Autor: Ing. Miloslav Dědek

Korekce: Adéla Valentová, DiS.

Title: Theory of universal development: New perspectives on evolutionary processes

Abstrakt

Teorie vševývoje spojuje poznatky z biologie, genetiky, ekologie a filozofie. Zkoumá, jak se život vyvíjel od prvních jednobuněčných organismů až po současnost. Klade důraz na adaptaci, kooperaci a symbiózu mezi druhy. Dále se zaměřuje na otázky, jakým způsobem se evoluční procesy odrážejí v lidské kultuře, společnosti a technologiích.

Klíčová slova: evoluce, adaptace, symbióza, druhová interakce, kulturní evoluce

Abstract

Theory of universal development combines knowledge from biology, genetics, ecology and philosophy. It examines how life has evolved from the first single-celled organisms to the present day. It emphasizes adaptation, cooperation and symbiosis between species. Furthermore, we deal with the questions of how evolutionary processes are reflected in human culture, society and technology.

Keywords: evolution, adaptation, symbiosis, species interaction, cultural evolution

Úvod

Teorie vševývoje [7], [8] popisuje obecně platnou zákonitost vývoje a změn veškeré dosud známé reality. Teorie je zcela originální a nenavazuje na žádnou známou literaturu. Informace, které poskytuje většina literatury uvedené v seznamu na konci textu, jsou určené těm čtenářům, kteří budou mít problémy s pochopením všech informací, které text obsahuje.

Popsat a vysvětlit Teorii vševývoje srozumitelným způsobem pouze s využitím stávající slovní zásoby se ukázalo prakticky nemožné. Proto, aby bylo možné tuto univerzální zákonitost srozumitelným způsobem popsat a vysvětlit, bylo nutné jednoznačně definovat několik nových pojmů. Téměř každý z těchto nových pojmů je v textu pojmenován novým slovem.

Pořadí níže napsaných názvů nových pojmů odpovídá pořadí, ve kterém jsou v následujícím textu tyto pojmy postupně popisovány a vysvětlovány.

1. vševývoj

2. interrealita

3. ideálrealita

4. ideálorganizmus

5. atomie

6. ideálatomie

7. působení

8. ideálpůsobení

Seznámit se s Teorií vševývoje a zcela jí porozumět je poměrně obtížné a časově náročné. Pochopit tuto teorii bez důkladného osvojení všech v popisu teorie definovaných nových pojmů není dost dobře možné, ale čas a úsilí nutné k pochopení této teorie mohou být pro každého užitečné.

Teorií vševývoje popsaná zákonitost objasňuje podstatu vývoje a změn všeho možného a její znalost může usnadnit racionální řešení problémů ve všech oblastech, kterým se lidé věnují, tj. především v každé vědecké, technické nebo umělecké disciplíně. Teorie vševývoje se vztahuje na veškeré známé dění.

Každá jazyková soustava vždy vykazuje určitou míru nedostatků z hlediska jednoznačnosti komunikace. Každý nově zaváděný pojem je v textu pokud možno přesně definován. Nedostatky v definicích nově zaváděných pojmů jsou odstraněny uváděním většího množství příkladů jejich použití.

1. Vševývoj

Slovem vševývoj je označován veškerý vývoj a změny všeho možného, co se vyskytuje v komplexu živé i neživé reality. Slovem vševývoj jsou označovány např. vývoj a změny jednotlivých organismů, vývoj a změny všech živočišných i rostlinných druhů organismů, vývoj a změny nejrůznějších společenství organismů, vývoj a změny různých vědeckých disciplín, technických nebo uměleckých oborů apod.

Slovo vševývoj významově zahrnuje slova: vznik, vznikání, vývoj, změny, proměny, záměny, výměny, průběh, trvání, setrvání, zanikání, zánik apod.

