Článek
Podle slov trenéra Priskeho Sparta popřela sama sebe a zaparkovala proti slávistické fotbalové lehkosti brutální autobus. Ale, víte jak, historie se ptát nebude. Tedy pokud to Sparta dotáhne do vítězného konce. A jak to viděl Zuřivec?
Zásadní krok směrem k pevnině titul udělala v sobotu na Letné Sparta. Ne tedy Slavia, jak možná očekávali příznivci červenobílých. Letenští, poučeni vývojem předchozích zápasů s úhlavním sokem, se tentokrát nepustili do otevřené partie, ale parkovali na své polovině, uplácali před pokutovým územím mohutný val a vyčkávali na chyby v protivníkově obraně. Přesně podle rčení „účel světí prostředky“. Nejde totiž o nic jiného než o titul!
Priske konečně přelstil Trpišovského
Až na třetí jarní pokus dokázal dánský trenér Sparty „přečůrat“ slávistického „poloboha“. Nakonec, ono to stačilo. Priske už dostal od Trpišovského několik pohlavků, bylo tedy načase také něco vrátit. I řekl si tedy Dán na lavičce pražské, hrát, či nehrát fotbal? To je to, oč tu běží. A nehrál, popřel tedy sám sebe. V sobotu vsadil vše na takticky precizně zvládnutou hru. Vyplatilo se. Slávka si sice do Edenu odvezla balón, ale body zůstaly na Letné (volná parafráze slavného výroku José Mourinha).
Když účel světí prostředky, fotbal většinou pláče. Neplatí to však pokaždé
Možná se v sobotu nehrál fotbal, nad kterým by si pomlaskávali fajnšmekři všech národností a ras. Nebyl by to zrovínka fotbalový vývozní artikl. Slavia drtivou většinu času „na míči“, ale také většinou pro kočku, protože Sparta úporně, ale také účelně bránila. Přesto o napětí a zábavu nebyla nouze. Vždyť jen, když parkujete dvouposchoďový autobus a dokážete dát tři góly (ačkoliv na druhé straně dva dostanete), nelze mluvit o nudě. Nebo když vám Haraslín naservíruje takový přímý kop, kterým potupil slávisty v sobotu, pak vaše srdce musí plesat. A když vyhrajete gólem z penalty v sedmé minutě nastavení, který „zaviní“ na jedné straně skoro nenáviděný Mabil a na druhé médii opěvovaný Ogbu, pak máte příběh jako z Hollywoodu. V sobotu se na Letné nuda rozhodně neservírovala.
Faktor Sörensen, Krejčí a Zelený
Ačkoli je fotbal kolektivní sport, na kolektiv se do hlediště nechodí. Fanoušek má rád, když se jeho klubu daří, ale mnohem více je happy, když to snažení podpoří i individuální výkony jednotlivců. Co pro současnou Spartu znamená návrat Sörensena do obrany a výkony Krejčího se Zeleným, ukázala právě sobota. Dánský internacionál nejen skvěle plnil obranné úkoly, ale přidal i nadstavbu v podobě branky na 2:1. Už minulý týden v Olomouci Sparta spíše parkovala před vlastní šestnáctkou, a i tam zahrála obrana, v malinko zvláštním složení, na jedničku. Se Sörensenem vzadu v sobotu na Letné to však byla jednička podtržená. A o Krejčím není třeba mluvit. Je svůj, to se všeobecně ví, ale jako muž bez nervů vystřelil v sobotu Spartu k výšinám. Možná není fotbalovým géniem, ale jako bojovník se do nově naordinované letenské taktiky hodí. Nakonec i do zálohy, jak se mohli v sobotu fanoušci přesvědčit. A Zelený? Zdobí ho hlavně poctivé stabilní výkony. V posledním derby však odevzdal práci na dvě stě procent. Tihle tři a brankář Kovář měli zřejmě největší zásluhu na tom, že Priskeho taktika byla úspěšná.
Penalta byla, ne že ne
Třeskutý zápas prakticky o všechno rozhodla penalta. Ostatně, jeden má pocit, že to už na Spartě ani jinak nejde. A pochopitelně, poražení ji, mírně řečeno, mezi řádky zpochybňovali a Ogbu po zákroku na Mabila sehrál udivenou etudu, za kterou by se nemusel stydět žádný charakterní herec Národního divadla. Nic platno, faul to byl. Zbytečný, na tom se asi s slávisty shodneme, ale byl. Nemůžeme však zapomenout, že Mabil, muž skoro na odstřel, to sehrál vážně mazaně. Velmi mazaně a proto ho Ogbu sestřelil. Autor jako příznivec technické hry je vždycky rád, když se něco takového podaří a nezvítězí hrubá síla. Pokud tato penalta přinese Spartě titul, tak se Mabil, jakkoli fanoušky neoblíbený, Spartě vyplatil. Otázka je, zda má i nadále na Letné budoucnost. Spíše ne, i s ohledem na jeho vlastní ambice. Ty zřejmě převáží. Nakonec, není ani hráčem Sparty, je tu pouze na hostování. Fotbalista to však je a bude-li hon na titul dokonán, bude na něm mít nezpochybnitelnou zásluhu. I Minčev, který rozhodl svou pohotovostí zápas v Olomouci. Ale i on není zrovna přesvědčivý ve výkonech. Je však „hýčkán“ trenérem Priskem, takže ho fanoušci, na rozdíl od Mabila, pravděpodobně na Letné ještě uvidí.
