Článek
Přesně před rokem byla otevřena unikátní rezervace, která nemá ve světě obdoby. Tento gigantický projekt dnes podle oficiálních vyjádření patří k největším úspěchům státní ochrany přírody. A jak už to u úspěšných státních projektů bývá, logicky nyní míří do prověřených soukromých rukou.
Zatímco tiskové zprávy hovoří o stabilizaci, inovaci a vizi, samotná rezervace zůstává přesně taková, jaká byla od začátku: připravená na všechno. Jen ne na motýly.
První vize
„Lidi, tohle je obrovský. Já jsem to nikdy neviděl. Motýle. A všude,“ prohlásil před třemi lety Andrej Babiš na tiskové konferenci, kterou svolal doprostřed nenápadného území mezi dálnicí D8 a chemičkou, z jejíhož nasládlého zápachu slzí oči štěstím. Stál v nekonečném lánu žlutých květů a s pohnutím v hlase se ptal: „Proč tohle nikdo nechrání? Vždyť je to naše klenotnice!“
Na místě, kde se dosud vyskytoval jen agresivní plevel, poletující igelity a pár mutujících zajíců, tak vznikla Státní rezervace pro vzácné motýle (SRVM). Projekt, který podle premiéra jasně dokazuje, že „stát umí myslet, když se mu chce“.
Zařiďme ty „motýle“
Realizací ambiciózního plánu byl pověřen ministr životního prostředí Petr Macinka – muž známý tím, že dokáže vizi moderní společnosti vtisknout i do toho nejposlednějšího kousku divočiny.
„Motýli jsou indikátorem zdravého ekosystému,“ nechal se slyšet ministr. „Ale musíme na to jít chytře a efektivně. Nemůžeme nechat přírodu, aby si dělala, co chce. To by byl chaos.“ Ministerstvo obratem spustilo dotační titul „Zasaď bodlák, zachráníš křídlo“, jehož hlavním cílem bylo vybetonovat dostatečně reprezentativní zázemí pro návštěvníky.
Alenko, ty víš
Bez rozpočtu by nebylo vizí. Macinka proto zamířil za Alenou Schillerovou, která zrovna fotila kampaň „Páv v rozpočtu“. Ministryně projekt pochopila vteřinu poté, co uviděla první vizualizaci se zlatým písmem.
„Když slyším slovo motýl, vidím investici do budoucna. A když něco dává smysl, peníze se prostě najdou,“ vysvětlovala Schillerová v outfitu laděném do odstínu žluťáska řešetlákového. „Sedla jsem si k těm svým číslům a řekla si: Aleno, motýli tam prostě musí být. Nakonec jsem ty peníze našla. Škrtli jsme nějaké ty příspěvky pro nevidomé – ti by tu krásu stejně neocenili – a převedli je na kampaň „Křídla prosperity“,“ dodala a okamžitě nasdílela na Instagram selfie s papírovým motýlem přilepeným na rameni a Macinkovým služebním Hummerem v pozadí.
Tendr jen pro experty
Výběrové řízení na vybudování rezervace mělo parametry zaručující tu nejvyšší odbornost. Podmínky byly přísné:
- Specializace výhradně na motýlí management.
- Zkušenost s pěstováním průmyslové řepky na ploše větší než 50 tisíc hektarů.
- Sídlo firmy v okruhu 15 km (kvůli „znalosti místního mikroklimatu“).
Shodou okolností splnila podmínky jediná firma – Motylex Natura s.r.o., založená pouhých pět měsíců před tendrem. Společnost, fungující v rámci širší holdingové struktury nedalekého zemědělského koncernu, obdržela 800 milionů korun na „ekologickou stabilizaci terénu“. Výsledkem byly tři lavičky, betonový koš a plot s ostnatým drátem, aby „vzácné motýle“ nikdo neukradl.
Slavnostní otevření na svátek všech svatých
„Všichni mi nadávali, že řepka škodí. Přitom motýle ji milují!“ rozohnil se Andrej Babiš u dálničního sjezdu 2. listopadu, kdy za sychravého mrazu stříhal pásku. Datum bylo zvoleno strategicky: „Je to krásný datum, lidi si aspoň připomenou, že i motýle mají duši,“ prohlásil do objektivů.
Když se novináři ptali, kde ti motýli vlastně jsou, Babiš jen mávl rukou směrem k zamlženému poli: „Vy jste zase negativní! Oni jsou teď ve fázi… strategického klidu. Musí si na nás zvyknout. Vy byste je hned chtěli počítat. Jste zaujatí. Všichni proti mně.“
Když nepřiletí, tak se dovezou
Jelikož se motýli neobjevili ani v létě, přišel ministr Macinka s řešením „řízeného dosídlení“. „Musíme procesu pomoct. Učiníme vše pro návrat motýlů tam, kde se historicky vyskytovali, nebo kde by se vyskytovat mohli, kdyby se jim chtělo,“ uvedl.
Firma Motylex Natura tedy dostala další miliardu na nákup tisíců kukel tropických druhů. „Trh volal po barevnosti, tak jsme ji dodali,“ vysvětlil Macinka. Bohužel, exotické housenky v českém polostínu buď okamžitě zmrzly, nebo je sezobali místní špačci, kteří po pozření tropického hmyzu začali létat v naprosto nepředvídatelných trajektoriích.
Virtuální biodiverzita
Babiš se ale nevzdal: „Uděláme naučnou stezku!“ A tak odstartoval projekt „Kde teď asi jsou?“. Firma Motylex Natura nainstalovala v poli stovky dřevěných kůlů s QR kódy. „Když tu nejsou ty živé motýle, tak si je lidi prohlédnou na mobilu, ne? Je to interaktivní. Je to moderní,“ vysvětloval při dalším stříhání pásky.
Ze dne na den se z lokality stal fenomén. Pole za tři miliardy začalo přitahovat tisíce návštěvníků, kteří se jezdili fotit u cedulí, odpočinout si na lavičkách a skenovat kódy, přestože v místě nebyla ani moucha. Možná právě proto.
Finále: Do soukromých rukou
Dnes, přesně rok od otevření, oznámil Andrej Babiš další „skvělý plán“. Stát rezervaci předá do soukromých rukou, protože jen soukromník tomu může skutečně rozumět. Projekt je prý sice ziskový, ale pro stát administrativně náročný a nerentabilní. „Tady pan ministr Macinka má moc práce, musí to prostě převzít profesionál,“ prohlásil a s úsměvem poklepal ministrovi na rameno.
V konkurzu na provozovatele, vypsaném s pětidenním předstihem, zvítězila – k naprostému úžasu přítomných – opět firma Motylex Natura. Firma bude státu platit symbolické nájemné tisíc korun ročně, vybírat vstupné, prodávat trička s nápisem „Máme své motýle“ a pobírat dotace na „udržování neviditelné biodiverzity“.
Na poslední otázku, zda to celé dává smysl, se Babiš jen usmál do kamery: „Smysl? Naše motýle jsou teď digitální. Je to nejstabilnější ekosystém na světě. Nežerou, nelítají pryč a všichni jsou spokojení. Hlavní je, že to funguje pro lidi. A že jsem to zařídil.“ Pak už jen poděkoval za pozornost a místnost opustil.