2. Interrealita

Pro popis podstaty Teorie vševývoje bylo nezbytné jednoznačně určit, v jakém významu je používáno slovo interrealita. Interrealita se vztahuje ke každému konkrétnímu organismu, který má paměť. Slovem interrealita je označováno všechno, co tento organismus vnímá svými smysly a co uchovává jeho paměť. Jediným jednoznačně srozumitelným příkladem, jehož pomocí lze přesně určit, co je v následujícím textu označováno slovem interrealita, je vaše interrealita.

Do vaší interreality patří vše, co právě v těchto okamžicích vnímáte a pociťujete, tj. např. zvuky, které slyšíte, slova vět textu, které čtete, a všechno ostatní, co před sebou vidíte, všechny myšlenky vyjádřené ve větách čteného textu, které vstupují do vaší mysli, což lze přesněji popsat jako slovy vyjádřené představy, které vytváří vaše představivost. Do vaší interreality patří i všechny vzpomínky, které se vám z vaší vůle nebo nezávisle na vaší vůli vyčleňují z vaší paměti, všechny při tom vámi vytvářené představy všeho, co si třeba právě v souvislosti s tímto čteným textem chcete a dokážete představit. Kromě představ, které si právě teď vytváříte, se mohou ve vaší interrealitě objevovat i představy zcela nezávislé na vaší vůli.

Do vaší interreality patří všechno to, co se zcela nerozplynulo ve vaší paměti, a to počínaje mlhavými představami vjemů z nejstarších okamžiků zapamatované minulosti vašeho dětství a konče možná ještě přetrvávajícími pocity, jasnými představami a čerstvými vjemy z předcházejících okamžiků.

Ve vaší interrealitě se mohou vyskytnout představy, které se týkají vaší budoucnosti, kterou plánujete, připravujete, očekáváte nebo předvídáte. Představy o vaší budoucnosti můžete ve své interrealitě pozměňovat, doplňovat nebo zcela změnit.

Zatímco realita nepřetržitě trvá, vaše interrealita se pomalu rozplývá, ztrácí, mizí, když usínáte, nebo okamžitě zmizí, např. když náhle upadnete do bezvědomí. Když spíte, objevuje se vaše interrealita ve snových fázích vašeho spánku. Ve snu probíhá ve vaší interrealitě zdánlivě chaotická tvorba představ skládaných z útržků vzpomínek, zkresleně vnímaných vjemů z vašeho okolí, přičemž tvorbu těchto snových představ můžete vaší vůlí ovlivňovat jen výjimečně v malé míře při přechodu spánku do bdělého stavu.

Všechny dílčí procesy v interrealitách lidí, např. vnímání tepla, vnímání zvuků, zrakové vnímání apod., probíhají v různých kombinacích současně, přičemž intenzita jednotlivých dílčích vjemů se mění, bývá značně nevyrovnaná a vůlí ve větší míře málo ovlivnitelná.

V interrealitách lidí se nemohou vyskytovat tak přesné a podrobné představy pachové, obrazové nebo sluchové, které se zřejmě vyskytují v interrealitách některých šelem a dravců, u kterých se vyvinuly vjemové orgány mnohem dokonalejší v porovnání s vjemovými orgány lidí.

Pro popis a vysvětlení podstaty Teorie vševývoje je význam slova interrealita dostatečně určen předcházejícími příklady.

3. Ideálrealita, 4. Ideálorganismus

K vytvoření představy o významu slova ideálrealita je nezbytné si vytvořit představu o významu slova ideálorganismus.

Ideálorganismus je hypotetický organismus, který má neomezeně dokonalé vjemové orgány a je schopný vnímat všechno, co bylo, je a bude v dosud známém prostoru Metagalaxie i za jeho hranicemi.

Ideálorganismus je schopný vnímat cokoliv, kdekoliv, a to tak, že to může vnímat neomezeně směrem k drobným podstrukturám sledovaných objektů a neomezeně i směrem k nadstrukturám sledovaných objektů, a to vše v libovolně dlouhém časovém intervalu.

