OBJEV ZÁKONITOSTI VŠEVÝVOJE

OBJEV ZÁKONITOSTI VŠEVÝVOJE

Popsat a vysvětlit objev zákonitostI vševývoje srozumitelným způsobem pouze s využitím stávající slovní zásoby se ukázalo jako prakticky nemožné. Proto bylo nutné jednoznačně definovat čtyři nové pojmy, což umožnilo objev srozumitelně popsat a vysvětlit. Každý z těchto nových pojmů je v textu pojmenován novým slovem.

Objev může inspirovat každého, kdo hledá cestu k osobnímu růstu a harmonii s okolním světem.

Objev zákonitosti vševývoje

Abstrakt:

V textu jsou popsány a vysvětleny čtyři nové pojemy, které umožnily vysvětlit a popsat Objev zákonitostí vševývoje, který je zcela originální a proto nenavazuje na žádnou relevantní odbornou literaturou.
Výklad objevu se zaměřuje na vývoj jedinců, druhů, vědeckých disciplín a lidského poznání, přičemž klade důraz na optimalizaci kreativního myšlení a racionalizaci tvůrčích procesů. Protože je objev komplexně originální, nelze se s ním seznámit bez důkladného porozumění všem definovaným pojmům. Pochopení podstaty objevu může každému usnadnit řešení široké škály problémů ve všech oblastech lidských činností.

Klíčová slova: evoluce, univerzální zákonitost, racionalizace kreativního myšlení


Úvod

Objev zákonitosti vševývoje popisuje obecně platnou zákonitost vývoje a změn veškeré dosud známé reality. Informace, které poskytuje literatura uvedená v seznamu na konci textu, jsou určené těm čtenářům,
kteří budou mít problémy s pochopením všech informací, které popis objevu obsahuje. Jak již bylo uvedeno, popsat a vysvětlit objev zákonitosti vševývoje srozumitelným způsobem pouze s využitím existující slovní zásoby se ukázalo prakticky nemožné. Proto, aby bylo možné tuto univerzální zákonitost srozumitelným způsobem popsat a vysvětlit, bylo nutné jednoznačně definovat čtyři nové pojmy. Každý z těchto nových pojmů je v textu pojmenován novým slovem. Pořadí níže napsaných názvů nových pojmů odpovídá pořadí, ve kterém jsou v následujícím textu tyto pojmy postupně popisovány a vysvětlovány.

1. vševývoj

2. interrealita

3. atomie

4. sobení


Seznámit se s Objevem zákonitosti vševývoje a zcela mu porozumět je poměrně obtížné a časově náročné. Pochopit podstatu tohoto objevu bez důkladného osvojení všech v popisu objevu definovaných nových pojmů není dost dobře možné, ale čas a úsilí nutné k pochopení tohoto objevu mohou být pro každého užitečné.

Objevem odhalená zákonitost vševývoje objasňuje podstatu vývoje a změn všeho možného a znalost tohoto objevu může usnadnit racionální řešení problémů ve všech oblastech, kterým se lidé věnují, tj. především v každé vědecké, technické nebo umělecké disciplíně. Objev zákonitosti vševývoje se vztahuje na veškeré známé dění.
Každá jazyková soustava vždy vykazuje určitou míru nedostatků z hlediska jednoznačnosti komunikace, a proto je každý nově zaváděný pojem je v textu pokud možno přesně definován. Nedostatky v definicích nově zaváděných pojmů jsou odstraněny uváděním většího množství příkladů jejich použití.

1.Vševývoj

Slovem vševývoj je označován veškerý vývoj a změny všeho možného, co se vyskytuje v komplexu živé i neživé reality. Slovem vševývoj jsou označovány např. vývoj a změny jednotlivých organismů, vývoj a změny všech živočišných i rostlinných druhů organismů, vývoj a změny nejrůznějších společenství organismů, vývoj a změny různých vědeckých disciplín, technických nebo uměleckých oborů apod..
Slovo vševývoj významově zahrnuje slova: vznik, vznikání, vývoj, změny, proměny, záměny, výměny, průběh, trvání, setrvání, zanikání, zánik apod.

