Věřím, že v Olomouci dosáhneme na evropské poháry, tvrdí gólman Macík

Jak vidí příští sezonu v olomouckém dresu? O tom, ale i o srovnání české a slovenské ligy nebo o úspěších, které zažil ve své kariéře, během níž si zahrál i proti slavnému Evertonu, se nám slovenský brankář rozpovídal v rozhovoru.

Nedávno jste se zotavil z dlouhodobého zranění. Jaké pro vás toto období bylo?

Bylo to velmi náročné období. Zranění vypadalo jako obyčejný natržený stehenní sval. Prognóza zněla čtyři až šest týdnů. Po šesti týdnech byl sval prakticky zahojený, ale komplikace přetrvávaly. Lékaři i já jsme tomu dali nějaký čas a řešili to většinou jen odpočinkem, protože nikdo nevěděl, co se děje. Po nějakých třech měsících se mi ta doba zdála už hodně dlouhá. A tak mi lékaři domluvili konzultaci u profesora Koláře v Praze. Ten později zjistil příčinu.

Šlo o to, že jsem měl problémy se sedacím nervem, což mi prakticky znemožňovalo jakýkoli pohyb. Nasadil mi tedy léčbu, která trvala další dva měsíce. V té době už zranění přetrvávalo asi půl roku. Samotné zranění trvalo tři měsíce a léčba trvala další tři měsíce. Po tomto období jsem se asi měsíc dostával do normálního režimu. Nakonec jsem tedy po sedmi měsících konečně mohl naplno trénovat a nastoupit do brány. Toto období bylo asi nejtěžší zkouškou v mé profesionální kariéře. Nikdy předtím jsem nezažil žádné vážnější zranění. Nejhorší bylo, že tři měsíce člověk prakticky nevěděl, co se s ním děje a jak to léčit. Naštěstí se díky profesoru Kolářovi dalo vše do pořádku a já díky němu mohu pokračovat ve své profesionální kariéře.

Olomouc do posledních chvil bojovala o místa zajišťující předkolo evropských soutěží. Považujete letošní sezonu vzhledem k postavení v tabulce za úspěšnou, nebo jste spíše zklamaní?

Z hlediska umístění hodnotíme sezonu pozitivně. Naším cílem na začátku sezony byla první šestka. Začátek však nebyl podle našich představ. Měli jsme několik špatných výsledků, ale prostředek sezony byl lepší. Kluci podávali skvělé výkony a získávali hodně bodů. Konec nebyl úplně podle našich představ. Ztratili jsme body se soupeři, se kterými jsme očekávali výhru. Na druhou stranu se nám dařilo získávat body s favority.

Toto období bylo jako na houpačce. Šesté místo je pro nás určitě úspěch. I když jsme do posledních chvil bojovali o čtvrté místo a věřili jsme, že se tam můžeme dostat a že můžeme do Olomouce přivést evropský fotbal. Pevně ale věřím, že pokud bude tento nastavený režim, který máme, pokračovat, úspěch v podobě evropských pohárů přijde v příští sezoně.

V České republice působíte třetím rokem. Jak byste porovnal podmínky v Česku a na Slovensku?

Myslím, že česká liga je o něco lepší. V českých klubech je hodně kvalitních a starších hráčů. Na Slovensku jsou naopak převážně mladí domácí odchovanci. Takže z mého pohledu je Česko o něco výš.

Nedávno jste oslavil 30 let. V případě brankáře by to měl být ideální věk. Očekáváte, že by příští sezona mohla být vaší nejlepší? Ať už z hlediska osobních, nebo klubových úspěchů?

Nějak nehledím na to, že by příští sezona měla být nejlepší v mé kariéře. Snažím se to ni dívat spíš z toho pohledu, že doufám, že bude lepší než ta minulá. Zejména z hlediska mých osobních statistik. Přece jen jsem byl tři čtvrtě sezóny mimo hru a odehrál jsem velmi málo zápasů. Teď se budu nejvíce soustředit na to, abych dobře trénoval a měl dobrou přípravu. Chci být připraven na ligu a odehrát co nejvíce zápasů. Věřím, že se připravím co nejlépe a budu podávat ideální výkony. Alespoň takové, jaké jsem měl před zraněním.

Kromě těžkých chvil během zranění, jaké byly nejtěžší ve vaší kariéře?

Ve své kariéře jsem mnoho těžkých období neměl. Co se týče tohoto dlouhodobého zranění, to byla jediná věc, která mě nějakým výrazným způsobem zpomalila. Ale kromě toho jsem si fotbal vždycky užíval. Tento sport mě baví a žádné výrazně těžší období v něm nenajdu. Fotbal jsem si užíval i na Slovensku a nyní v České republice. To je můj pohled.

Před vaším zraněním se zmiňoval odchod do Slovanu Bratislava. Jaký byl váš názor na tento případ?

Ano, padla i zmínka o odchodu do Slovanu, ale ve hře byly i jiné kluby. Bohužel moje zranění to všechno zbrzdilo. Když je pak člověk dlouhodobě zraněný, přestupy se řeší velmi obtížně. Jsem rád, že jsem se nakonec s Olomoucí dohodl na prodloužení smlouvy a budu tu pokračovat. Co se týče přestupů, které mohly být, tak to už momentálně vůbec neřeším.

Věříte, že se Olomouc dokáže v příští sezoně probojovat na příčky, které přinesou vytoužená evropská předkola?

Ano. Pevně věřím, že se nám to v příští sezoně může podařit, pokud budeme pokračovat v tom, co děláme, a v trendu, který jsme nastavili. Jde zejména o tréninkové věci a o to, aby všichni brali vše zodpovědně a tvrdě pracovali. Myslím, že na tu evropskou metu máme, a mohli bychom se tam představit už v příští sezoně.

Jak jste zmínil, během svého působení v Ružomberoku jste si zahrál i proti slavnému Evertonu, za který tehdy hrál legendární Wayne Rooney. Byl to nejlepší soupeř, proti kterému jste hrál?

Co se týče tohoto zápasu, tak to byl asi nejlepší zážitek, který jsem ve fotbale prožil. Hrát proti hráčům jako Wayne Rooney je něco neuvěřitelného. Opravdu jsem si to užil, bylo to fantastické. Jejich stadion je nádherný. Na zápas také přišlo hodně lidí. Atmosféra, která tam panuje, a to, jak celé město žije fotbalem, je neuvěřitelné. Pevně věřím, že se nám něco podobného podaří zopakovat a že budu mít příležitost si takové zápasy zahrát i ve své kariéře.

Národní tým bývá pro mnoho hráčů vrcholem. Stále věříte, že se objevíte v nominaci?

Je přirozené, že každý hráč sní o tom, že si zahraje za národní tým. Já určitě nejsem výjimkou. Každý člověk, který dělá jakýkoli profesionální sport, doufá, že se mu podaří dosáhnout tohoto vrcholu. Doufám také, že na sobě budu pracovat a časem budu podávat natolik dobré výkony, abych se do národního týmu dostal.