Začátek jako z hororu, nakonec to ale nový Liberec zvládnul. Kdo se zaskvěl?

Tím dalším byl předpoklad, že by se diváci mohli dočkat gólového představení, neboť poslední zápas mezi těmito soupeři na hřišti Karviné skončil vítězstvím domácích 5:2. A góly nakonec opravdu padaly.

Tak takový start si představoval asi málokdo. Martin Regáli svoji životní brankou ve druhé minutě zápasu utišil přítomné liberecké fanoušky v sektoru hostí, ale především také hráče. Tolik očekáváné úvodní utkání sezony začalo zkrátka příšerně. Většina racionálně smýšlejících fanoušků Slovanu si  uvědomuje, že přerod Slovanu bude během na dlouhou trať  a nelze očekávat hned útok na titul. Výbuch v Karviné však čekal málokdo. A ono k němu opravdu nebylo daleko.

Krátce po Regáliho gólové pumelici totiž vyrobil obrovskou hrubku novic v obraně Liberce Adam Ševinský. Ten svoji malou domu namířil přesně mezi tyče liberecké branky a jen díky rychlým nohám Bačkovského (a také notné dávce štěstí) to neskončilo vlastním gólem. Situace dále vykrystalizovala do stoprocentní šance Dennyho Samka z malého vápna. Posila z Hradce Králové však ve svém prvním prvoligovém zápase v kariéře selhala a mířila vysoko nad branku. Těžko říci, jestli by se Slovan dokázal z takto brzkého dvougólového direktu otřepat.

O Samkovi bych se chtěl ještě krátce zmínit. Třiadvacetiletý střední záložník přestoupil do Karviné před sezonou z Hradce Králové. Ve východočeském klubu si ale zahrál naposledy ve druhé lize v sezoně 2020/21. Poté už putoval po hostováních. Podařila se mu zejména poslední sezona, kde se v dresu druholigového Varnsdorfu blýskl osmi góly. Ale Samko není jen střelec. Jedná se o šikovného kreativního střeďáka s nízko položeným těžištěm. Záchvěvy povedených akcí ukázal už proti Liberci. Několik momentů se mu také díky vlastní zbrklosti nepovedlo, ale odehranými zápasy to bude lepší a lepší. Karviná získala do svého kádru velmi zajímavého hráče a je pro mě velkou záhadou, že Samko nedostal ve svém mateřském klubu více šanci.

V momentu, kdy bylo Liberci nejhůře, pomohl mu jeho bývalý hráč. Jakoby si Milan Knobloch zavzpomínal na časy, kdy byli hráči v modrém jeho spoluhráči. Omlouvám se za svou jedovatost, ale tohle opravdu nebyl  z jeho strany povedený zápas. V podstatě od úvodu utkání bylo vidět, že Knobloch není ve své kůži. To rezonovalo především nešťastnými výběhy střemhlav libereckým útočníkům, čímž zatápěl svým obráncům, ale také sám sobě. Vina v obdrženém prvním a třetím gólu neleží samozřejmě jen na gólmanovi (zaspala celá obrana), ale Knoblochovy nejisté výlety mimo vápno Liberci cestu za góly a obratem utkání výrazně usnadnily.

Poté co se Liberci góly Višinského a Ševinského podařilo v prvním poločase změnit ráz utkání, kladl jsem si otázku, jak k těsnému vedení přistoupí Radoslav Kováč. Začátek druhého poločasu byl z pohledu Slovanu velmi pozvolný. Aktivita týmu i vlivem vysokých teplot poklesla a Slovan se soustředil spíše na ubránění výsledku. V půlce druhého poločasu však udělal Kováč překvapivý krok. Místo vyztužení obrany poslal na hřiště dva své nejšikovnější a v podstatě nejútočnější fotbalisty kádru – Lubomíra Tuptu a Christiana Frýdka. Zároveň také dva fotbalisty, kteří hlasitě přemýšlí o svém odchodu.

Frýdek s Tuptou v podstatě ihned oživili celou hru Slovanu. Liberec se více držel na balónu a působil nebezpečněji. K této dvojici se přidal i na poslední desetiminutovku i Qëndrim Zyba, který se prezentoval podobně aktivně jako dříve střídající dvojice. Pane Kováči, jen tak dál!

