Zápas s Chorvatskem stvrdil katastrofální stav českého fotbalu

Češi se mohou obhajovat – a obhajují – pouze tvrzením, že je dostaly do kolen diskutabilní penalty. Chorvaté je předčili ve všem, například: v kreativitě, ovládání míče, týmovosti, efektivitě, fyzickém fondu. Pojďme si rozebrat, co stojí za úpadkem českého národního týmu.

Přesně tuto větu přednesl trenér Ivan Hašek v pozápasovém rozhovoru. Pokud vezmeme v úvahu pouze klubovou působnost, pak mu dáme za pravdu. Když odkryjeme pozlátko, vidíme zajímavé skutečnosti.

Gólmana Kováře postavil trenér do branky i přesto, že téměř nechytá. Ne že by vyloženě mohl za všechny obdržené góly, ale logicky je na místě dát příležitost brankáři s pravidelnou herní praxí. Staněk i Jedlička odchytali více zápasů v Evropských pohárech, i když působí „jen“ v českých klubech. Oba patří ke stěžejním oporám. Jaká asi může být atmosféra, když je v reprezentační hierarchii přeskočí paběrkující náhradník. Leverkusen s Kovářem navíc do budoucna nepočítá.

Další krajánci, Coufal, Souček, Sadílek, Krejčí, Hložek aj, ve svých klubech s větší či menší pravidelností a minutáží nastupují, ale výraznější postavení v klubech mají jen Černý a Souček. A ani to nepřineslo užitek. Prvně jmenovaný zapomněl, že proti Chorvatům je dobré pomáhat týmu v obraně. Souček sice dal po krásném signálu vyrovnávací gól, ale většina jeho reprezentačních zápasů připomíná spíše trápení než radostnou podívanou.

Na lavičce zůstali Červ, Zorvan, Kušej, Douděra, Chorý. Hráli by proti Chorvatům hůře než ti, kteří působí v zahraničí? Nemyslím si to. Jistě se chtěli ukázat a měli velkou motivaci do zápasu. Někteří krajánci totiž budí dojem, že reprezentační sraz berou jako štědře placený výlet a setkání s kamarády. A až potom, někde v dáli, jsou v jejich mysli nějaké ty fotbalové zápasy.

První větou v nadpisu zhodnotil utkání bývalý vynikající fotbalista a reprezentant Karel Poborský. Styl založený na neúnavném běhu známe hlavně od Slavie. Na českou nejvyšší soutěž to bohatě stačí, důkazem budiž poslední titul. V mezinárodních vodách už to tak slavné není. Slavia dokázala v minulosti otrávit hru například Barceloně či Feyenoordu, sebrala body dalším věhlasným soupeřům. Uplynulý ročník v Evropské lize jim nastavil zrcadlo právě ve skutečnosti, že pouze běh a fyzická kondice k úspěchu nestačí.

Nejdále to ze Slávistů dotáhli Tomáš Souček s Vladimírem Coufalem. Kapitán týmu na hřišti neúnavně běhá po celý zápas. Co mu Bůh nadělil ve fyzickém fondu, vybral si zpět na fotbalovosti. To není pouze Součkův případ. Stejně se projevuje většina jeho spoluhráčů. Technika ovládání míče je mizerná, moment překvapení při zakládání akcí téměř žádný. Bohužel nástupce Poborského, Nedvěda a jejich spoluhráčů z Eura 2004 na hřišti nevidíme.

O to více je zarážející, že chorvatský útok ve věkovém rozmezí 33-39 let zostudil českou obranu i při poměřování fyzických sil. Právě to je důvod, proč Budimir, Perišič a Kramarič jsou hvězdy týmů, v nichž působí. Fakt, že české reprezentanty v nejlepším fotbalovém věku zesměšnil téměř čtyřicetiletý Luka Modrič na sklonku své kariéry, je obrovská ostuda, ale zároveň realita vypovídající o jejich stavu.

Abych nebyl zaujatý proti Sešívaným, nutno dodat, že ani zástupci a odchovanci ostatních předních klubů se nijak extra nepředvedli. Krejčí a Zelený si nezadali s Holešem v podílu na obdržených gólech. Šulc také nevyčníval, na druhou stranu ani výrazně nepropadl.

Napříč médii a sociálními sítěmi se volá po odstoupení reprezentačního trenéra. Ovšem ruku na srdce, s tímto ansáblem by nesvedl nic ani Arne Slot. Haškovi můžeme vyčíst pouze dvě věci. První je téměř nulová reakce na nepříznivý vývoj utkání, kdy do české sítě napadaly čtyři góly během třinácti minut. Do hry přišel pouze Kušej po druhém chorvatském gólu. Chorý vystřídal Schicka až v momentě, kdy už bylo hotovo. Nasazení Krále, který za poslední měsíc odehrál pouhých čtyřicet minut, můžeme brát jako vtip.

S tím souvisí druhé vymezení vůči hlavnímu kouči. Proč nasazuje do hry fotbalisty, kteří skoro vůbec nehrají? Dva příklady jsme si již uvedli. Opravdu si trenér myslí, že nevyhraný plejer z lavičky dá týmu víc než hráč, který pravidelně nastupuje v české lize, notabene v evropských pohárech? Zorvan má celou sezónu skvělou formu, a přesto se na trávník ani nepodíval. Červ také mohl přinést oživení a dravost, ale i on byl po celý zápas v roli diváka. Vůbec celá nominace na reprezentační sraz je přinejmenším podivná. Již dlouho běží spekulace, že se agenti spolupodílejí na procesu nasazování hráčů do zápasů, zvláště v případě, kdy je třeba hráče přesunout do jiného týmu.

Korunu všemu nasadil kapitán Souček tvrzením, že hráči ze sebe vydali maximum. Pokud je maximum búr od Chorvatů čili můžeme být zřejmě rádi, že nepadla desítka, je cosi hodně špatně. Pokud nemáme k dispozici lepší hráče, je to ještě horší. Jaký je další plán? Upatlat proti trpaslíkům druhé místo a neudělat další ostudu v baráži? Modlit se, aby dorostli hráči mládežnických výběrů a co nejrychleji se přesunuli do áčka? Můžeme poděkovat Chorvatům, že se o této tragédii začalo vůbec mluvit. Snad se kompetentní osoby a hráči sami chytí za nos a začnou konečně pracovat na tom, aby česká reprezentace nebyla pro smích.

Autor textu: Tomáš Zelenka