Začala liga. Překvapení? Kdepak, vše při starém

Každého správného fotbalového žrouta od teď najdete buď na stadiónu nebo v hospodě před televizí. A dámy pozor, netýká se to jen víkendů. Možná by jste měly zauvažovat a pozvat na návštěvu maminku. To by mohla být rána do vazu fotbalového fandy. A jak viděl start ligy Zuřivec?

Ano, také před televizí! Natěšen a ve sparťanském triku, s otevřeným lahváčem a slanými tyčinkami. To byl Zuřivcův start ligy. Jako většina fanoušků, kteří sice ještě kroutí hlavou nad tak brzkým startem ligy (a tudíž neuvěřitelně krátkou přípravou), přece jen ví kde je jeho místo, když opět začne fotbal. Ačkoli brzký start, přece jen bylo na co být zvědavý.

Třeba na „novou“ Spartu bez části své DNA (myšleno bez Priskeho a Krejčího – výmysl nějakého novináře), na Liberec s novým majitelem a jasně danou koncepcí (uvidíme, jak dlouho jim to vydrží). Na Hyského v roli hlavase na lavičce Karviné (také má filozofii, ale boj o záchranu je jiné kafčo). Na Plzeň, jenž dle mého skromného názoru, nejlépe a nejvýstižněji posílila (pozor, to je na první dobrou, liga ukáže). Na „hysterickou Slavii“, která si chce „koupit“ titul (opět bacha! myšleno obrazně. To platí i pro Zuřivcovu zvědavost na tento tým). Na Ostravu, na Jablonec, Hradec a tak dále. Na fotbalově skromnou českou ligu, jejíž „slávu“ hlásají především novináři, když ji popisují jako jednu z těch nejnáročnějších na světě. No je toho na začátek až dost.

No skoro to tak vypadalo. Rozhodně to nebyl výkon, ze kterého by fanoušek plesal bez výhrad. Pozitiva? Aktivita, pohyb a víra ve vítězství (= otočený zápas). Výkon Ryneše a Daňka. Poznatek, že Pavelka stále může nastupovat. Zelený na stoperu a kapitán Panák. Negativa? Znovu okénko v obraně (a pumlíč ve Vindahlově svatyni), nekreativní střed pole (Sadílek s Pavelkou vedle sebe? Nápad za milión!), výkon Mr. Jekkyla&Hyda, tedy Wiesnera. Ten umí potěšit fotbalovou věcí, aby vás vzápětí rozpálil do běla zkaženou lehkou přihrávkou či bohémským (tedy neumětelským) bráněním.

Nový sparťanský trenér Lars Friis poslal proti Pardubicím na trávník na úvod „očeštěnou“ sestavu. A to zcela jistě z prozaických důvodů: ME, (ne)příprava, zranění a odpočinek. To se týkalo zejména Kuchty, Haraslína, Kairinena, Sörensena, Birmančeviče, Laciho, Preciada (repre povinosti s Ekvádorem) a Vitíka. Tedy osmi hráčů běžné základní jedenáctky (už bez Ladislava Krejčího). Proto se v té proti FK Pardubice objevili i borci, kteří jsou na jejím pomezí a nově příchozí (plus nezmar Birmančevič).

Z letního posilování došlo v průběhu zápasu na Ermala Krasniqiho a obránce Mathiase Rosse. Prvně jmenovaný zaujal zejména hamounstvím, když „nezištně“ nepřihrál svému kolegovi v útoku Kuchtovi do výhodnějšího postavení před zívající brankou Pardubic. Své dvě velké šance na navýšení hubeného náskoku letenských zcela jasně zazdil. Jestli to bude mít vliv na jeho další setrvání ve Spartě (přeháním) se ukáže časem. U Kuchty si rozhodně „nešplhl“ a u fanoušků zřejmě také ne. Na druhou stranu, do šance se umí dostat a kdyby obě v pátek proměnil, určitě by se sportovní novinářstvo rozplývalo nad skvělým sparťanským nákupem. Takhle víme, že zatím o Krasniqim nic nevíme.

Mathias Ross (hostovačka z Galasataray) nic moc ze svého umění neukázal. Tedy ukázal nenápadný standard ve stylu „hlavně nic nepodělat“. Ovšem (a to je nutno brát ve velkou úvahu) byl to jeho úplně první zápas za Spartu a hned ostrý. Ross neměl zatím možnost to „rozbalit“. Byl rovnou vhozen do vody, a proto by se soudný fanda měl zdržet pochybovačných komentářů. I v jeho případě platí: „asi teprve uvidíme“. Vyjádřeno jednoduše, nelámat hůl!

