Článek
V horské vesnici žila rodina, jejíž členové pracovali u státního statku. Jako zaměstnanci měli nárok na tzv. deputát, část úrody za výhodné ceny. Mohli si nakoupit brambory, obilí a jedno až dvě selata na chov. Vedoucí zaměstnanců jim oznámil, že pro ně v určitou hodinu přijede auto a odveze je do prasečáku, kde si budou moci vybrat selata. Když auto odpoledne projelo vesnicí, muž z této rodiny se chystal na cestu. Měl to k silnici jen pět minut pěšky, ale doma se zdržel déle, než plánoval, a auto už nestihl. Věděl, že auto pojede i přes sousední vesnici, tak se rozhodl dojít tam pěšky. Cesta byla dlouhá dva kilometry.
Doufal, že bude mít štěstí. Cestou se vyptával kolemjdoucích, ale dozvěděl se, že auto už odjelo. Protože se brzy venku stmívalo a bylo mrazivé počasí, zastavil se v místní hospodě na grog, aby se zahřál. Bylo tam příjemně, a tak se nějakou dobu zdržel. Když se konečně vydal na cestu domů, venku už panovala tma. Ušel sotva pár set metrů, když se proti němu objevila mužská postava. Řekl si, že je to dobře, aspoň nepůjde domů sám, že se jim ve dvou půjde lépe. Neznámý muž ho požádal, zda nemá zapalovač, že si chce zapálit cigaretu.
Muž se mu ochotně snažil vyhovět. Škrtnul zapalovačem a poznal místního mladíka ve věku jeho syna. Jenže to, co následovalo, nečekal. Mladík ho udeřil pěstí do břicha a do obličeje. Muž upadl na zem, ale v bití dál pokračoval. Zem byla rozkopaná a zmrzlá, mladík ho popadl za límec kabátu a tloukl hlavou o zem. Muž upadl do bezvědomí, mladík ho chtěl okrást, ale měl u sebe jen pár korun. Mužova žena si myslela, že se zdržel v hospodě nebo zašel za kamarádem.
Na horách se takové věci moc neřešily v té době. Druhý den ráno šli lidé z té samé vesnice odkud zraněný muž pocházel, do kostela a našli ho ležet zkrvaveného a promrzlého na zemi. V té době ještě mobilní telefony nebyly. Ve vesnici měli auto jen někteří. Když zrovna projížděla kolem rodina, která jezdila pravidelně do kostela, prosili je aby ho odvezli k jeho rodině domů. Řidič to odmítl se slovy: Odvezl bych ho, ale zašpinil by mi sedačky. Pro mnohé to bylo velkým překvapením, protože to byla zrovna rodina, která sedávala pravidelně v prvních lavicích v kostele. Lidé ji měli jako vzor.
Nakonec se našla starší paní, která došla k rodině zraněného muže domů a vylíčila jim celou situaci. Synové okamžitě vyrazili s příbuzným, který měl auto, a zraněného muže odvezli do nemocnice vzdálené dvacet kilometrů. Měl těžký otřes mozku a omrzliny na nohou. Když byl zraněný muž schopný vypovídat, popsal Veřejné Bezpečnosti muže, který ho napadl, protože ho poznal. Díky tomu ho policie dopadla velice rychle. Z vážného úrazu se postupně zotavil, ale omrzliny cítil ještě dlouho.
Lidé z vesnice si o tomto incidentu ještě dlouho vyprávěli, protože nechápali chování řidiče, který odmítl pomoc zraněnému. O rok později se osud obrátil. Muž, který tehdy odmítl zraněného odvézt, pracoval v lese. Při kácení na něj spadl strom a vážně mu poradil nohu. Od té doby kulhal a následky úrazu byly trvalé. Jeho žena ho nakonec opustila se slovy, že s mrzákem žít nebude. Navenek tato rodina vypadala velmi spořádaně a zbožně. O to bylo větší překvapení, jak se celá rodina nakonec rozpadla.
