Článek
Na Slovensku v jedné vesnici, obklopené kopci, žila stará paní, vdova, která po celý život zůstávala věrná svému domovu. Bydlela se svým synem a člověk by si mohl myslet, že je to pro ní velké štěstí, protože nezůstala úplně sama. Jak se ale později ukázalo skutečnost byla úplně odlišná. Jeho sestra měla svoji vlastní rodinu a bydlela o několik kilometrů dál.
Chodila do práce, starala se o děti, měla své povinnosti, ale přesto si vždy našla chvíli, aby matku navštívila, nebo ji alespoň zavolala. Její návštěvy sice nebyly tak časté, jak by si přála, ale pokaždé se snažila mamince přinést trochu radosti, pohody a úcty, kterou si zasloužila. Syn byl jejím pravým opakem. Zatímco dcera nabízela lásku a porozumění, on dával najevo svou hrubost, výčitky a špatné zacházení.
Jeho matka to velmi těžce nesla, a začalo se to projevovat i na jejím zdraví. Stěžovala si na něho pokaždé, když dcera přijela. Prosila ji, aby mu vysvětlila, jak ji svým chováním trápí, protože jako stará paní neměla sílu se bránit. Dcera mu opakovaně domlouvala, aby se k matce choval ohleduplně, ale všechno bylo marné. Byl zatvrzelý ještě víc, a svou zlobu obracel proti své matce.
A pak jednoho dne matka zemřela. Byl to smutný a vyčerpávající den. Po pohřbu se oba sourozenci sešli v matčině domě, aby dokončili poslední potřebné věci a společně vzpomínali na své dětství. Seděli v kuchyni, v místnosti, kde matka strávila velkou část života a najednou tam bylo takové ticho a prázdno, jakoby s ní odešel i kus jejich života. Povídali si, probírali obyčejné věci.
Bylo už něco málo po půlnoci, když se ozvalo hlasité trojí zabouchání na okno.Podívali se na sebe, a sestra s obavou hlas v hlase pronesla: Joj, mama přišla ! V tu chvíli nastalo tíživé ticho, které prolomil její bratr. Posměšně se ušklíbl, a hrdinsky pronesl: Prosímťa, čo by sem chodila. Idem se pozrieť, kto to je. Zvedl se unaveně od stolu, a s otráveným výrazem ve tváři otevřel dveře, aby se podíval, kdo je ten pozdní nezvaný návštěvník.
Dlouho se nevracel, sestra si o něho začala dělat starosti. Když se konečně objevil ve dveřích, vypadal, jakoby zestárl o deset let. Jeho tvář byla sinavá, oči měl vytřeštěné, a zhluboka dýchal. Bylo na něm vidět, že prožil obrovský šok. Těžce se posadil na židli, nepromluvil ani slovo, jen zíral do prázdna.
Jeho sestra pochopila, že spatřil ducha jejich zemřelé matky. Ona sama měla svědomí čisté, ale i přesto měla v tu chvíli husí kůži a srdce jí bilo jako o závod. Pomalu vstala, otevřela skříňku, ve které matka mívala alkohol pro slavnostní příležitosti, nalila dvě skleničky a beze slova jednu podala bratrovi.
Ten se na ní podíval a v jeho očích bylo vidět strach, lítost, dokonce i pochopení. Oba se napili, aby spláchli ten nepříjemný zážitek, který si budou pamatovat po celý život. V lidském životě se stávají někdy události, které se vymykají běžnému chápání a racionálnímu vysvětlení. Ale které napořád zůstanou nevysvětlitelnými záhadami.