Pozoruje-li ideálorganismus živý organismus, potom může bez omezení vnímat všechny jeho fyziologické funkce v libovolně malých podrobnostech.

Uvedený ideálorganismus může vnímat podrobnosti neomezeně malých objektů v nekonečně velké vzdálenosti. Ideálorganismus může např. do neomezeně malých podrobností vnímat strukturu člověka a všechny jeho fyziologické funkce, které se projevují např. abstraktním myšlením.

Význam slova ideálrealita: Ideálrealita je všechno to, co může vnímat uvedený ideálorganismus.

5. Atomie

Atomie je fragment ideálreality, který může organismus patřící mezi druhy s vyvinutou interrealitou vnímat, pociťovat nebo si představovat. Člověk může při pozorování atomií používat různé pomůcky, přístroje, zařízení apod. Atomie je v podstatě prostorově, časově nebo prostorově a časově či jinak jednoznačně ohraničený, vymezený nebo jinak určený celek, útvar, seskupení, sestava, řetězec, shromáždění, spolčení apod.

Příklady atomií

Největší atomie, které můžeme dnes celé z jedné strany pozorovat, jsou nejvzdálenější skupiny galaxií. Tato mimořádně velká hnízda galaxií jsou nejvzdálenější pozorovatelné atomie, které jsou

v dosahu současných pozorovacích přístrojů. Tyto nejvzdálenější pozorovatelné atomie vymezují prostor Metagalaxie, která je největší dosud známou atomií, pozorovatelnou z jejího středu.

Atomie jsou písmena, slova, věty a je jedno, jsou-li napsaná nebo vyslovená. Atomie jsou také různé písemnosti, např. dopisy, noviny, časopisy, knihy nebo jiné nosiče informací. Atomie jsou tóny, akordy, hudební skladby nebo noty, boty, kalhoty, brepty, recepty apod. Atomie jsou voda v hrnci i kapka deště. Atomie jsou všechny předměty vyskytující se v přírodě i ve světě lidí.

Atomie jsou všechny organismy živočišného i rostlinného původu, přičemž tyto organismy mají strukturu složenou z rozmanitých podstruktur atomií.

U organismů živočišného původu, u kterých se vyvinula interrealita, je interrealita atomií v jejich struktuře.

Atomie jsou také různá společenství organismů živočišného původu, např.: tlupa paviánů, smečka vlků, stádo bizonů, kmen indiánů, stát občanů, politická strana, klub poslanců, Svaz včelařů, armáda vojáků, parta zlodějů, apod.

Atomie jsou rovněž různá seskupení organismů rostlinného původu, např. Boubínský prales, záhon cibule na zahradě nebo pole cukrové řepy.

Příklady atomií představ I.

Jako příklady atomií představ je možné uvést všechny představy výše uvedených příkladů atomií.

Z uvedené definice ideálreality vyplývá, že všechny atomie, tj. i atomie všech představ, mají příslušnou, zcela jednoznačnou, určitou materiálovou strukturu, kterou bude u atomií představ snad možné někdy v budoucnosti jednoznačně určit. Atomie, která nemá materiálovou strukturu, neexistuje.

6. Ideálatomie

Ideálatomie je fragment ideálreality, který se ideálorganismu jeví jako prostorově, časově, nebo prostorově i časově či jinak jednoznačně ohraničený, vymezený nebo jinak určený celek, útvar, seskupení, shromáždění, soustava, řetězec apod.

Jako příklady ideálatomií mohou posloužit všechny výše uvedené příklady atomií. Množina atomií je nepatrnou částí nekonečné množiny ideálatomií.

