Článek
Při hledání příčin klimatických změn dává tento argument lidem dokonalý smysl. Logika za ním vypadá neprůstřelně, protože se opírá o nepopíratelný historický fakt. V minulosti Země to totiž bylo téměř vždy právě Slunce, kdo tahal za klimatické provazy. Změny slunečního výkonu prokazatelně ovlivňovaly podnebí v antice i slavné Středověké teplé období. Jenže moderní věda má k dispozici zbraň, která tuto teorii pro současnost definitivně vyvrátila: přesná satelitní měření z oběžné dráhy.
Satelitní data: Když jdou grafy poprvé proti sobě
Až do poloviny 20. století museli vědci sluneční aktivitu odhadovat například podle počtu slunečních skvrn. Od roku 1978 však lidstvo na oběžnou dráhu vyslalo specializované satelity, které měří takzvané celkové sluneční záření (Total Solar Irradiation) naprosto exaktně, bez jakéhokoli zkreslení zemskou atmosférou. Tato klíčová satelitní data shromažďuje a analyzuje americká NASA.
Tato měření přinesla pro sluneční teorii šokující rozsudek. Ukázala, že množství solární energie, které dopadá na horní okraj naší atmosféry, se v posledních padesáti letech mírně snižuje. Slunce tedy v průměru nepatrně chladne.
Data od roku 1980 ukazují jasný rozpor: Zatímco sluneční aktivita vykazuje mírný pokles, globální teploty na Zemi prožívají prudký nárůst. Poprvé v historii naší planety se stalo, že se výkon Slunce a teplota Země od sebe takto ostře odtrhly. Pokud by za globální oteplování mohlo Slunce, musely by teploty na Zemi kopírovat jeho trajektorii a také klesat. Jenže na Zemi se děje přesný opak.
Důkaz z atmosféry: Oteplování „odspodu“
Klimatologové mají k dispozici ještě druhý, neméně silný fyzikální důkaz, který teorii o Slunci vyvrací. Tím je vnitřní struktura samotné atmosféry. Pokud by planetu zahřívalo silnější Slunce, posílalo by více záření shora. Logicky by se tak musely ohřívat všechny vrstvy atmosféry rovnoměrně – od té nejvyšší až po tu nejnižší, ve které žijeme.
Jenže meteorologické balóny a satelity měřící teplotu v různých výškách ukazují zcela jiný anomální obraz:
- Troposféra (nejnižší vrstva atmosféry, kde se drží skleníkové plyny) se velmi výrazně otepluje.
- Stratosféra (vyšší vrstva nad ní) se naopak prokazatelně ochlazuje.
Tento jev má jediné fyzikální vysvětlení. Skleníkové plyny vyprodukované lidskou činností vytvořily v troposféře nepropustnou bariéru. Teplo, které se odrazí od zemského povrchu, nedokáže skrze tuto deku uniknout nahoru. Zůstává uvězněné dole a ohřívá povrch, zatímco horní vrstvy atmosféry kvůli nedostatku propuštěného tepla chladnou. Pokud by za oteplování mohlo Slunce, stratosféra by se ochlazovat nemohla.
Co to znamená pro Českou republiku?
Kolísání sluneční aktivity probíhá v pravidelných zhruba jedenáctiletých cyklech. Tyto cykly sice mírně modifikují krátkodobé počasí ve střední Evropě, ale nedokážou zvrátit dlouhodobý trend.
V České republice se vliv oslabujícího Slunce projevuje paradoxně tak, že nám nijak nepomáhá. Jak ukazují dlouhodobé analýzy projektu Fakta o klimatu, i v obdobích takzvaného slunečního minima, kdy by měla podle skeptických teorií nastat chladnější léta, zažívá Česko rekordní vlny veder a historická sucha. Síla skleníkového efektu vyvolaného lidstvem je totiž v této chvíli přibližně desetkrát silnější než jakékoli drobné výkyvy ve výkonu Slunce.
Verdikt: Přírodní motor byl přehlušen
Slunce bylo po miliardy let hlavním motorem a dirigentem přírodních klimatických cyklů na Zemi. Obviňovat ho ze současného stavu je však z vědeckého hlediska neudržitelné. Nejpřesnější přístroje, které má lidstvo k dispozici, jasně dokazují, že Slunce v posledních dekádách ubralo plyn, zatímco naše planeta zažívá teplotní horečku. Viníka současného stavu proto musíme hledat pod atmosférickou dekou, nikoli nad ní.
