdě trestat fauly
Jakkoliv mohou znít verdikty disciplinárky či moje názory přísně, je za mě prostě potřeba některé zákroky tvrději trestat. Jestliže chceme chránit zdraví hráčů, právě tímto způsobem od nich můžeme faulující trochu odradit. Ona to potom totiž není ani pro ně sranda, že si třeba měsíc či dva nezahrají.
Autor textu: Lukáš Loužecký