Článek
Jako dlouholetá návštěvnice festivalu vnímám Marka Ebena jako hlavní tvář festivalu, ať se na mě fanoušci Jiřího Bartošky prosím nezlobí. A protože mám spoustu kamarádů, kteří na festivalu pracovali na různých pozicích, leccos nemilého jsem se dozvěděla o tom, jak to tam vlastně chodí a že to není taková idylka, jak se uvádí. Považuji za dost nespravedlivé, že ti, co si „odedřou“ nejvíce práce, zůstávají neprávem v pozadí a všechny zásluhy se připisují jenom prezidentovi Bartoškovi. Naštěstí to neplatí o úžasné dámě Evě Zaoralové, která podle mého přesvědčení měla hlavní zásluhu, na tom, že si karlovarský festival udržel mezinárodní renomé.
Skomírající ostuda
Z vyprávění svých rodičů, kteří se dokonce kvůli festivalu před lety přestěhovali z Moravy do Varů, vím, že i ty ročníky, které neorganizoval Bartoškův tým, stály opravdu za to a některé byly dokonce zdařilejší. Nebyla to rozhodně žádná skomírající ostuda, jak se dnes snaží někteří lidé tvrdit.
Pro maminku byl nezapomenutelný třeba ročník 1984, kdy díky MFF viděla nový film její oblíbené herečky a zpěvačky Barbry Streisandové „Yentl“, který se natáčel v našem regionu a na vlastní oči mohla spatřit další ze svých favoritek, italskou hvězdu Monicu Vittiovou. Nadšená byla také ze senzačního filmu E.Scolly „Tančírna“ nebo z Felliniho snímku „A loď plave“.
Giulietta a Anette"
Ráda také vzpomíná na rok 1986, který právě rozhodl o tom, že se naše rodina rozhodla žít ve městě s nádhernou lázeňskou atmosférou, v době MFF ještě umocněnou opravdovým svátkem filmu. Mimochodem, projekce téměř 200 filmů tehdy navštívilo přes sto tisíc diváků. Mezi hvězdnými hosty nechyběla Felliniho manželka Giulietta Masinová, která osobně uvedla projekci nádherného filmu „Ginger a Fred“. Návštěvníci festivalu se na výstavě filmových exponátů dočkali i obří sochy Golema, který se objevil ve slavném filmu Martina Friče o císaři Rudolfovi II.
Oscarové hity
Za jeden z největších festivalových zážitků vůbec maminka považovala projekci mezinárodního hitu Bernarda Bertolucciho, který získal osm Oscarů „Poslední císař“, i když ho kvůli nabitému sálu sledovala v jednu hodinu ráno na schodech kina v Thermalu. Promítala se tam také další oscarový snímek, „Četa“ Olivera Stonea nebo nový film W.Allena „Hanna a její sestry“. Zatímco Bertolucci se stal hlavní hvězdou ročníku 1998, o dva roky to byli Robert de Niro se kultovním filmem „Lovec jelenů“ a Miloš Forman s „Valmontem“, který s sebou přivezl i vycházející hollywoodskou star, půvabnou Anette Beningovou.
Eben for prezident?
Já sama pamatuji spíše ty poslední dekády a kromě úvodních senzačních show bratří Cabanů je mám spojené právě s jedinečným Markem Ebenem. Vždycky se těším na jeho vtipné glosy, při zahajování či zakončování festivalu, na zábavné „Festivalové vteřiny“, které léta uvádí a v neposlední řadě i skvělé rozhovory se světoznámými filmaři a herci v karlovarském divadle nebo v jeho kultivované televizní talk show „Na plovárně“.
Právě díky Markovi se v médiích MFF, kromě těch bulvárních, ukazuje jako opravdový filmový svátek, zatímco realita v ulicích Karlových Varů bývá často zcela odlišná. Nad ránem ji mnozí Karlovaráci vnímají spíše jako největší mejdan roku, spojený s obrovským nepořádkem a rámusem kvůli, kterému často v době festivalu opouštějí město.
I já se proto snažím festivalovému dění kolem Thermalu vyhýbat a raději navštěvují projekce v divadle nebo Puppu, kde je situace snesitelnější. Osobně si myslím, že kdyby se Marek Eben stal prezidentem MFF, což si prý přál i Jiří Bartoška, jsem přesvědčená, že by se snažil přispět k tomu, aby se festivalu vrátila někdejší noblesa, kterou nyní přebíjí pro mnohé z nás už neúnosná arogantní komerce. Má k tomu navíc všechny předpoklady, na rozdíl od Jiřího Bartošky mluví skvěle anglicky, dobře vypadá, mezi zahraničními filmaři a herci si získal respekt a jako herec je populární neméně tak jako Jiří Bartoška, ne-li více.
Zuzi Bémová
Zdroj: autorka, rodinný archiv, Festivalový deník