Myšlení

Odhlédneme-li od běžně popisované, terminologicky bezbřehé psychologie myšlení, potom lze stručně popsat to podstatné, co probíhá ve strukturách nejvyspělejších dosud známých druhů organismů s interrealitou, následujícím způsobem:

V bdělém stavu v průběhu prožívání normálního dne vnímá zdravý a dospělý organismus s interrealitou velké množství atomií ve svém okolí prostřednictvím svých vjemových orgánů, přičemž většina vjemů těchto atomií je již v atomiích představ včleněna v jeho paměti. Vjemy neznámých a pro organismus zajímavých atomií v jeho okolí včleňuje organismus jako atomie představ do své paměti a některé známé a pro organismus zajímavé atomie v jeho okolí opakovaně vnímá a jejich představy ve své paměti obnovuje, doplňuje, upřesňuje apod., tj. připomíná si je.

Ve své interrealitě může organismus operovat některými vnímanými a pociťovanými atomiemi, např. používáním svého pohybového ústrojí. Člověk může např. operovat i atomiemi, ve kterých je atomií jejich struktury. Člověk může dále operovat atomiemi představ některých vnímaných a pociťovaných atomií a dále může operovat atomiemi představ, které si vyčlení ze své paměti. Organismus s interrealitou může provádět všechny uvedené operace současně, každou z nich zvlášť nebo jen některé v různých kombinacích.

Člověk nemá orgán, který by mu umožňoval bezprostředně vnímat změny a sled představ v jeho představivosti, ale člověk může ve své představivosti prostudovat změny a sled představ, které se v jeho představivosti uskutečňují, když průběh jejich uskutečňování včlení do své paměti.

7. Působení

Význam slova působení v popisu Teorie vševývoje se v malé míře odlišuje od významu, který má toto slovo při jeho obvyklém použití, ale konkrétní širší význam tohoto slova v textu je z popisu teorie zřejmý.

Působení mezi atomiemi může organismus patřící k druhům s interrealitou vnímat, pociťovat nebo si představovat. Lidé přitom mohou používat různé pomůcky, přístroje, zařízení apod. Lidem se působení mezi atomiemi jeví jako prostorově, časově nebo prostorově i časově či jinak jednoznačně určená vazba, spojení, uspořádání, vztah, ovlivňování apod. mezi atomiemi.

Působením mezi atomiemi může docházet k spojování atomií do obvykle větší struktury atomie, k včleňování jedné nebo více atomií do struktury obvykle větší atomie, k vzájemnému prolínání atomií, k promísení atomií, k srážení atomií, ke skládání atomií, k smršťování atomií, k soustřeďování atomií, k slučování atomií, k shromažďování atomií, k řetězení atomií apod. Zanikání působení mezi atomiemi se může uskutečňovat rozdělováním struktury atomií na obvykle menší atomie, vyčleňováním jedné nebo více atomií ze struktury obvykle vetší atomie, rozplýváním struktury atomií, rozpouštěním struktury atomií, rozpínáním struktury atomií, rozpojováním struktury atomií, rozkládáním struktury atomií, rozbíjením struktury atomií, rozcházením struktury atomií, rozháněním struktury atomií apod. Vznikání a zanikání působení mezi atomiemi se může uskutečňovat také působením, tj. např. prostřednictvím, zprostředkováním, pomocí apod. jiných atomií. Různé varianty

vznikání a zanikání působení mezi atomiemi mohou probíhat současně v různých kombinacích. Působení mezi dvěma atomiemi lze rozlišovat na jednostranné a oboustranné.

Příklady působení mezi atomiemi

Působení mezi atomiemi může trvat různě dlouhou dobu. Např. už hodně dlouho existuje Metagalaxie, která má strukturu obsahující velké množství rozmanitých atomií, které na sebe vzájemně působí např. gravitačními silami. Naproti tomu v nepatrných časových intervalech může probíhat oboustranné působení při srážkách elementárních částic mikrosvěta. Text, který člověk čte, působí jednostranně na člověka, ale člověk na text nepůsobí, pokud si např. nezačne do textu psát poznámky. Stroj na krájení salámu působí jednostranně na šišku salámu tak, že ji krájí na tenké plátky, pomineme-li to, že se stroj při jeho působení na salám opotřebovává. Tři lidé na sebe vzájemně působí mluvením při diskusi, ale mohou na sebe vzájemně působit také tak, že se začnou vzájemně prát. Cihly, z nichž je postavena zeď, jsou mezi sebou spojeny pevným působením malty, která s nimi tvoří strukturu atomie - zdi. Neurony v mozkové tkáni, propojené nervovými vlákny, na sebe působí prostřednictvím nervových impulzů.

