Článek
Na okraji republiky, v jedné malé zemědělské vesnici v pohraničí, žila obyčejná rodina, jako mnoho jiných. Práce na statku bylo dost, a právě proto sem po válce přicházely rodiny ze Slovenska, které zde hledaly nový domov i obživu. Mezi nimi i mladí manželé s tříletou dcerkou. Vesnice byla živá, sousedé se znali, přátelili se mezi sebou, a děti si běžně hrály na návsi.
Rodiče malé holčičky, chodili brzo ráno i odpoledne do chléva poklidit zvířata. Malou dcerku v tu dobu vždy někdo pohlídal. Nejčastěji to však byla mladá žena, věkově o něco málo starší než oni sami. Nebyla příbuzná, ale velmi si padli do oka. Trávila u nich spoustu času, stala se téměř součástí rodiny. Dcerka ji měla ráda, hrála si s ní. V její přítomnosti působila klidně a spokojeně. Rodiče chodili do práce s pocitem, že je o jejich dcerku dobře postaráno. Ani ve snu by je nenapadlo, že by se mohlo přihodit něco zlého.
Jako už tolikrát, i tohle odpoledne rodiče předali dcerku své známé a odešli do práce. Asi po hodině za nimi přišel soused. A ptal se: Kam cestuje ta slečna, co hlídá vaši malou? Viděl jsem ji, jak odchází z vesnice nesla kufr a malou vedla za ruku. Nechápali, o čem to mluví. Občas si dělal legraci, ale tentokrát mluvil vážně. Ještě jednou zopakoval svou otázku a zdůraznil, že si nedělá legraci. Zůstali stát, jako opaření, nechápali, co to má znamenat. Celé jim to nedávalo smysl. V té době žádný autobus nejezdil, jedinou možností, jak se někam dostat, byla vlaková stanice, vzdálená 5 km.
Otec se rozhodl rychle jednat, půjčil si kolo od souseda a vydal se hledat svou dceru. Když ujel 4 km, konečně spatřil. Žena kráčela klidně po silnici, jako by se nic nedělo, kufr v jedné ruce, a jejich dceru v druhé. Šlápl do pedálů, aby je dohonil. Když ho spatřila byla hodně překvapená, nečekala, to. Počítala s tím, že domů nepřijdou dříve jak za 4 hodiny.
Otec se rozzlobeně obořil na tu ženu.: Kam vedeš naši dceru a co to má znamenat. Na chvíli zavládlo ticho. Žena se všelijak vykrucovala, ale otec byl neoblomný, důrazně žádal o vysvětlení celé situace. Nechtěla jít s pravdou ven, ale když ji pohrozil policií, přiznala se, že chtěla dítě odvézt na Slovensko, jedné bezdětné rodině, která ji za to slíbila slušné peníze.
Pěkně od plic ji vynadal a řekl, že jestli se ve vesnici ještě ukáže, udá ji. Dcerka byla naštěstí v pořádku. Otec si ji odvezl domů. S velkou vděčností poděkovali rodiče sousedovi za jeho všímavost, která jim zachránila dceru. Z celé situace se vzpamatovávali dlouho a tato událost otřásla celou vesnicí. Rychle se to rozkřiklo mezi lidmi, a způsobilo pořádný poprask.
Bylo to hrozné pomyšlení, když si všichni uvědomili, že ta žena mohla unést dítě z kterékoliv rodiny. A co ta mladá žena? Odjela ještě ten den na Slovensko a od té doby se ve vsi nikdy neukázala. Ačkoliv se život ve vesnici vracel postupně do normálu, rodiče se ještě dlouho vyrovnávali ze zradou a podlostí mladé ženy, které tak důvěřovali.
