Článek
Nikdy bych nevěřila, že se něco takového může stát v naší rodině. Moje sedmdesátiletá matka, celý život rozumná a spořivá žena, najednou přišla o všechny úspory kvůli nějakému podvodníkovi. Dva miliony korun - pryč. Celý život šetřila korunu ke koruně, a teď je všechno fuč. Začalo to nevinně. Našla si nového „přítele“ na Facebooku. Prý podnikatel, vdovec, gentleman. Posílal jí básničky, romantické zprávy, fotky západů slunce. Říkala jsem jí, ať si dá pozor, že to vypadá podezřele. Ale ona ne - prý konečně našla po letech samoty tu pravou opravdovou lásku.
Pak přišly ty historky. Že má problémy s podnikáním, že potřebuje půjčit. Nejdřív malé částky - deset, dvacet tisíc. Pak víc a víc. Vždycky měl nějakou výmluvu - zaseknutá platba od klienta, problémy s bankou, nečekané výdaje. A ona mu věřila každé slovo. Varovala jsem ji. Všichni jsme ji varovali. Ale ona se proti nám postavila. Prý jí nepřejeme štěstí, jsme závistiví, nechápeme pravou lásku.
Dokonce si na nás vzala půjčku, když jí došly její vlastní peníze. Teď sedí doma, zničená a zadlužená. Ten „podnikatel“ zmizel, jeho profil na Facebooku je smazaný. Telefon nedostupný. A ona konečně pochopila, že naletěla podvodníkovi. Ale už je pozdě. Peníze jsou beznadějně pryč a ona má na krku půjčku, kterou bude splácet do konce života.
Je to k vzteku. Celý život byla opatrná, šetřila na stáří, a teď přišla o všechno kvůli nějakému internetovému podvodníkovi. A nejhorší je, že není sama. Těchto případů přibývá. Podvodníci cílí na osamělé seniory, hrají na city a pak je oberou o celoživotní úspory. Teď bydlí u mě. Nemá na nájem, nemá na jídlo, všechno musí jít na splátky. A já? Já se snažím pochopit, jak mohla být tak důvěřivá. Jak mohla uvěřit někomu, koho vlastně ani pořádně neviděla. Ale láska a samota asi dělají s lidmi divné věci.
Je to varování pro všechny. Dávejte si pozor na své rodiče, na své prarodiče. Mluvte s nimi o nástrahách internetu, o podvodnících, o falešných profilech. Protože když se něco takového stane, není cesty zpět. A ty následky jsou devastující. Někdy v noci slyším, jak máma pláče. Stydí se, že byla tak hloupá. Že nás neposlechla. Že přišla o všechno, co celý život střádala. A já? Já jsem naštvaná a bezmocná zároveň. Protože tohle se prostě nemělo stát a dávám také za vinu, že jsem mámu dobře neochránila.