2. Interrealita

Pro popis podstaty Objevu zákonitosti vševývoje je třeba jednoznačně určit, v jakém významu je používáno slovo interrealita. Interrealita se vztahuje ke každému konkrétnímu organismu, který má paměť. Slovem interrealita je označováno všechno, co tento organismus vnímá svými
smysly a co uchovává jeho paměť. Jediným jednoznačně srozumitelným příkladem, jehož pomocí lze přesně určit, co je v následujícím textu označováno slovem interrealita, je vaše interrealita.
Do vaší interreality patří vše, co právě v těchto okamžicích vnímáte a pociťujete, tj.např. zvuky, které slyšíte, slova vět textu, které čtete, a všechno ostatní, co před sebou vidíte, všechny myšlenky vyjádřené ve větách čteného textu, které vstupují do vaší mysli, což lze přesněji popsat jako slovy vyjádřené představy, které vytváří vaše představivost. Do vaší interreality patří i všechny vzpomínky, které se vám z vaší vůle nebo nezávisle na vaší vůli vyčleňují z vaší paměti, všechny při tom vámi vytvářené představy všeho, co si třeba právě v souvislosti s tímto čteným textem chcete a dokážete představit. Kromě představ, které si právě teď vytváříte, se mohou ve vaší interrealitě objevovat i představy zcela nezávislé na vaší vůli. Do vaší interreality patří všechno to, co se zcela nerozplynulo ve vaší paměti, a to počínaje mlhavými představami vjemů z nejstarších okamžiků zapamatované minulosti vašeho dětství a konče možná ještě přetrvávajícími pocity, jasnými představami čerstvými vjemy z předcházejících okamžiků.
Ve vaší interrealitě se mohou vyskytnout představy, které se týkají vaší budoucnosti, kterou plánujete, připravujete, očekáváte nebo předvídáte. Představy o vaší budoucnosti můžete ve své interrealitě pozměňovat, doplňovat nebo zcela změnit.

Zatímco realita nepřetržitě trvá, vaše interrealita se pomalu rozplývá, ztrácí, když usínáte. Když spíte, objevuje se vaše interrealita ve snových fázích vašeho spánku. Ve snu probíhá ve vaší interrealitě zdánlivě chaotická tvorba představ skládaných z útržků vzpomínek, zkresleně vnímaných vjemů z vašeho okolí, přičemž tvorbu těchto snových představ můžete vaší vůlí ovlivňovat jen výjimečně v malé míře při přechodu spánku do bdělého stavu. Všechny dílčí procesy v interrealitách lidí, např. vnímání tepla, vnímání zvuků, zrakové vnímání apod., probíhají v různých kombinacích současně, přičemž intenzita jednotlivých dílčích vjemů se mění, bývá značně nevyrovnaná a vůlí ve větší míře málo ovlivnitelná.
V interrealitách lidí se nemohou vyskytovat tak přesné a podrobné představy pachové, obrazové nebo sluchové, které se zřejmě vyskytují v interrealitách některých šelem a dravců, u kterých se vyvinuly vjemové orgány mnohem dokonalejší v porovnání s vjemovými orgány lidí.
Pro popis a vysvětlení podstaty Objevu zákonitosti vševývoje je význam slova interrealita dostatečně určen předcházejícími příklady.

3. Atomie

Atomie je fragment reality, který může organismus patřící mezi druhy s vyvinutou interrealitou vnímat, pociťovat nebo si představovat. Člověk může při pozorování atomií používat různé pomůcky, přístroje, zařízení apod.. Atomie je v podstatě prostorově, časově nebo prostorově a časově či jinak jednoznačně ohraničený, vymezený nebo jinak určený celek, útvar, seskupení, sestava, řetězec, shromáždění, spolčení apod.

Příklady atomií

Největší atomie, které můžeme dnes celé z jedné strany pozorovat, jsou nejvzdálenější skupiny galaxií. Tato mimořádně velká hnízda galaxií jsou nejvzdálenější pozorovatelné atomie, které jsou v dosahu současných pozorovacích přístrojů. Tyto nejvzdálenější pozorovatelné atomie vymezují prostor Metagalaxie, která je největší dosud známou atomií, pozorovatelnou z jejího středu.
Atomie jsou písmena, slova, věty a je jedno, jsou-li napsaná nebo vyslovená. Atomi jsou také různé písemnosti, např. dopisy, noviny, časopisy, knihy nebo jiné nosiče informací.
Atomie jsou tóny, akordy, hudební skladby nebo noty, boty, kalhoty, brepty, recepty apod.
Atomie jsou voda v hrnci i kapka deště. Atomie jsou všechny předměty vyskytující se v přírodě i ve světě lidí. Atomie jsou všechny organismy živočišného i rostlinného původu, přičemž tyto organismy mají strukturu složenou z rozmanitých podstruktur atomií.

U organismů živočišného původu, u kterých se vyvinula interrealita, je interrealita atomií v jejich struktuře.
Atomie jsou také různá společenství organismů živočišného původu, např.: tlupa paviánů, smečka vlků, stádo bizonů, kmen indiánů, stát občanů, politická strana, klub poslanců, Svaz včelařů, armáda vojáků, parta zlodějů, apod.. Atomie jsou rovněž různá seskupení organismů rostlinného původu, např. Boubínský prales, záhon cibule na zahradě nebo pole cukrové řepy.

Příklady atomií představ I.

