Článek
Mladá rodina žila dlouhé roky v cizině, na jihu, v teplém kraji, kde vedla obyčejný život. Tam se také narodili, jejich rodiče sem kdysi odešli za prací. Po válce se rozhodli vrátit do vlasti. První kroky vedly do pohraničí, kde po odsunu Němců zůstaly prázdné domy.
Vesnice, kam přijeli, však působila smutně. Bylo tu pusto a prázdno, lidé se teprve sjížděli z různých koutů republiky, nikdo se s nikým neznal. Vydrželi tam rok, ale život mezi cizími stěnami a neznámými lidmi je nenaplňoval. Rozhodli se tedy odejít. Zamířili dál, k polským hranicím. Tam našli vesnici, která už byla více obydlená. Na návsi byl slyšet smích, děti běhaly pod dvoře, lidé se zdravili. Zdálo se, že tady by mohli konečně zapustit kořeny.
Nastěhovali se tehdy do jednoho z domů, zdálo se, že nejhorší doby jsou už za nimi. Jedné noci se ale všechno změnilo. Pozdě večer se ve vsi rozštěkali psi. A ve tmě byla vidět silná záře. Ve vesnicích, kde nebyly lampy, bylo najednou plno světla. Mladá rodina bydlela nedaleko hospodářského stavení, a zdálo se, že ta záře vychází právě odtamtud. Muž vyšel ven z domu, protože chtěl zjistit co se děje. Vydal se k místu odkud vycházela záře.
To co spatřil mu vyrazilo dech. Byla tam skupina ozbrojených mužů, kteří tam zapalovali stodolu. Než se stihl schovat tak si ho všimli. Zůstal stát jako přikovaný. Srdce mu bilo jako o závod. Co s ním teď udělají? Pomyslel si. Přistoupili k němu a jen mu řekli, že jestli někde prozradí, co viděl, tak si ho najdou. A nejen jeho, ale i jeho vlastní rodinu.
Byly to Banderovci. Měl opravdu štěstí, zůstal naživu. Když se vrátil domů jako spráskaný pes, řekl své ženě, co se mu stalo. Oba nespali celou noc, jaký měli strach. Tyto muže provázela pověst hrdlořezů a bylo jasné, že svá slova mysleli smrtelně vážně. Z toho strachu si ještě tu noc zabalili ty nejpotřebnější věci a hned po rozednění šli na vlak.
Odjeli přes 70 km daleko do vesnice, kterou před časem opustili. Jejich dům už obýval někdo jiný. Naštěstí si našli jiný a ještě s velkou zahradou, a hodnými sousedy. Tam se konečně usadili. Jen ten strach jim zůstal ještě několik let poté.
