Článek
Měřeno výkony z jarní části ligové soutěže, zasloužila by si Plzeň přinejmenším to, aby se o ní uvažovalo jako o kandidátovi na titul. V průběhu jara si (v domácím prostředí) namazala na chleba oba mediálně nejvyloženější kandidáty vítězství v lize, k tomu má stále naději na postup do semifinále Konferenční ligy. Čistě statisticky k tomu má stejně daleko jako slavnější Fiorentina. A jako bonus k úspěšnému jaru je Viktorka stále ve hře o český fotbalový pohár, v němž se očekává její postup do finále. Tam už je Sparta, která si také brousí zuby na trofej. Při současné formě Plzně (zejména proti pražským S) není rozhodně nemožné, že po závěrečném hvizdu to bude právě Viktorka, která bude třímat pohár v rukách.
Sparta může mít letos double. Ale je to relativní
A jsme zpátky u relativity. Ano, Sparta může relativně snít o ceněném doublu. Je stále ve hře o titul i o pohár. Ovšem její výkony z posledních zápasů musí takový optimismus zákonitě krotit. Po výprasku od Liverpoolu to stále není ono. Ano, po týdnu druhého místa je opět první, a dokonce s navýšeným náskokem na druhou Slávii, ale celá Sparta jaksi tuší, že to tak úplně jejím přičiněním nebylo. Výkon proti Bohemians nebyl rozhodně optimální a o výsledku prakticky rozhodli dva borci: Veljko Birmančevič a Martin Vitík.
Většina opor z formy, nebo je to také relativní?
Tentokrát bych vsadil na jistotu. V sobotu opravdu jen dva hráči snesli ta nejpřísnější měřítka. Jeden za jeden, druhý za dva (Vitík vyrovnávací gól, Birmančevič ty vítězné) a ani herně se oba netrápili. Na rozdíl od ostatních, byť Jan Kuchta skvostně přihrál Birmančevičovi na vedoucí branku (ovšem pohříchu to byla jeho jediná čupr akce). Zbytek týmu se stále hledá. Ani kapitán Krejčí není v obvyklé pohodě, ačkoliv se o tom snaží, zejména hráče soupeře, přesvědčit. Ryneš, Haraslín, před zraněním Laci, Zelený, ti všichni momentálně tápou a to možná není úplně trefný výraz. Můj dorostenecký trenér Jiří Drahota blahé paměti byl daleko výstižnější: „Co se divíš vole? Hraješ tužku no!“ Ale zase, ta tužka je relativní, protože narozdíl od slávistů ze zápasu v Plzni, má Sparta z Ďolíčku tři body. Ze Štruncových sadů se letos do Prahy body asi nevozí.
Jsi první, jsi první, jsi první. Teorie relativity jako vyšitá
Když v minulém kole Sparta na Letné remizovala s Mladou Boleslaví a Slávia brala tři body z derby s Bohemians, vyšvihli se rázem do čela ligové tabulky právě ti z Edenu. Za souhlasného mrukotu médií a komentátorů, neboť v tu chvíli vypadala Sparta na ručník do ringu a Slávia naopak ve vítězné euforii. K tomu pár kol před koncem základní části, což se rovnalo opojné nirváně, jenž dává křídla. I vzhledem k letenským výkonům se jaksi předpokládalo, že má Eden minimálně jistotu první příčky do nadstavby. A ruku na srdce, i mnohým sparťanským fanouškům zřejmě v tu chvíli zatrnulo (došlo dokonce na pověstná kolečka!). Ale pozor, vše je relativní! Po týdnu se tedy na výsluní vyhřívá opět Sparta, neboť červenobílí zápas na západě Čech vůbec nezvládli a silně připomínali právě letenské z minulého týdne. Ano, teorie relativity jako vyšitá.
Teorie platí pro všechny. Bez výjimky
V tom jsou všechny platné teorie, v tomto případě ta relativity, spravedlivé. Vezměme třeba právě Mladou Boleslav. V minulém kole si lebedila kvůli bodu z Letné a přijímala gratulace, jak zápas zvládla. Stejně jako v podzimním vzájemném mači. V něm dokonce Spartu „vykostila“ (pro nevědoucí – obrala o tři body) a přijímala holdy z celého fotbalového společenství. Kušej – Zlatý míč! Yusúf na Hrad! Trenér Kulič k reprezentaci (a nebo alespoň do Realu Madrid). No a pak začala platit ona relativita, Bolka už výkon z utkání se Spartou nezopakovala, pakoval se trenér Kulič a o Kušejovi s Yúsúfem mnoho neslyšíte. A to samé platí i letos: minule bod z Letné (ovšem ne po tak exceletním výkonu a spíše přičiněním Preciada) a teď domácí porážka s Teplicemi! S Teplicemi, opakuji. A pak že není vše relativní.
A takhle jsem to viděl já, Zuřivec. Malinko filozofování nemůže nikdy zaškodit, to si zapište za uši. A teď Banik, …!
