Článek
Písek na pláži se třpytí jako krystaly ryzího zlata, jež se objevují v křemenných žilách.
Vlnky zelenkavě tyrkysového moře se blíží s opatrností ke břehu tak, jako když pomalá hudba zpomalí pohyby těla tanečnice.
Šum větru v kombinaci ze zvukem moře a hlasy ptáků zní jako vydařený a dlouho očekávaný koncert oblíbeného hudebního interpreta.
Slunce nad obzorem září jako žlutý safír, který podporuje zdraví a dlouhověkost.
Aby má peristaltika nečinně nezahálela, vkládám do úst čerstvý kokosový ořech. Včera opustil palmu, jako dospělé dítě, opouštějící svou matku a připravující se na nástrahy opravdického života dospělé džungle.
Rozbití ořechu by se mohlo zdát, že je stejně tak snadné, jako vlepit facku nezbednému dítěti. Však opak je pravdou.
Abychom mohli mít gastro zážitek z kokosové dužiny, je potřeba použít tolik síly, kolik ji naše tělo bylo schopné v době regeneračního procesu nastřádat.
Kokosový ořech je obalen v tuhé zelenohnědé slupce, která kokos chrání jako žíněnka při pádu sportovce a teprve pod tím je tvrdá hnědá skořápka ořechu. Přenáším se v hlavě do doby kamenné. Dostupné horniny na pláži nahrazují, mačetu, sekeru, palici. Po dvaceti minutách úsilí, které musel vynaložit fárající horník v ostravském dolu je na světě bílá dužina. Je jak bílá pleť gejši.
V hrnku vedle sebe mám kávu. Upíjím po malých douškách a prodlužuji okamžiky dokonalého bytí.
Do obličeje mi naráží paprsky slunce tak, jako když svatebčané pohazují po novomanželích okvětní lísty.
Jsem zcela dojata a pohlcena krásou. Zcela nečekaně a neohlášeně do mé časoprostorové dokonalosti přibíhá narušitel - rasa psíka dalmatina a svůj jazyk boří do mého hrnku s kávou, který mi měl prodloužit můj příběh na nekonečnou telenovelu o tisíci dílech.
Zdejší psi jsou zřejmě gurmáni a tak se mé dokonalé štěstí rozplyne v poslední kapce kávy, která zamířila do psích útrob.