Při fotbalovém utkání na sebe oboustranně působí dvě jedenáctky fotbalistů. V předvolební kampani působí politické strany převážně jednostranně na občany státu, přičemž obvykle působí také vzájemně jedna na druhou. Armády znepřátelených států na sebe působí například ve válce o území. Příkladem neobyčejně rozsáhlého, komplikovaného, složitého a rozmanitého působení může být komplexní působení mezi lidstvem a naší planetou, na které lidstvo žije jako atomie struktury planety.

Příklady atomií představ II.

Jako další příklady atomií představ je možné uvést všechny představy výše uvedených příkladů působení, které se vesměs mohou vyskytovat hlavně v představivosti lidí.

V představivosti organismů s málo vyvinutou interrealitou, tj. především s málo vyvinutými vjemovými orgány a představivostí, žijících např. téměř v úplné tmě někde v hlubinách oceánů, se vyskytují relativně jednoduché atomie chuťových a hmatových představ a atomie představ působení se u nich zřejmě nevyskytují. Zcela určitě se atomie představ působení vyskytují v představivosti savců a dalších druhů organismů s dobře vyvinutou interrealitou.

V paměti lidí se vyskytují atomie řetězců na sebe navazujících představ, např. představa řečnického projevu politika, kterou má politik připravenou před projevem v televizi. V paměti lidí se mohou vyskytovat atomie komplikovaných a složitých seskupení představ, např. seskupení představ Einsteinovy obecné teorie relativity, představa výše uvedeného ideálorganismu nebo představa boha a svaté trojice: "boha otce", "boha syna" a "ducha svatého" v křesťanském náboženství. Příkladem

složitější logicky uspořádané soustavy atomií představ může být i v tomto článku popisovaná a vysvětlovaná Teorie vševývoje.

K atomiím představ je třeba poznamenat, že značná část komunikace představ mezi lidmi se uskutečňuje prostřednictvím rozmanitých, nepřetržitě se vyvíjejících komunikačních prostředků, přičemž drtivá většina komunikovaných představ má formu v různé míře kombinovaných řetězců a seskupení představ, tj. v podstatě v různé míře kombinovaných "vyprávění příběhů" a "popisů stavů". Přitom jsou atomie představ, jejich řetězce i seskupení prakticky vždy komunikovány tak, že racionalita informací je v různé míře a poměru zkreslena fantazií, emocionalitou a použitou komunikační technikou.

Abstraktní myšlení

Struktura nejvyspělejších dosud známých organizmů s interrealitou obsahuje atomii paměti, atomii vůle a atomii představivosti.

Před několika lety se autor Teorie vševývoje zabýval problematikou struktury paměti organismů s centrální nervovou soustavou. Teoretický popis struktury paměti těchto organismů, který vypracoval, nebyl bohužel nikde zveřejněn, což vysvětluje chybějící odkaz na použitou literaturu. Uvedená teorie struktury paměti bude pravděpodobně dříve či později potvrzena přímým pozorováním nebo měřením.

Podle uvedené teorie struktury paměti má paměť organismů s centrální nervovou soustavou podobu různě intenzivních, různě dlouhých a různě tvarovaných nervových impulzů, které neustále obíhají paměťovými smyčkami nervových vláken, tvořených výběžky rozmanitých paměťových neuronů.

Podobnou strukturu jako paměť organismů s interrealitou má zřejmě i jejich vůle a představivost.

