Článek
Když se řekne senior, možná si představíme svého rodiče, babičku nebo dědečka.
Člověka, který už odešel do důchodu, má více času a možná nám občas pohlídá děti.
Jenže za několik desetiletí může být realita úplně jiná.
Ne proto, že by se senioři změnili. Změní se především jejich počet.
Seniorů už je v Česku více než pětina
Podle Českého statistického úřadu žilo na konci roku 2025 v České republice 2 272 755 lidí ve věku 65 let a více. Tvořili 20,8 procenta celé populace.
Jinými slovy: přibližně každý pátý člověk žijící v Česku byl senior.
A ještě zajímavější je srovnání s dětmi. V prosinci 2025 připadalo na 100 dětí mladších 15 let 138 seniorů.
Tento poměr se přitom bude podle projekcí dál zvyšovat. Český statistický úřad očekává, že kolem roku 2040 připadne na 100 dětí více než 200 lidí ve věku 65 let a více.
To už není jen statistika.
Je to změna společnosti, ve které budou vyrůstat naše děti.
Nejde jen o to, že budeme žít déle
Stárnutí populace souvisí především s tím, že se lidé dožívají vyššího věku a zároveň se rodí méně dětí.
Podle OSN dosáhla v roce 2025 celosvětová očekávaná délka života 73,5 roku. Od roku 1995 se zvýšila o 8,6 roku.
Delší život ale zároveň znamená, že budeme muset přemýšlet jinak o tom, co vlastně znamená „stáří“.
Člověk ve věku 65 let dnes nemusí být člověkem, kterého bychom si představili jako starého. Může pracovat, cestovat, sportovat, pomáhat svým dětem, starat se o vnoučata a mít před sebou ještě mnoho let života.
České statistiky například ukazují, že žena, která v roce 2025 dosáhla 65 let, měla před sebou v průměru ještě 20,8 roku života. U mužů to bylo 17,1 roku.
Když se potkává péče o děti a stárnoucí rodiče
Tady se stárnutí populace dotýká rodin velmi konkrétně.
Dnešní čtyřicátník nebo padesátník může mít současně malé či dospívající děti a rodiče ve vysokém věku.
A právě tady vzniká situace, kterou známe jako sendvičovou generaci.
Člověk je mezi dvěma generacemi.
Na jedné straně děti, které ještě potřebují jeho čas, peníze a podporu.
Na druhé straně stárnoucí rodiče, kteří mohou postupně potřebovat pomoc s lékaři, nákupy, domácností nebo každodenní péčí.
A čím déle budou lidé žít, tím důležitější bude otázka, jak tuto péči mezi rodinu, stát, zdravotní a sociální služby a další pomoc rozdělit.
Protože představa, že se o stárnoucího rodiče jednoduše postará jeho dcera nebo syn, nemusí být realistická. Dospělé děti mohou samy pracovat, mít malé děti a žít stovky kilometrů daleko.
Největší změna možná čeká právě naše děti
Dnešní děti budou pravděpodobně žít ve společnosti, kde bude vysoký věk mnohem běžnější než dnes.
Podle OSN žilo v roce 2025 na světě přibližně 1,2 miliardy lidí ve věku 60 let a více. Do roku 2050 má jejich počet vzrůst na 2,1 miliardy.
To znamená, že dnešní děti budou v dospělosti žít ve společnosti, kde bude výrazně více starších lidí než dnes.
Možná budou mít děti ve čtyřiceti i později.
Možná budou mít ještě žijící rodiče v devadesáti. To ostatně již není tak výjimečné ani dnes, jen se tento model může stát ještě běžnějším.
A možná budou sami pracovat déle, než si dnes představujeme.
Proto se také mění představa o tom, jak má vypadat život po šedesátce.
Stáří nemusí znamenat konec aktivního života
Mezinárodní den seniorů ostatně nemá být pouze oslavou starších lidí.
OSN upozorňuje také na jejich schopnost podílet se na životě společnosti. Starší lidé nejsou jen příjemci péče. Mohou pracovat, pomáhat rodině, předávat zkušenosti, vzdělávat se nebo se zapojovat do života své komunity.
Problémem proto není samotné stárnutí.
Výzvou může být společnost, která na něj není dostatečně připravená.
Například pokud člověk v 65 letech ještě nechce přestat pracovat, ale pracovní trh ho automaticky považuje za „příliš starého“.
Nebo pokud člověk žije sám a potřebuje pomoc, ale systém je nastavený tak, že se o něj nakonec musí postarat rodina.
Nebo když města, doprava a bydlení nejsou přizpůsobené lidem, kteří mají omezenou pohyblivost.
A také když samotná společnost začne člověka vnímat jinak jen proto, že má více šedivých vlasů.
Budeme se muset naučit stárnout jinak
Mezinárodní den seniorů připadá na 1. října. Organizace spojených národů ho vyhlásila v roce 1990.
Letošní téma zní „The Age of Longevity: Rethinking Systems for Longer Lives“, tedy přibližně „Věk dlouhověkosti: přehodnocení systémů pro delší život“. OSN tím upozorňuje na potřebu přizpůsobovat například pracovní trh, důchodové systémy, bydlení, zdravotní péči nebo vzdělávání společnosti, ve které lidé žijí déle.
Možná je to dobrá příležitost podívat se na stáří trochu jinak.
Ne jako na období, kdy člověk přestává být užitečný.
Ne jako na problém, který se objeví až ve chvíli, kdy začneme potřebovat pomoc.
A ani jako na něco, co se týká pouze našich rodičů a prarodičů.
Protože pokud je dnešním dětem teprve rok, deset nebo dvacet let, jednou budou žít právě v této stárnoucí společnosti.
Stárnutí populace proto není jen otázkou důchodů. Je to otázka toho, jak budou jednou vypadat naše rodiny, práce, bydlení i každodenní život.
A to už je téma, které se týká nás všech.
Zdroje
Český statistický úřad – Senioři
https://csu.gov.cz/seniori
OSN – International Day of Older Persons
https://www.un.org/observances/older-persons-day
OSN – International Day of Older Persons 2026, poselství generálního tajemníka
https://indonesia.un.org/en/323413-international-day-older-persons-2026-secretary-generals-message-antónio-guterres