Na liberecké straně se nevedlo středu zálohy, kde vedle sebe nastoupili Marek Icha s Ivanem Varfolomejevem. Ono se není ani čemu divit, moc poločasů vedle sebe tito dva nenahráli. Je očekávatelné, že se zvyšujícím počtem zápasů se sehranost dostaví. Na druhou stranu Icha předvedl pár dobrých momentů již v neděli. Za zmínku stojí především klíčová přihrávka z první na Hlavatého před první brankou.

Zato Ivan Varfolomejev by chtěl na zápas s Karvinou co nejrychleji zapomenout. Ukrajinský záložník může na první pohled připomínat Lukáše Červa. Rychlý, agilní a agresivní středopolař, který nešetří krokem.  Zde ale paralela s Červem končí. Proti Karviné tento hráč předvedl velmi zbrklý výkon. Přesná rozehrávka v jeho podání v podstatě úplně abstinovala a většinou se jednalo o pouhé odevzdávání balónů. Dostupování hráčů a celkové obranné nasazení se dalo také rozhodně provádět ve vyšším nasazení a úspěšněji.

Problémem je, že Varfolomejev je v Liberci již třetí sezonu a za odehraných 33 zápasů moc velký progres neukázal. Je třeba uznat, že se jedná stále o mladého hráče – je mu pouze 20 let. Nicméně je zřejmé, že na základní sestavu to v Liberci ještě není. Vzhledem k velikosti kádru by nebylo od cesty ukrajinskému záložníkovi najít hostování nejlépe v první lize a doufat, že v něm jeho potenciál rozkvete.

V základní sestavě nastoupilo hned pět nových tváří – Ševinský, Koželuch, Icha, Hlavatý a Nyarko. V druhém poločase se na hřišti ještě na deset minut ukázal i Qëndrim Zyba. Je tedy zřejmé, že výkon celého týmu ovlivnila určitá nesehranost. Přesto ale pár hráčů předvedl výkon, který snese i ty přísnější měřítka. Na mysli mám především Michala Hlavatého a Adama Ševinského. O blonďatém špílmachrovi se nemá smysl sáhodlouze rozepisovat. Dvě asistence během sedmi minut a celkově solidní výkon na kraji ale i ve středu zálohy. Tohle bude posila roku!

I přes lehce rozpačitý start se k velmi dobrému výkonu rozehrál i Adam Ševinský. K tomu mu určitě pomohl i vstřelený gól – jeho první v nejvyšší soutěži. Ještě aby ne, když se jednalo o Ševinského ligovou premiéru. Mladý obránce předvedl  směrem dozadu velice zodpovědný výkon a těžko hledat situaci, kdy přes něj prošel někdo z karvinských hráčů. Ševinský ukázal velkou psychickou odolnost a také sebevědomí. A jestli bude takovéto výkony předvádět nadále, nebude to dlouho trvat a brzy bude oblékat místo dresu Liberce dres Sparty, ze které je ve Slovanu na hostování.

Čestnou zmínku si zaslouží také Quendrim Zyba. Kosovský záložník dostal od Radoslava Kováče pouze něco málo přes 15 minut, ale přesto stihl ukázat, co vše v něm může Slovan mít. Neustále nabízení, vytváření volného prostoru, šikovné přihrávky a nakonec i asistence na gól Lubomíra Tupty. Jen tak dále.

Slovan ukázal v prvním zápase sezony obrovskou vnitřní sílu. I přes nepovedený vstup do utkání neklesnul na mysli a relativně s přehledem dokázal nepěkně vyvíjející se zápas otočit. Navíc to vypadá, že by nemusel být problém střílet branky. I bez Luky Kulenoviče se podařilo třikrát rozvlnit síť. To byla v minulé sezoně často bolavá pata. Stejně tak jako rozehrávání standartních situacích a celkově vzato utkání na soupeřových hřištích. Vstřelené branka po rohovém kopu a teprve druhá výhra venku za posledních 17 zápasů dává naději, že i v této oblasti by mohlo dojít ke zlepšení.

Skvěle zahráli navíc i hráči u kterých se to asi úplně nečekalo. Asi nejlepší zápas v dresu Slovanu předvedl Denis Višinský, který byl především v prvním poločase k nezastavení. Jistotu v bráně pak představoval několika důležitými zákroky Hugo Jan Bačkovský a tím nejlepším způsobem ukázal, že má na to být libereckou právoplatnou jedničkou.

Teď bude však na čase vše potvrdit v těžkém nedělním souboji proti Sigmě Olomouc.