V prvním poločase Sparta trpěla především nekreativním středem. Když vedle sebe postavíte dva „vyučené“ defenzívní záložníky (Pavelka, Sadílek), jako by jste očekávali nápor soupeře a lá Liverpool, nemůžete ani nic jiného čekat. Ale pozor, to neznamená tak úplně, že by oba střeďáci odehráli špatný part. Sadílek odvedl svůj ceněný standard a Pavelka mile překvapil asi nejenom mě (a mohl být za hrdinu, kdyby netrefil Olatunjiho nohu). Ale nějakou velkou režisérskou kvalitu s překvapivými (a pohříchu i přesnými) přihrávkami od nich nemůžete asi čekat. I proto byla Sparta nebezpečná zejména po krajích (vivat Daněk a Ryneš). Což vedlo nakonec i k vyrovnávací Rynešově brance.

Už bylo výše napsáno, že letenským nechyběla aktivita. Většinou soupeře z města perníku (sladké pochutiny, neplést s něčím jiným…ačkoliv) výrazně přehrávali. Ale víte jak, z jalové krávy tele nevymámíš. Nikam to nevedlo a ještě obrana otevřela okno vzadu, čehož Pardubice se slovy díků na rtech využily. Přesto se fanoušek Sparty asi o výsledek nebál, protože to s týmem nijak neotřáslo. Dál sice produkoval neužitečnou hru ve středu pole, ale v pátek měl opory jinde (viz hesla Ryneš a Daněk). Takže ještě na konci první půle bylo vyrovnáno (plus jedna neuznaná Wiesnerova branka pro zkalibrovaný ofsajd).

Změny přišly po hodině hry. To už Sparta zaslouženě vedla díky Olatunjiho noze. Na plac se (mimo jiné) dostavil Laci a měly se dít věci. Ony se i děly. Albánec dokazoval hned po svém příchodu, proč byl jeden z nejlepších hráčů svého národního týmu na ME. Jeho překvapivé nahrávky s „očima“, přesně ty hře Sparty v prvním poločase chyběly. Bohužel na její hru Laciho umění už příliš vlivu nemělo (on sám hodně kazil), protože zbytek týmu šel s výkonem ve druhém poločase dolů. O Krasniqim už byla řeč. Umí, ale musí se s týmem sžít. Daněk herně odpadl (a zřejmě i Ryneš) a Kuchta se mohl uběhat, ale místo pro vyniknutí si neudělal. I proto neměla Sparta konec zápasu tak úplně ve svojí režii. Pardubice zlobily, ale bylo to spíše dráždění hada bosou nohou z uctivé vzdálenosti. Sparta byla suma sumárum lepší. Jen jí ještě chyběl jarní šmrnc.

Obecně se ví, že letošní ročník je pro jejího budoucího mistra zlomovým. Až si zakřepčí s pohárem, vylije si na hlavu hektolitry piva (nebo šampusu), bude s napětím očekávat rozlosování základních skupin LM. Ano, bez kvalifikace! To už je terno a stojí za to pustit i třeba nesmyslný „chlup“ (zdravím do Edenu).

Sparta má z posledních dvou sezón dva tituly a jeden double. Slavia pohár FAČR a nějaká ta druhá místa. To však vem čert, na to se příští rok hrát (či se na to ptát) nebude. Vítěz bere všechno. I proto V Edenu posilovali a přetáhli reprezentanta Chorého. Možná i proto se Slavia vrátila zpět k filozofii: „koupíme vše co má nohy, přeplatíme ty nejlepší“. Ovšem, to je její věc a má na to svaté právo. To však ještě neopravňuje novináře (a pana Vízka) k jejímu dekorování na mistra ligy už před začátkem soutěže. Ono je to značně ošemetné a může to z vás udělat jelimánka (viz první kolo a heslo Slovácko, hashtag remíza). Tím nechci vůbec naznačit, že by Slavia titul nemohla vyhrát. Mohla, co by ne. Kádr na to má. Ale co mě rozpaluje do běla jsou novinové titulky, které unisono (skoro všechny, čest výjimkám) hlásají, že největší kandidát na mistra ligy je právě Slavia. A co třeba Plzeň? Ta ne? Přitom podle mého velice vhodně posílila. A Sparta? Dva tituly a double z posledních dvou sezón? To nic neznamená? Pro českého sportovního novináře asi ne tolik, aby se o letenských alespoň zmínil jako o možném vítězi ligy. Ale je dost možné, že čtu špatné noviny. A je úplně jisté, že jsem zaujatý.