Článek
Před sto padesáti lety, v jedné cizí zemi, byla vesnice, ve které žil obecní pastýř. Skoro v každé chalupě měli krávu, k vůli obživě. Někdo měl jednu, jiný víc, podle toho kolik měl peněz.
Každé ráno v určitou hodinu vyšel pastýř na náves a hospodyně nebo hospodář vypustili svůj dobytek ze stáje. Když prošel celou náves, měl pohromadě pěkné stádo, které vedl na pastvu. Tam je hlídal a pásl celý den. Jen v poledne chodil na oběd, vždy do jedné z chalup některého z vesničanů, kterým pásl krávy. A když mu někdo něčím přilepšil, obvykle to přinesl domů svým dětem. Obvykle to probíhalo vše bez problémů.
V jedné z těch chalup žila velmi vychytralá žena. Několikrát za časného rána vypustila svou krávu na náves ještě před příchodem pastýře. Kráva dobře znala cestu na pastvu a šla tam sama. Hospodyně chtěla, aby její kráva byla na pastvě jako první, měla tu nejlepší trávu a nadojila co nejvíce mléka. Její vychytralost se jí však nevyplatila.
Jednoho rána šla kráva opět sama na pastvu bez dozoru. V jednom úseku byla ruina zarostlá bujnou trávou a kráva si vybrala k pastvě právě toto místo. Když se dostala asi doprostřed ruiny, propadla se pod vlastní vahou a zlomila si nohu. Tam ji našel pastýř, který právě vedl stádo na pastvu. Vrátil se kousek zpátky do vsi a vzkázal hospodyni, co se stalo. Sám se vrátil zpět na pastvu, aby dobytek nebyl bez dozoru.
Když se to hospodyně dozvěděla, hořekovala na celé kolo. Zlobila se, protože krávu musela utratit. Ale namísto toho, aby si přiznala svou chybu, začala pomlouvat a osočovat pastýře, že měl její krávu lépe hlídat. Její zloba neznala mezí. Začala přemýšlet jak by se mu pomstila. Přesně za 2 dny měl totiž přijít k ní domů na oběd, protože celý měsíc pásl její krávu bez problémů.
Zašla ve vsi za jednou ženou, která se vyznala v magii. Ta ji poradila, aby zamotala své vlasy do hřebene a schovala ho pod práh vstupních dveří. K tomu měla odříkávat zvláštní slova. Hospodyně chtěla, aby si pastýř, ve chvíli kdy překročí její práh, zlomil nohu, stejně jako její kráva. Aby trpěl za to, že ji musela utratit. Pastýř byl ale člověk hodný a nekonfliktní, ve vsi oblíbený.
Věděl, že ho hospodyně pomlouvá, ale lidé ve vsi znali skutečnou pravdu. Blížilo se poledne a pastýř zavíral krávy do ohrady, aby se mohl vydat do vsi na oběd. V tom se jedna z krav oddělila od stáda a zamířila k lesu. Pastýř se vydal hned za ní, ale nějakou chvíli mu trvalo, než se mu ji podařilo zahnat zpět ke stádu. Když se konečně vydal na cestu, bylo už dávno po poledni.
Mezi tím přišel na návštěvu, její dobrý známý. Jen co překročil práh, upadl na zem a zlomil si nohu. Hospodyně tak dostala už podruhé za vyučenou. Přiznala se známému, jakou léčku měla připravenou na pastýře, a že to nakonec odnesl on. A ihned odstranila hřeben s vlasy. Pastýři se díky Bohu nic nestalo. Tahle příhoda se brzy roznesla po celé vesnici. A lidé hospodyni odsuzovali za její chování. Nakonec si hospodyně koupila novou krávu. A od té doby vždycky počkala až přijde pastýř, aby její krávu dobře pohlídal.
