Článek
Ale už ne o tolik, o kolik se zdála ještě před sobotou být. A to je to nejpříjemnější zjištění. Člověk má hned mnohem klidnější spaní i když ví, že se mýlil. No, jen se na to podívejte sami!
Celý tým zaslouží absolutorium. Nejenom za Spartu, ale suma sumárum za tři venkovní výhry v řadě (Pardubice, Varnsdorf, Sparta). Jejich důležitost si rozebereme zanedlouho. V Pardubicích to sice bylo s odřenýma ušima a po Varnsdorfu musel trenér Hapal zvednout varovný prst, na závěr ale přišla sladká tečka v podobě sebevědomého výkonu proti týmu z nejtěžších. Klidně by mohl „Hapi“ vztyčovat varovný ukazováček po každém zápase, když to bude mít takový efekt. On osobně s Baníkem úřadujícího mistra na jeho hřišti porazil po 19 letech. Mimochodem se po právu stal trenérem kola našeho magazínu.
Jak vylézt na hrušku a nespadnout z ní
Nadpis možná trochu naznačuje, že by se mohlo jednat o název nějaké z chytrých příruček Dalea Carnegieho. Není tomu tak. Ale souvisí se vzpomínanou šňůrou tří po sobě jdoucích venkovních výher, v nichž gradovaly individuální i týmové výkony. Výhru v Pardubicích Baník urval tak trochu „na sílu.“ Když jsem minule psal o tom, že chyběla minuta od ostudy, myslel jsem to vážně. Každopádně vydřená výhra znamenala obrovskou vzpruhu pro morál týmu – základ a klíč úspěchu velkých mužstev.
V zápase s Varnsdorfem se zase projevilo sebevědomí individualit. Slinu chytil střelec Kubala a Ewerton z rohu zase vykouzlil parádu aspirující minimálně na gól měsíce. Na Letné se pak krásně sešlo úplně všechno. Spartě se postavil soupeř, který si byl vědom vlastní síly a neváhal jí to dát patřičně najevo. A myslím, že právě tohle vzalo letenským vítr z plachet. Spousta zaujatých i nezaujatých fanoušků poukazovala na paralelu se zápasy s Kodaní z předkola EKL. A i když bych řekl, že s Kodaní jsem viděl hrát Baník asi nejlepší fotbal v této sezoně, výkon z Letné se tomu dost blížil. Ať si fanoušci Sparty omlouvají porážku jak a čím chtějí, byla zasloužená. A Baník je zaslouženě na hrušce.
Nakolik se Slezská stává týmem „velké čtyřky“ se ovšem ukáže až v zápasech s mančafty ze středu a níže. Právě v nich teď bude na modrobílých, aby zúročili nabyté sebevědomí a soupeřům vnutili svoji hru a ideálně pár kousků v bráně k tomu. Pavel Hapal bývá při otázkách na toto téma na tiskovkách opatrný. Ale teď už není cesty zpět. Cesta totiž vede pouze skrze přijetí role favorita skoro ve všech zápasech a podle toho k nim přistoupit. A začít hned v sobotu s Duklou.
Euforie ve stínu mocných
Co mi trochu trhá žíly, je neochota velkých médií dát Baníku prostor i po takovém zápase, jaký špíl s mistrem sehrál. Že se zájem sdělovacích prostředků dlouhodobě točí kolem pražských „S“ víme, zvykli jsme si na to. Podobný problém koneckonců řeší třeba i v Plzni. Pokud se neblíží zápas v Evropě nebo neporazí právě rudé nebo sešívané, přečtete si o ní maximálně když Adolf Šádek vytáhne nějaký přestupový majstrštyk. Kluby z Moravy a Slezska? Zapomeňte. Schválně, kolik článků o výhře Sigmy na Spartě jste si minulý měsíc přečetli? Respektive kolik z nich se reálně věnovalo tomu, co Olomouc udělala dobře? A kolik teď o Baníku?
Asi by se daly spočítat na prstech jedné ruky, a to i dohromady. Sám jsem si kromě stati Martina Vaita pro Seznam zprávy nevšiml, že by se někdo Baníku pověnoval tak, jak si zasloužil. Nevím, je to lenost nebo čistě přezíravost? Je to v první řadě velká škoda. Vždyť i tohle dělá klub velkým, zvedá se povědomí o klubu i jeho prestiž. A že zrovna v tomto případě bylo co chválit! Nejen samotný výsledek, ale hlavně způsob, jakým k němu hrdý slezský celek došel. I slzy štěstí Václava Brabce by vydaly na článek. A když vidím tohle video, nevěřím, že by si své čtenáře nenašel.
Autor textu: Vojtěch Ignác