Působení uvedených atomií ve struktuře organismů s interrealitou lze stručně popsat pomocí následujícího příkladu:

Nervové impulzy z pocitového ústrojí putují nervovými vlákny do vůle organismu. Po včlenění nervových impulzů z pocitového ústrojí do vůle organismu se z vůle organismu vyčlení nervové impulzy, které putují nervovými vlákny do paměti organismu. Po včlenění nervových impulzů do paměti organismu se z paměti organismu vyčlení nervové impulzy, které putují nervovými vlákny do představivosti organismu. Včleněním nervových impulzů do představivosti organismu vznikne v představivosti organismu nejméně jedna představa, např. představa požírání potravy u organismu pociťujícího hlad.

Příklad tvořivého abstraktního způsobu myšlení člověka lze zjednodušeně popsat tak, že člověk svou vůlí může působit na svou paměť, která působením na jeho představivost v jeho představivosti

vytvoří představy. Na svou představivost může člověk dále působit svou vůlí tak, že z paměti vyčleněné představy v jeho představivosti na sebe nechá vzájemně působit, čímž může vzniknout v představivosti člověka dosud neznámá představa, kterou může člověk vůlí včlenit do své paměti.

Existence dosud neznámé představy v paměti člověka může mít za následek to, že člověk svou vůlí začne působit na paměť a řetězce dalších atomií v jeho struktuře tak, že něco konkrétního vytvoří.

8. Ideálpůsobení

Ideálpůsobení se jeví ideálorganismu jako prostorově, časově nebo prostorově i časově nebo jinak jednoznačně určené působení, tj. vazba, spojení, uspořádání, vztah, ovlivňování apod. mezi ideálatomiemi.

Jako příklady ideálpůsobení mezi ideálatomiemi mohou posloužit všechny výše uvedené příklady působení mezi atomiemi. Množina působení mezi atomiemi je nepatrnou částí nekonečné množiny ideálpůsobení mezi ideálatomiemi.

Podstata Teorie vševývoje

Podstata Teorie vševývoje spočívá v tom, že se vševývoj uskutečňuje výhradně a jedině vznikáním, průběhem a zanikáním ideálpůsobení mezi ideálatomiemi.

Příklady průběhů vývoje při technické tvůrčí práci popsané pomocí Teorie vševývoje

Příklad Č. 1: atomie Č. 1 = ruční vrtačka atomie Č. 2 = elektromotor

atomie Č. 1 + atomie Č. 2 = atomie Č. 3 = elektrická vrtačka

Příklad Č. 2: atomie Č. 1 = kleště atomie Č. 2 = nůž A atomie Č. 3 = nůž B

atomie Č. 1 + atomie Č. 2 + atomie Č. 3 = atomie Č. 4 = nůžky

Příklady průběhu vývoje politického uspořádání lidstva popsané pomocí Teorie vševývoje

Příklad Č. 3: atomie Č. 1 = Evropská unie včetně Velké Británie atomie Č. 2 = Velká Británie atomie Č. 1 - atomie Č. 2 = atomie Č. 3 = Evropská unie bez Velké Británie

Příklad Č. 4: atomie Č.1 = království atomie Č.2 = král atomie Č.3 = prezident

atomie Č.1 - atomie Č.2 + atomie Č.3 = atomie Č.4 = republika

Příklad vypracování pravděpodobného budoucího politického uspořádání lidstva pomocí Teorie vševývoje

Příklad Č. 5: atomie Č. 1 = současné politické uspořádání lidstva

atomie Č. 2 = současné politické uspořádání států v rámci Evropské unie (EU)

atomie Č. 1 + atomie Č. 2 = atomie Č. 3 = budoucí politické uspořádání lidstva

Poznámky k atomii Č. 1

Současné politické uspořádání lidstva neumožňuje úspěšně řešit především následující naléhavé globální problémy:

1. Války, vývoj a výroba zbraní: Konflikty vznikající mezi státy se často neřeší mírovou cestou. Soustavně se vyvíjejí a vyrábějí nové zbraně. Vedou se války a ozbrojené střety.

