Článek
V neděli o půlnoci se uzavře české, letní přestupové okno. Podobně jako všude v Evropě (až na výjimky) bude šlus s utrácením peněz movitých majitelů klubů za nové hráče a kluby si budou muset vystačit s tím, co se jim podařilo „utrhnout“. Česká fotbalová špička, tedy Sparta, Slavia a Plzeň této možnosti samozřejmě využila, tedy majitelova poblouznění z postupu do Evropy, a utrácela jako divá, aby zvýšila svou konkurenci na mezinárodním kolbišti. Jedno poučení si totiž kluby už ověřily v minulých sezónách: jenom s levnými nákupy a vlastními odchovanci se díra do Evropy neudělá.
Odhlédněme od Plzně, která stále ještě „míchá“ přestupy zhruba (alespoň částečně) pade na pade mezi zahraničními a domácími borci; zároveň s tím, že nejede (možná záměrně) žádné přestupové bomby, ale trpělivě vyzobává zajímavé hráče, o které obě pražská „S“ nejeví nějaký enormní zájem. V tomto směru to však dělá zřejmě velice dobře, což zatím dokazují její výkony a výsledky ve všech soutěžích. Plus bonus navíc: letošní přestup jejího klíčového hráče Tomáše Chorého do konkurenční Slávie za 3 mil. Euro! To se jeví jako Šádkův majstrštyk, ačkoliv si mnozí ťukali na hlavu, proč tým před důležitou sezónou oslabuje. Ale tento protřelý šíbr znovu ukázal, že ve fotbalovém byznysu se cítí jako ryba ve vodě. Zbavil se hráče, který už neměl zájem za Plzeň hrát a elegantně, bez mrknutí oka, ho zpeněžil za těžké love v rámci české ligy jako do ciziny. Šádek tušil, že pro skoro třicetiletého borce, byť reprezentanta, těžko bude v Evropě (za peníze, které vysolila Slávia) hledat kupce.
Na hlavu si zřejmě ťukali i mnozí slávističtí fans, když se přestup upekl. Slavia ukončila sezónu 2023/24 bez trofeje, a byť hrála zajímavý fotbal, který ji přinášel úspěch zejména v Evropě, v domácích soutěžích vyšla naprázdno. Takže fanoušci možná očekávali nějakou tutovou, nejlépe zahraniční bombu, která by do Edenu znovu vrátila to, na co byli léta zvyklí. Ačkoli se slávističtí skauti v posledních sezónách činili, seč mohli, například nového Stancia či Olayinku (pikant, Olayinka byl v létě blízko zpětnému odkupu do Edenu) se jim nepovedlo přivést. Na nedostatek kreativity ve slávistické hře upozorňovali i mnozí odborníci a právě zde hledali příčinu slávistického „krachu“ na české trofejové burze. Střeďáka, notabene gólového, už však měla. Jurečka, byť nijaká extrovní fotbalová star, góly střílet umí. Ve Slavii se stal králem ligových střelců a reprezentantem. To určitě není málo. K tomu si Slavia už před Chorým pořídila Chytila. Tak proč 3 mega éček za bývalého plzeňského forwarda?
No, jeví se to opravdu zvláštně a pro mnohé nepochopitelně. Ale v Edenu určitě vědí, čeho chtějí dosáhnout. A příchod Chorého přesně zapadl do taktiky klubu, který se chce opět vrátit na nejblyštivější výsluní. Byť za těžké prachy. Ovšem nesmíme zapomínat, o co se v právě probíhající sezóně hraje. O nic menšího než o přímý postup do LM. A na ten dosáhne pouze mistr ligy. To už stojí za to, nějaké ty milióny pustit. Notabene, když tu byla ještě možnost dostat se do základní části LM už letos (i když to nakonec nevyšlo a Slavia bude hrát „jen“ EL). I další nákupy Edenu to potvrzují: ke konci přestupního okna přišla doslova smršť přestupů: Ling, Perišič a Simion Michéz. Předtím třeba Gannis-Fivos Botos nebo Vorlický. A nesmíme zapomínat ještě na jeden „třaskavý“ přestup, jenž se v Edenu v tomto roce udál. Dost možná nejdůležitější. Tradiční český klub se stal majetkem „tradičního“ českého miliardáře Pavla Tykače. A ten chce svou Slavii vidět hrát na největších stadiónech Evropy. I proto třeba Chorý a miliónoví cizinci. Nebo návrat Lingra, nespokojeného se svým vytížením ve Feyenoordu.
V Edenu si možná dobře všimli toho, co začali razit na Letné. Dva tituly z posledních dvou sezón, double a účast v základní části letošní LM přinesla Spartě zejména změna v myšlení. To je v přímé souvislosti s příchodem zahraničního trenéra na Letnou.
Když v roce 2022 přicházel Brian Priske do Prahy, byla Sparta nekoncepčně rozháraná, s typicky „českým“ pohledem na věc. Dánský trenér to během krátké chvilky změnil. Pomohlo mu v tom nejen to, že se obklopil svými lidmi (též nezatíženými úzkoprsým pohledem), ale i práce Tomáše Rosického. Hlavní změny se udály v zejména při doplňování kádru. Prozření, že jen s českými borci a odchovanci se díra do světa neudělá, možná bylo pro mnohé kruté vystřízlivění. Stejně tak poznání, že chci-li hrát milionářské soutěže, musím také milióny utrácet. Za málo peněz se nedá dělat hodně muziky. Už žádná angažmá „za zásluhy a na důchod“, už žádní hráči po konci smlouvy. Tak drahé bylo letenské prozření. Drahé, leč potřebné. A výsledky a trofeje daly této filozofii za pravdu. Dokonce během krátké doby. K radosti fandů a do budoucnosti možná i Daniela Křetínského (ačkoliv tomu asi na nějaké té koruně nesejde).
Sparta „miliónově“ přebudovala kádr. Haraslín, Birmančevič, Krasniqi, Laci, Kairinen, Tuci, Imanol García, Vindahl či Sörensen, ti všichni přišli za nemalé peníze. A nemalé peníze samozřejmě i berou. Za to však je Sparta tam, kde je. V LM. A ano, podíl českých borců (neřku-li odchovanců) se v základní jedenáctce postupně snižuje. Je to mrzuté, ovšem z hlediska internacionálního úspěchu Sparty zřejmě i nutné. Podíváme-li se na hru a výsledky B týmu, který by měl být jedním z hráčských zdrojů „áčka“, pak se nám nabídne mírně rozpačitý pohled na sparťanské naděje. A znovu, chcete-li v Evropě něco znamenat, musíte také „evropsky“ myslet. I proto přišel Albion Rrahmani za neuvěřitelných 5 mil. Euro. A stejně jako Chorý Slávii, i on se Spartě okamžitě vyplácí. Bez obvyklých floskulí, že si musí nejdříve zvyknout na českou ligu. Nechci vám kazit pohled na věc, ale kvůli české lize Rrahmani nepřišel. I proto stál, kolik stál a bere tolik, kolik bere. Ovšem hned také ukazuje proč. Inu posila.