Jako příklady atomií představ je možné uvést všechny představy výše uvedených příkladů atomií. Všechny atomie, tj. i atomie všech představ,
mají příslušnou, zcela jednoznačnou, určitou materiálovou strukturu, kterou bude u atomií představ snad možné někdy v budoucnosti jednoznačně určit. Atomie, která nemá materiálovou strukturu, neexistuje.


Myšlení

Odhlédneme-li od běžně popisované, terminologicky bezbřehé psychologie myšlení, potom lze stručně popsat to podstatné, co probíhá ve strukturách nejvyspělejších dosud známých druhů organismů s interrealitou, následujícím způsobem:
V bdělém stavu v průběhu prožívání normálního dne vnímá zdravý a dospělý organismus s interrealitou velké množství atomií ve svém okolí prostřednictvím svých vjemových orgánů, přičemž většina vjemů těchto atomií je již v atomiích představ včleněna v jeho paměti. Vjemy neznámých a pro organismus zajímavých atomií v jeho okolí včleňuje organismus jako atomie představ do své paměti a některé známé a pro organismus zajímavé atomie v jeho okolí opakovaně vnímá a jejich představy ve své paměti obnovuje, doplňuje, upřesňuje apod., tj. připomíná si je.
Ve své interrealitě může organismus operovat některými vnímanými a pociťovanými atomiemi, např. používáním svého pohybového ústrojí. Člověk může např. operovat i atomiemi, ve kterých je atomií jejich struktury. Člověk může dále operovat atomiemi představ některých vnímaných a pociťovaných atomií a dále může operovat atomiemi představ, které si vyčlení ze své paměti. Organismus s interrealitou může provádě všechny uvedené operace současně, každou z nich zvlášť nebo jen některé v různých kombinacích.
Člověk nemá orgán, který by mu umožňoval bezprostředně vnímat změny a sled představ v jeho představivosti, ale člověk může ve své představivosti prostudovat změny a sled představ, které se v jeho představivosti uskutečňují, když průběh jejich uskutečňování včlení do své paměti.

4. Sobení

Význam slova sobení, které je použité v popisu Objevu zákonitosti vševývoje, se poměrně málo odlišuje od významu, který má běžně používané slovo působení.
Sobení mezi atomiemi může organismus patřící k druhům s interrealitou vnímat, pociťovat nebo si představovat. Lidé přitom mohou používat různé pomůcky, přístroje, zařízení apod. Lidem se sobení mezi atomiemi jeví jako prostorově, časově nebo prostorově i  časově či jinak jednoznačně určená vazba, spojení, uspořádání, vztah, ovlivňování, působení apod. mezi atomiemi.

Sobením mezi atomiemi může docházet k  spojování atomií do obvykle větší struktury atomie, k  včleňování jedné nebo více atomií do struktury obvykle větší atomie, k vzájemnému prolínání atomií, k promísení atomií, k srážení atomií, ke skládání atomií, k smršťování atomií, k soustřeďování atomií, k slučování atomií, k  shromažďování atomií, k řetězení atomií apod.. Zanikání sobení mezi atomiemi se může uskutečňovat rozdělováním struktury atomií na obvykle menší atomie, vyčleňováním jedné nebo více atomií ze struktury obvykle vetší atomie, rozplýváním struktury atomií, rozpouštěním struktury atomií, rozpínáním struktury atomií, rozpojováním struktury atomií, rozkládáním struktury atomií, rozbíjením struktury atomií, rozcházením struktury atomií, rozháněním struktury atomií apod. Vznikání a zanikání sobení mezi atomiemi se může uskutečňovat také sobením, tj. např. prostřednictvím,

zprostředkováním, pomocí apod. jiných atomií. Různé varianty vznikání a  zanikání sobení mezi atomiemi mohou probíhat současně v  různých kombinacích. Sobení mezi dvěma atomiemi lze rozlišovat na jednostranné a oboustranné.

Sobení mezi atomiemi může trvat různě dlouhou dobu. Např. už hodně dlouho existuje Metagalaxie, která má strukturu obsahující velké množství rozmanitých atomií, které na sebe vzájemně sobí např. gravitačními silami. Naproti tomu v nepatrných časových intervalech může probíhat oboustranné sobení při srážkách elementárních částic mikrosvěta.
Text, který člověk čte, sobí jednostranně na člověka, ale člověk na text nesobí, pokud si např. nezačne do textu psát poznámky. Stroj na krájení salámu sobí jednostranně na šišku salámu tak, že ji krájí na tenké plátky, pomineme-li to, že se stroj při jeho sobení na salám opotřebovává.

