Článek
Sparťané nadávají, že daroval body Slavii, slávisté zase, že VAR pomáhá Spartě a tak stále dokola. Stalo se to takovým koloritem současného fotbalu. VAR ale zcela změnil život a práci především pomezním sudím.
Dokud práci odvádějí lidé, vždy je prostor pro chyby a těch se před zavedením VAR kupilo jako hub po dešti. A tak se nasadil systém, který má chyby eliminovat. Problém je ovšem v tom, že VAR je pouze poradní hlas, a především v tom, že u něj opět sedí ti stejní lidé, kteří zápasy řídí. Jeden týden jdu pískat ligu a druhý týden si sednu za video a budu radit kamarádovi, který píská tu samou soutěž. Na můj vkus až moc prostoru pro subjektivní ovlivňování jednotlivých událostí.
Není pomezní rozhodčí zbytečný?
Asi každý z nás si pamatuje dobu, kdy pomezní sudí leštil lajmu jak čamrda. Sem tam zvedl praporek, když se mu zdálo, že je útočící hráč za obranou soupeře. Večer se to rozebíralo nejen ve zprávách, ale také v hospodě a později na sociálních sítích. Ty dokonce dali možnost vyjádřit se každému, kdo o fotbale někdy něco slyšel, a tak nám vznikla početná skupina tzv. gaučových odborníků.
Samozřejmě vedle odhalování postavení mimo hru, má čárový rozhodčí za úkol také určovat, kdo bude vhazovat poté, co míč opustí hrací plochu a pomáhat hlavnímu rozhodčímu s odhalováním zákeřných zákroků. To první je vcelku diskutabilní. Pokud čárový rozhodčí běhá jen po půli hřiště, jak může vidět 50 metrů daleko, kdo se v souboji dotkl jako poslední balónu? Hráči jsou v drtivé většině schopni se domluvit, a pokud ne, stejně přijde intervence hlavního sudího.
Zůstává nám tedy hlavní činnost pomezního, a tou je, hlídání postavení mimo hru. O to víc je zarážející fakt, že v poslední době si čárový rozhodčí zvykl na to, že s hráči po lajně sice běhá, ale jeho praporek vyletí vzhůru pouze v případě jasného ofsajdu. Jasně, klade se důraz na plynulost hry, na zatraktivnění fotbalu a pouštění většího množství těsných útočných akcí. Ale na co tam pak ten pán na lajně je? Když z takové akce padne branka, přispěchá s jejím potvrzením či vyvrácením VAR a pikolík na čáře stojí a kývá. Veškerá jeho zodpovědnost vzala s příchodem VAR za své.
VAR plynulosti hry moc nepomáhá
Vedle toho, že se pomezní sudí zbavuje jakékoliv odpovědnosti tím, že nechává rozhodování na VAR, mi nechutná ani dnešní trend pozdního pískání útočných akcí, kdy jde o ofsajd na první pohled jasný. Útočník, který v době přihrávky vybíhá metr za posledním obráncem soupeře je nucen běžet ve sprintu několik desítek metrů, aby si to čárový sudí srovnal vše v hlavě a zvedl praporek, který po celý zápas používá spíše jako těžítko. Že by to přispívalo k plynulosti hry, se říci nedá. Určitě to ale přispívá k větší únavě hráčů a jejich frustraci, že sprintují kvůli ničemu. Takhle rychle by mohl zareagovat i rozhodčí z vozu VAR.
Když před pár lety pomezní zvedl praporek na znamení ofsajdu, velmi často to vyvolalo na hřišti řadu emocí, kdy se každý z týmů domníval, že sudí nemá pravdu. Začalo dohadování s rozhodčím, které trvalo několik minut, a plynulost hry byla tatam. S příchodem VAR se ovšem situace rapidně změnila. Při stejných situacích se zkoumá několik minut na videu, jestli ofsajd skutečně byl či nebyl a prostor pro komunikaci hráčů s rozhodčím zcela zmizel. Doufám, že ta ironie je z toho cítit více než dost.
U VAR sedí kamarád hlavního rozhodčího a napovídá mu, co vidí na videu. Nemá sice k dispozici ani kalibrovanou čáru, ani pohled kamery přímo z úrovně posledního obránce, ale i tak má rozhodovat o tom, zda se skutečně o ofsajd jedná či nejedná. A tím groteska okolo VAR v kombinaci s čárovým sudím pokračuje. Jedná-li se o jasné postavení mimo hru, potom není co řešit. U sporných situací ale ani VAR nepomůže gaučovým odborníkům vyvrátit jejich názor a už vůbec nepomůže k objektivnímu rozhodování o osudu zápasu.
Eliminace chyb? Díky VAR určitě ne
V každé sezóně jsme svědky toho, že ani rozhodnutí VAR nejsou vždy objektivní. Přeci jen za monitorem sedí ti samí lidé, kteří v předchozích kolech dostali stopku za chyby na hřišti. Nejvíce je to vidět při sporných situacích v pokutovém území, ale v článku jsme se zaměřili na pozemní rozhodčí, tak u nich zůstaňme.
Když to shrneme, pomezní alibisticky nezvedá praporek, protože má v zádech VAR, a proč by přebíral odpovědnost na sebe, že? Sporné vhazování stejně rozlouskne až hlavní arbitr. Na pomezním tak zůstává jen ta role bonzovací, kdy upozorňuje třepáním praporku na faul té či oné strany.
Pokud se podíváme na to, kolik takový rozhodčí za zápas stojí, potom je na místě otázka, zda je ho na hřišti skutečně třeba. Pomezní rozhodčí má za zápas odměnu kolem patnácti tisíc korun. Na hřišti jsou dva a zápasů v každém kole osm. Jednoduchým výpočtem tak dojdeme k téměř čtvrt milionu. Za základní část ligy potom více než 7 milionů korun. Ty se platí lidem, kteří 90 minut běhají tam a sem a veškerou zodpovědnost přenáší na kamaráda z VAR.
Systém VAR stojí desítky milionů za sezónu, proč tedy vyhazovat další miliony za zbytečné čárové rozhodčí? VAR jim sebral práci, ale oni si na to nestěžují. Také proč, když z nich navíc spadla zodpovědnost. Zaveďme kalibrovanou čáru, systém hlídající opuštění míče ze hřiště a rychlejší reakce rozhodčích v dodávce a pro řízení zápasů bude potřeba polovina lidí.