2. Nevzdělanost a velká chudoba: 17 % lidí na světě neumí číst a psát, 15 % dětí nechodí do školy. Miliardy lidí mají velmi špatné vzdělání. Nevzdělanost je hlavní příčina chudoby. Téměř polovina světové populace žije z 60 Kč na den, 1,3 miliardy lidí musí vystačit s 30 Kč na den a méně.

3. Život v ne-demokraciích: 2,5 miliardy lidí na světě žije v nedemokratických státech. Ve státech, kde vládne jen síla a její uplatňování, práva a spravedlnosti se nelze dovolat, základní lidské svobody jsou omezené.

4. Nepříznivé působení lidstva na biosféru planety: Voda i atmosféra na celé planetě se znečisťuje. Atmosféra planety se otepluje. Jsou vyhlazovány živočišné i rostlinné druhy organismů.

5. Zvětšují se propastné rozdíly ve využívání nových zařízení a technologií: Ve vyspělých státech světa se zrychluje technický pokrok dosud nevídaným tempem. V zaostalých státech se nová zařízení a technologie využívají zcela nedostatečně.

Poznámky k atomii Č. 2

1. Evropská unie vznikla především se záměrem ukončit časté a krvavé války mezi sousedy v Evropě, které vyvrcholily druhou světovou válkou. V roce 1950 začalo hospodářské a politické sjednocování evropských zemí v rámci Evropského společenství uhlí a oceli, jehož cílem bylo především zajistit mezi spojenými státy trvalý mír. Zakládajících států bylo šest: Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Německo a Nizozemsko.

2. Ti lidé, kteří brojí proti existenci EU, usilují o vystoupení z EU apod., zapomínají na to, že v oblasti míru a stability žijí právě díky existenci EU.

Poznámky k atomii Č. 3

1. Uskutečnit spojení všech států světa v Globální federaci s jednou globální vládou nebude snadné, ale určitě to bude stát za práci s tím spojenou. Především trvalý mír na celé planetě je cíl, který za to stojí.

2. Nastolení Globální federace lze zrealizovat například tak, že si všechny pokrokové politické strany a hnutí ve všech státech světa přidají do svých politických programů záměr nastolit Globální federaci, načež všechny tyto pokrokové politické strany a hnutí ve vzájemné spolupráci globálně zrealizují své politické programy. Globální demokratická vláda lidstva je nezbytná především z následujících důvodů:

- Lidstvo není oficiálně centrálně globálně řízeno, a proto jeho existenci ohrožuje stále větší množství rozmanitých krizí, přičemž intenzita i četnost těchto krizí narůstá v přímé úměrnosti s rozvojem vědy a techniky. Faktem je, že materiálně-technická základna lidstva se zdokonaluje stále se zrychlujícím tempem. Pokrok ve vědě a technice kráčí mílovými kroky. Naproti tomu stagnuje vývoj politického uspořádání lidstva.

- Sortiment všeho, co lidi ve vyspělých státech světa potřebují k uspokojování svých potřeb, stále roste, přičemž téměř stagnuje pokrok v politickém uspořádání lidstva. Jinak řečeno: "Bouřlivý rozvoj vědy a techniky se dostává do stále většího rozporu s tradicemi svázaným prováděním praktické politiky, především mezinárodní." Obrazně řečeno: Podle sdělovacích prostředků řídí lidstvo na politické scéně dav vrcholových politiků jednotlivých států, ve kterém se čas od času větší nebo menší část davu dohodne na vykřikování víceméně nejasného hesla, kterým se potom tato část davu více či méně řídí, což má ve svém důsledku zhoubný vliv na současnost i budoucnost. S malou mírou nadsázky je možné označit stávající

způsob správy lidstva jako téměř dokonalý chaos v současné společnosti i v očekávané budoucnosti naší civilizace.

