Amelia Earhartová chtěla obletět svět. Pak beze stopy zmizela

Amelia Earhartová patřila k nejslavnějším pilotkám své doby. Nebyla jen odvážnou letkyní, která překonávala rekordy. Stala se také symbolem žen, které se odmítaly smířit s tím, že některé profese údajně nejsou pro ně.

V roce 1932 jako první žena samostatně a bez mezipřistání přeletěla Atlantský oceán. O pět let později se pustila do ještě ambicióznějšího podniku: chtěla obletět svět podél rovníku.

Její cesta se však změnila v jednu z největších záhad historie letectví. Dne 2. července 1937 zmizela spolu s navigátorem Fredem Noonanem během letu nad Tichým oceánem. Jejich letadlo se nikdy nepodařilo s jistotou najít.

Cesta kolem světa, která skončila v oceánu

Earhartová se o oblet světa pokusila už na jaře 1937. První pokus ale přerušila nehoda při startu na Havaji, při níž se její letadlo poškodilo. Po opravách se rozhodla pro další pokus, tentokrát s odletem z Miami.

Dne 1. června 1937 vyrazila s navigátorem Fredem Noonanem na cestu dlouhou přibližně 47 tisíc kilometrů. Trasa vedla přes Jižní Ameriku, Afriku, Indii a jihovýchodní Asii. Letadlo Lockheed Electra 10-E, přezdívané létající laboratoř, mělo za sebou tisíce kilometrů, když posádka dorazila do Lae na Nové Guineji.

Do cíle zbývala ještě náročná cesta přes Tichý oceán. Jednou z dalších zastávek měl být malý ostrov Howland, kde na ně čekala americká pobřežní stráž s lodí Itasca. Ostrov byl tak malý, že jeho nalezení uprostřed nekonečné vodní plochy představovalo mimořádně obtížný navigační úkol.

Dne 2. července 1937 Earhartová s Noonanem odstartovali z Lae. Před sebou měli přibližně 4 100 kilometrů nad oceánem.

Na Howland už nikdy nedorazili.

Poslední rádiové zprávy

Posádka letadla se během letu pokoušela komunikovat s lodí Itasca. Spojení však provázely potíže. Zprávy se nedařilo spolehlivě předávat oběma směry a navigace byla stále komplikovanější.

V posledních zachycených zprávách Earhartová uváděla, že se pohybují po navigační linii označené čísly 157 a 337 a že budou zprávu opakovat. Poslední potvrzená komunikace byla zaznamenána přibližně v 8.43 ráno místního času.

Přesné okolnosti posledních minut letu neznáme. Posádka se nedostala na Howland a její letadlo nebylo nalezeno ani během rozsáhlé pátrací operace.

Americké námořnictvo a pobřežní stráž prohledávaly okolní vody i vzdušný prostor. Do pátrání se zapojily lodě i letadla. Přesto se nepodařilo najít jednoznačné stopy po havárii.

Podle oficiálního vysvětlení letadlu pravděpodobně došlo palivo a zřítilo se do oceánu. To je nejčastěji uváděná verze událostí, nikoli však závěr potvrzený nálezem trosek.

Zřítili se do moře, nebo přistáli na vzdáleném ostrově?

Zmizení Earhartové dalo vzniknout mnoha teoriím. Některé jsou podložené historickými záznamy a nálezy, jiné zůstávají pouhými spekulacemi.

Jedna z hlavních alternativních hypotéz předpokládá, že Earhartová a Noonan nedopadli do oceánu, ale nouzově přistáli na ostrově Nikumaroro v dnešním státě Kiribati. Tam mohli přežít alespoň nějakou dobu jako trosečníci.

Tuto teorii zastávají někteří badatelé, kteří poukazují na historické záznamy rádiových signálů, nálezy předmětů z třicátých let a lidské kosti objevené na ostrově v roce 1940. Kosti se bohužel nedochovaly pro nové moderní testování. Pozdější analýza původních měření naznačila, že by mohly odpovídat ženě Earhartové tělesných proporcí. Jejich totožnost však nebyla prokázána.

Ani tato teorie tedy nemá definitivní potvrzení. Nálezy mohou být zajímavými vodítky, ale samy o sobě nedokazují, že na Nikumaroro skutečně skončila cesta slavné pilotky.

Pátrání pokračuje i po téměř devadesáti letech

Zájem o zmizení Earhartové neutichá. Moderní technologie umožňují zkoumat podmořské oblasti, analyzovat staré fotografie i vyhodnocovat satelitní snímky míst, která byla dříve obtížně dostupná.

V říjnu 2026 se tým spojený s Purdue University a Archaeological Legacy Institute vydal na atol Nikumaroro prozkoumat útvar v laguně, který na satelitních snímcích připomínal trosky letadla. Objekt, označovaný jako Taraia Object, vzbudil naděje, že by mohl souviset se zmizelou Electrou.

Výprava však tuto hypotézu nepotvrdila. Podle závěrů zveřejněných 19. října 2026 šlo s největší pravděpodobností o zbytky velkých stromů, které se nahromadily na pobřeží. Jejich povrch pokrývala vrstva karbonátového materiálu, která mohla vytvářet dojem kovu. Tým sice nalezl i další předměty, včetně ocelové trubky, žádný z nich ale zatím neposkytl důkaz spojující místo s letadlem Earhartové.

Výprava tak přinesla spíše vyloučení jednoho možného vodítka než rozluštění záhady. Badatelé, kteří podporují teorii o nouzovém přistání na Nikumaroro, nicméně chtějí v pátrání pokračovat.

Proč nás její příběh stále fascinuje?

Amelia Earhartová nebyla jen pilotkou, která zmizela. Byla ženou, která se v době, kdy letectví ovládali především muži, vydala na cestu, již mnozí považovali za mimořádně riskantní. Svými výkony inspirovala další ženy, aby se nebály překračovat hranice tehdejších očekávání.

Její zmizení je tak zároveň příběhem odvahy, technických limitů i lidské touhy po odpovědích. Každá nová expedice přináší naději, že se podaří najít něco, co desítky let unikalo pozornosti.

Zatím však zůstává nejdůležitější otázka nezodpovězená: kde skončilo letadlo, s nímž Amelia Earhartová chtěla obletět svět?

Možná se jednou podaří objevit trosky Electry nebo jiný přesvědčivý důkaz. Do té doby zůstává její poslední let jednou z nejznámějších nevyřešených záhad letectví.

Zdroje

AI byla využita při rešerši, zpracování podkladů a stylistické úpravě textu. Konečná podoba článku je autorským zpracováním založeným na uvedených zdrojích.