Článek
Mládežnický reprezentant si však utřídil myšlenky, a jak naznačilo první kolo letošní sezóny, bude svými výkony chtít klub z města automobilů znovu vrátit do Evropy.
V patnácti letech jsi přestoupil z Ústí do Dynama Drážďany, což je v Sasku naprostý fenomén, ale z ničeho nic byl založen klub z Lipska. A mě by zajímalo, jak jste v juniorských nebo v dorosteneckých kategoriích vnímali Lipsko, které bylo a je neoblíbené po celém Německu, přičemž v Drážďanech musí být nenávist vůči Lipsku ještě větší.
V Drážďanech Lipsko moc oblíbené nebylo a není, takže samozřejmě to byly vyhrocený derby a vždycky jsme se na vzájemné zápasy těšili. Když jsme hráli doma, chodilo se na nás dívat hodně diváků i kluci z Áčka. Zápasy s Lipskem byly dobrý, většinou ostrý. Oni mají tréninkové centrum, kde mají takový malý stadiónek, takže tam hrát, to bylo trochu něco jinýho.
Dynamo je v Drážďanech pro lidi v podstatě droga. Zažil jsi někdy, že ti působení v klubu obrazně řečeno otevíralo dveře, že tě lidi poznávali nebo prosili o fotku? Pokud ano, jak ses se slávou v takto mladém věku vyrovnával?
Ano, občas se stávalo, že mě někdo na ulici poznal a chtěl se třeba vyfotit, ale když nemáte zápasy za Áčko v lize, tak ty lidi, nechci říct, že moc neví, ale nebylo to tak silný, jak to zažívali třeba někteří jiní kluci. Určitě to bylo hezký, když mě lidi poznávali a chodili si pro fotku nebo pro podpis a asi mi to i trošku stouplo do hlavy. Ten příběh už všichni známe a víme, jak to bylo, takže teď s odstupem času vím, že jsem to měl asi brát jinak.
Hodně kluků, se kterými jsem se bavil, mi říkalo, že když hráli za kluby z východního Německa, že ‘,zápaďáci‘‘ se na ně koukají skrz prsty. Setkal ses někdy s takovýmto chováním, např. když jste byli na výjezdu v Hamburku nebo ve Frankfurtu, což jsou bohatá města, že se na vás koukali prakticky jako na lidi z NDR?
Abych řekl pravdu, takové chování si upřímně moc nevybavuju a nějak si to nepamatuju, respektive jsem to nevnímal, takže na tohle nedokážu odpovědět.
Tvá asi nejúspěšnější sezóna byla v U19, kdy jsi ze 48 zápasů dal 29 gólů. Jak na tuhle sezónu vzpomínáš?
To ano, to byla dobrá sezóna, spadlo mi tam snad skoro všechno, co šlo, rád na ni samozřejmě vzpomínám a snad zažiju ještě alespoň jednu takovou sezónu.
Právě po této vydařené sezóně ti nevyšel Innsbruck, nevyšlo Ústí a najednou ses octil v Prostějově. Nepřemýšlel jsi někdy o tom, co jsi dělal špatně? Ty jsi už dřív často mluvil o restartu v hlavě, pomáhal ti s ním nějaký mentální kouč nebo sis všechno vnitřně srovnával sám? Byl a stále jsi velký talent, některé sezóny byly skvělé, jiné nevyšly, tak se zkrátka ptám, jak ses s tím vypořádával.
Tak třeba angažmá v Ústí bych nehodnotil jako nepovedený, ale tam bylo důležitý, abych začal pravidelně hrát v Áčku, což svůj účel splnilo, takže bych to úplně neviděl jako nevydařenou sezónu. Ale samozřejmě ta vize osobního růstu a posunu – tam jsem si musel nějakým způsobem uvědomit, že takhle to dál nejde. Už jsem to říkal v několika rozhovorech, že v Rakousku, když přišel covid a když jsem šel do Ústí, tak jsem si uvědomil, že fotbal něco stojí a bude mě stát hodně a pokud chci něčeho dosáhnout, tak musím prostě začít makat a dřít a dělat věci, co ostatní nedělají. Jedu si to svoje pořád i teď, nepřestávám. Třeba toho mentálního kouče zrovna teď řeším, že ho nejspíš začnu využívat, tak uvidíme, jestli mě to posune dál.
Moravské kluby si často stěžují, že českým hráčům se na Moravu nechce. Ty jsi rodák z Ústí, neměl jsi tedy s tímhle problém? Proč ses vlastně rozhodl konkrétně pro Prostějov? Hodně lidí to tenkrát překvapilo.
Hlavní roli v tom hrál fakt, že trenérem je Jarošík, který mě měl v Ústí a který mě chtěl i do Prostějova. Já jsem z Ústí neodcházel úpl ně v dobrém, co se týká pár lidí ve vedení. Ústí chtělo, abych podepsal smlouvu u nich, protože se vědělo, že budu rozvazovat smlouvu s Drážďanama a mezitím mi zavolal trenér Jarošík, takže to byla jasná volba. Musím říct, že Morava byl správný krok, jezdím tam pořád, mám tam spoustu kamarádů a opravdu se mi tam líbí.
To rozhodně správný krok byl, protože za rok a půl přišly nabídky z Mladé Boleslavi, Baníku Ostrava, Sigmy Olomouc. Musel jsi cítit i velké zadostiučinění vůči lidem v Ústí, jak jsi říkal a hlavně i pro tebe samotného, protože cesta, kterou sis nastavil, se začíná vyplácet.
Prostějovu vděčím za hodně. Za mě organizace vychovává dobrý hráče. Pro ty mladý kluky, i když to mají daleko od domova, je Prostějov správnej krok, každému jen doporučuji. Samozřejmě to, že jsem si mohl vybírat z nabídek, to bylo příjemný, i doma byli rádi.
V Boleslavi ses uvedl fantasticky. Ale přijde mi, že ty jsi jeden z mála hráčů v lize, který rád kličkuje a kterému dělá upřímnou radost dát někomu housle nebo hráč zmást. V čem vidíš své silné stránky?
Moje přednosti jsou samozřejmě rychlost a dribling a taková ta vyčůranost, to je i spojené s těma kličkama a je hezký, když se třeba povede dát housle. Nechci být jenom takový ten obyčejný hráč, který si akorát kopne balon a běží, rád bych se v něčem odlišoval, vynikal, ale samozřejmě to má své hranice, je potřeba poznat, co si můžu dovolit.
Tvůj první zápas letošní sezóny v Boleslavi sis zapsal do statistik 1 + 1, dovol mi tedy nakonec ještě jednu otázku. Jaké jsou teď tvoje osobní cíle a jaké má aktuálně cíle Mladá Boleslav, která dlouho nehrála evropské poháry? Je účast v nich něčím, co u vás v kabině rezonuje?
Tak určitě cíle týmu jsou evropské poháry, ale uvidíme, jak se nám sezóna povede. Musíme udělat všechno pro to, abychom ty poháry hráli. A co se týká mých osobních cílů, jedním z nich je samozřejmě být co nejproduktivnější a co nejvíc pomáhat týmu, zbytek si nechám pro sebe.