Základní výhody nastolení demokratické světovlády:

1. Demokraticky volená světovláda bude v souladu s demokraticky projevovanou vůlí lidstva plánovat a realizovat budoucnost lidstva v důležitých oblastech života společnosti. V důležitých oblastech života společnosti přestanou vznikat krize, které v současnosti nepříznivě ovlivňují životy všech lidí na planetě.

2. Konflikty, které budou vznikat mezi státy, bude demokratická světovláda řešit výhradně mírovou cestou bez použití zbraní.

3. Trvalý mír na celé planetě umožní ve všech státech světa ukončit vývoj a výrobu nových zbraní. Náklady, které se tím ušetří, bude možné použít na urychlení vývoje zaostalých států světa.

Závěr k příkladu č. 5

Současné politické uspořádání lidstva neumožňuje účinně řešit jeho základní palčivé problémy. Dosažená úroveň rychle vyvíjených výrobních prostředků a technologií je v příkrém rozporu se stagnujícím vývojem globálních politických struktur lidstva. Důsledkem toho je, že ve všech oblastech života společnosti lidstva předvídají prognostici budoucnost podobně jako meteorologové počasí. Současný stav politického uspořádání lidstva je žalostný. Více než miliarda lidí neumí číst a psát, má hlad a značná část těchto lidí umírá neléčenými nemocemi nebo v nesmyslně vedených válkách, přičemž drtivá většina těchto lidí si neuvědomuje, že to není spravedlivé, že kvalita jejich života by se měla zvýšit. Globální federace nebo podobné politické uspořádání lidstva nejenže umožní řešit uvedené globální problémy lidstva, ale zachová také rozmanitost politického uspořádání jednotlivých států a tím i širokou základnu pro pokrok a vývoj ve všech oblastech života společnosti lidstva na celé planetě. Poznámka: Časový průběh vývoje popsaného politického uspořádání lidstva není ani naznačen, protože k řešení tohoto problému by bylo nutné shromáždit velké množství velmi obtížně zjistitelných informací. Řešení problému časového průběhu vývoje politického uspořádání lidstva by bylo nejen z tohoto důvodu také podstatně náročnější než řešení problému popsané v tomto článku.

Literatura

1. Doležel, Lubomír. "Jak dospět k fikčním světům." Filosofický časopis (Philosophical Journal) 3 (2012): 323-336.

2. Druga, Rastislav. Anatomie centrálního nervového systému. Praha: Galén, 1989.

Funda, O. A. "Filosofické tázání ve shodě se skutečností-Ale jak poznat, co je skutečnost?

Otazník nad filosofií." FILOSOFIE DNES 1.1 (2009): 7-31.

3. Hajn, Miroslav. Přehled přesné mechaniky. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1969.

4. Hynie, Sixtus, and Klenerová, Věra. "Neurobiologie paměti." Československá fyziologie 2 (2010): 44-47.

5. Kafka, B. Nové základy experimentální psychologie, Duševědné výzkumy a objevy, nákladem autora-tiskem Al. Kubáskové v České Skalici, 1947.

6. Kolman, Vojtěch. "Řízení se pravidlem jako nový název pro staré věci." Filosofie dnes 2(2010): 25-39.

7. Dědek, Miloslav. "Teorie vševývoje reálskutečnosti." Eniologie člověka 33 (2022): 7 - 11.

8. Dědek, Miloslav. "Teorie vševývoje ideálreality." Eniologie člověka 38 (2023): 9 - 13.

9. Kraus, Jiří. Rétorika v evropské kultuře i ve světě. Praha, Karolinum, 2011.

10. Hvorecký, Juraj, and Marvan, Tomáš. Základní pojmy filosofie jazyka a mysli. Nymburk, OPS, 2007.

11. Materna, P., and Kominíček, V. "Pojmy aneb co bylo dříve." Filosofický časopis 7 (2010):733- 747.

12. Tomeček, M. "Pohlcení sémantiky pragmatikou." In Jazyk z pohľadu sémantiky, pragmatiky a filozofie vedy, edited by M. Zouhar, 33-37. Bratislava: Iris, 2006.