Článek
My se dnes podíváme právě na fotbal, a to konkrétně na reprezentace, protože právě ty byly v posledních dnech nejvíc na očích. Rozebereme si, čím se momentálně může chlubit slovenská reprezentace v porovnání s tou českou.
Porovnávání fotbalu na klubové úrovni by bylo pro Slovensko zřejmě předem prohráno. Přestože se nyní Slovan Bratislava jako slovenský zástupce dostal do Ligy mistrů. Jedná se totiž o první případ od roku 2010. Není to však nic, čím by se Slováci mohli nějak chlubit. V tomto mezidobí se do základní části Champions League stihli dostat hned tři čeští zástupci. Dokázala to Slavia, Plzeň dokonce třikrát a nyní i Sparta. I když u ní musíme v rámci objektivity zmínit, že se jí to podařilo právě v aktuálním ročníku jako Slovanu. Přičemž Sparta vypadla v posledním kole kvalifikace ve zmíněném roce 2010 se Žilinou.
Toto je však jen jeden faktor. Porovnání, ve kterých slovenská strana prohrává na plné čáře, je více. Ať už se bavíme o návštěvnosti, reputaci soutěže, či koeficientu. Tam jsou ty rozdíly asi nejvýraznější. V případě reprezentace, je to ovšem jiný příběh. A v mnoha věcech má právě ta slovenská strana navrch.
Slovenská reprezentace je stabilnější
Jeden z důležitých faktorů, kterým se Češi skutečně nemohou chlubit, je stabilita. Na lavičce národního týmu je stále Ivan Hašek. A to i po zklamání na mistrovství Evropy. Hledání nového manažera prakticky stále trvá, a to i při probíhající Lize národů. Tuto nejistotu si všímají i fanoušci a je to jasně vidět. Snad nejlepším úkazem je domácí zápas s Ukrajinou, kde byl zájem o zápas tak slabý, že domácí tribuny z větší části zaplnili hostující fanoušci.
Na druhé straně Slovensko má momentálně nastavenou dlouhodobou strategii, která je jasně dána a vzhledem k posledním výsledkům můžeme prohlásit, že funguje. V době, kdy Francesco Calzona přebíral národní tým, se to u fanoušků nesetkalo s přílišným pochopením. A to i přesto, že přišel ze slavné Neapole. Zároveň to byl člověk, který do té doby působil jen jako asistent trenéra, nikdy ne jako hlavní trenér. Tyto obavy byly po jeho příchodu naplněny i nepřesvědčivými výsledky.
Všechno se však otočilo v průběhu kvalifikace na poslední mistrovství Evropy. Tam se Slovensko kvalifikovalo z druhého místa, přičemž odehrálo vyrovnané zápasy i se silným Portugalskem. Také je zde podstatný rozdíl i v tom, jak oba národy dopadly na samotném turnaji. Čechům se nepodařilo postoupit ze skupiny, avšak Slováci se dostali až do vyřazovací fáze, kde velmi nešťastně prohráli s Anglií, tedy pozdějším finalistou.
Kreativita v záloze
Podíváme-li se na zálohu obou týmů, nejvíce udeří do oči hráči, kteří působí v nejlepších ligách na světě. Na české straně je to jednoznačně Tomáš Souček. Ta slovenská se může chlubit Stanislavem Lobotkou. Na hráče, jako je Tomáš Souček se nedá říct křivého slova. Pravidelně hraje, přičemž působí v nejlepší lize světa a jeho kvality jsou nepřehlédnutelné, což ukazuje jak v dresu West Hamu, tak i v tom národním. Jeho přednosti jsou ovšem zejména hra do defenzivy a síla ve vzduchu, což dokazuje i tím, že vedle povinností v záloze umí občas přidat i gól.
Naproti tomu slovenský Lobotka je poměrně opačný případ. Svým nízkým vzrůstem ve vzduchu určitě nekraluje, ale jeho předností je zejména čtení a kontrola hry. V Neapoli patří k nejdůležitějším hráčům a pochvalu mu složil i současný trenér a bývalý fantastický záložník Cesc Fàbregas.
Dejte mi Lobotku, prosím. Co to je za fotbalistu! Mamma Mia, je neskutečný a jedním z těch, kteří vám vyhrají zápas. Jak chápe fotbal, tvoří ho. Jsem blázen do takových hráčů. Chtěl bych 11 takových Lobotků. Úžasný hráč!
A přestože je Souček důležitým hráčem pro klub i pro národ a své úkoly plní na sto procent, jeho kreativita určitě není hlavní vlastností. To v případě jednotlivce určitě není problém. V případě týmu už však takový hráč absentuje. A to je i případ Česka. Ani jeden z českých kreativních záložníků nepůsobí v nejlepších ligách světa na takové úrovni, aby byl ve svém týmu lídrem.