Opakování je matkou moudrosti: faul to byl
Ke dvěma výše zmíněným se pravděpodobně přidá i Wiesner. Není to borec k pohledání, spíše záplata do počtu a v sobotu si egoisticky pohrával s míčem tak dlouho, až se po jeho ztrátě urodila slávistická vyrovnávací branka na 2:2. Při té zase nebyl úplně jistý Panák. Tyto dva zachránil právě Mabil. Možná mu za to dají oba pusu na čelíčko, bylo by záhodno. A zase, zpátky do slávistického pokutového území. Australský borec si stahuje míč pod sebe a Ogbu jeden, na sáňkách do něj. Faul a penalta! Co tady ještě někdo nechápe? Pane Holeši, co?
Zpochybňovat a zase zpochybňovat
Jakkoli byla penalta ze sedmé minutě nastavení jen velmi málo „prodiskutována“ médii a většina odborníků byla přesvědčena o její platnosti, přece jen se dostalo táboru edenskému zastání. Na serveru efotbal.cz se jal pan Procházka (šéfredaktor) spekulovat na téma, v jakém počtu hráčů měla Sparta dohrát. To když měl být, podle názoru páně Procházky, skoro vyloučen sparťan Krejčí. Jistě, že ne za fauly, ale za řeči a řev na hodňoučkého pana rozhodčího. Což by mu prý u zahraničního rozhodčího neprošlo. A i jinak se v jeho komentáři dá mezi řádky číst lehké podceňování sparťanského nároku na titul. Od zmínění penalt, pískaných od „zdvořilostní“ návštěvy bosse Křetínského v kabině rozhodčích (utkání proti Zbrojovce) až po výkony údajně nehodné fotbalové Evropy.
Buď jak buď, Sparta má tři body, a kdyby Slávia byla opravdu o tolik lepší, vyhrála by ona. Sparta nehrála na náhodu a faktor „štěstí“, ale vyčůraným výkonem (jiný název pro účelnou taktiku) červenobílým vyhrát nedovolila. A tak to je, i kdyby pan Procházka na koze jezdil a mával kapesníčkem. Ostatně, právě od páně Procházky se edenským dostává hodně zastání. Mezi řádky ve svých komentářích už toho ve prospěch Slávie hodně zlehčoval, ať už jde o nějaký ten milión za titul, či telefony pana Bílka. Ale nic proti ničemu. Autor článku je také zaujatý. Ale ani to nic nezmění na sobotní výhře rudých. Pro kverulanty, na nezpochybnitelné výhře. Ačkoliv Slávia hrála fotbal, o tom žádná.
Ještě by nemělo plesat: Sparta si umí zavařit
Titul je, po devíti dlouhých letech, vážně na letenský dosah. Přesto bych ještě nekřepčil kolem vítězného totemu a nezapaloval dýmku vítězství. Spartě sice stačí z posledních tří zápasů čtyři body, ale víte jak. Letenští umí z lecčehos udělat nervy drásající krvák. A autor je třeba zvědavý na výkon Bohemky v příštím utkání na Letné. Proti slávistům v „sousedském“ derby vyhořeli jako papír, ale proti Spartě si zajezdí po zadku. Nebo třeba utkání na Slovácku, to také nebude pro letenské miliskování se se soupeřem. A Plzeň? Odepisovaná a ponížená? Co ta může ještě ztratit? Naproti tomu Slávia ví, že jí to šlape (ačkoli možná právě Sparta dala v sobotu návod, jak na ni) a bude jen čekat na letenské zaváhání. Pokud přijde, bude tlak na hráče Sparty obrovský. A jsme opět na u Hamleta: ustát ho, to je to oč tu běží.
A takhle to vidím já. Pro všechny, chleba levnější nebude, ať už to vyhraje Sparta, nebo Slavia. Ovšem ten pocit, ten pocit! A na závěr jedno upozornění pro ty, kteří si nevidí na špičku svého červenobílého nebo rudého nosu. Fandi, ale zůstaň člověkem! A to je to, oč by tu mělo běžet.