Tři lidé na sebe vzájemně sobí mluvením při diskusi, ale mohou na sebe vzájemně sobit také tak, že se začnou vzájemně prát. Cihly, z nichž je postavena zeď, jsou mezi sebou spojeny pevným sobením malty, která s nimi tvoří strukturu atomie - zdi.
Neurony v mozkové tkáni, propojené nervovými vlákny, na sebe sobí prostřednictvím nervových impulzů.
Při fotbalovém utkání na sebe oboustranně sobí dvě jedenáctky fotbalistů. V předvolební kampani sobí politické strany převážně jednostranně na občany státu, přičemž obvykle sobí také vzájemně jedna na druhou. Armády znepřátelených států na sebe sobí například ve válce o území. Příkladem neobyčejně rozsáhlého, komplikovaného, složitého a
rozmanitého sobení může být komplexní sobení mezi lidstvem a naší planetou, na které lidstvo žije jako atomie struktury planety.

Příklady atomií představ II

Jako další příklady atomií představ je možné uvést všechny představy výše uvedených příkladů sobení, které se vesměs mohou vyskytovat především v představivosti lidí.
V představivosti organismů s málo vyvinutou interrealitou, tj. především s málo vyvinutými vjemovými orgány a představivostí, žijících např. téměř v úplné tmě někde v hlubinách oceánů, se vyskytují relativně jednoduché atomie chuťových a hmatových představ a  atomie představ sobení se u nich pravděpodobně nevyskytují. Zcela určitě se atomie představ sobení vyskytují v  představivosti savců a dalších druhů organismů s dobře vyvinutou interrealitou.
V paměti lidí se vyskytují atomie řetězců na sebe navazujících představ, např. Představa řečnického projevu politika, kterou má politik připravenou před projevem v televizi. V paměti lidí se mohou vyskytovat atomie komplikovaných a složitých seskupení představ, např. seskupení představ Einsteinovy obecné teorie relativity nebo představa boha a svaté trojice: „boha otce“, „boha syna“ a  "ducha svatého" v křesťanském náboženství. Příkladem složitější logicky uspořádané soustavy atomií představ může být i v tomto článku popisovaný a vysvětlovaný Objev zákonitosti vševývoje.
K atomiím představ je třeba poznamenat, že značná část komunikace představ mezi lidmi se uskutečňuje prostřednictvím rozmanitých, nepřetržitě se vyvíjejících komunikačních prostředků, přičemž drtivá většina komunikovaných představ má formu v různé míře kombinovaných řetězců a seskupení představ, tj. v podstatě v  různé míře kombinovaných
„vyprávění příběhů“ a „popisů stavů“. Přitom jsou atomie představ, jejich řetězce i seskupení prakticky vždy komunikovány tak, že racionalita informací je v různé míře a poměru zkreslena fantazií, emocionalitou a použitou komunikační technikou.

Abstraktní myšlení

Struktura nejvyspělejších dosud známých organizmů s interrealitou obsahuje atomii paměti, atomii vůle a atomii představivosti.
Před několika lety se autor Objevu zákonitosti vševývoje zabýval problematikou struktury paměti organismů s centrální nervovou soustavou. Teoretický popis struktury paměti těchto organismů, který vypracoval, nebyl bohužel nikde zveřejněn, což vysvětluje chybějící odkaz na použitou literaturu.

Uvedená teorie struktury paměti bude pravděpodobně dříve či později
potvrzena přímým pozorováním nebo měřením.
Podle uvedené teorie struktury paměti má paměť organismů s centrální nervovou soustavou podobu různě intenzivních, různě dlouhých a různě tvarovaných nervových impulzů, které neustále obíhají paměťovými smyčkami nervových vláken, tvořených výběžky rozmanitých paměťových neuronů.
Podobnou strukturu jako paměť organismů s interrealitou má zřejmě i jejich vůle a  představivost.

Sobení uvedených atomií ve struktuře organismů s interrealitou lze stručně popsat pomocí následujícího příkladu:

Nervové impulzy z pocitového ústrojí putují nervovými vlákny do vůle organismu. Po včlenění nervových impulzů z pocitového ústrojí do vůle organismu se z vůle organismu vyčlení nervové impulzy, které putují nervovými vlákny do paměti organismu. Po včlenění nervových impulzů do paměti organismu se z paměti organismu vyčlení nervové impulzy, které putují nervovými vlákny do představivosti organismu. Včleněním nervových impulzů do představivosti organismu vznikne v představivosti organismu nejméně jedna představa, např. představa požírání potravy u organismu pociťujícího hlad.

Příklad tvořivého abstraktního způsobu myšlení člověka lze zjednodušeně popsat tak, že člověk svou vůlí může sobit na svou paměť, která sobením na jeho představivost v jeho představivosti vytvoří představy. Na svou představivost může člověk dále sobit svou vůlí tak, že z paměti vyčleněné představy v jeho představivosti na sebe nechá vzájemně psobit, čímž může vzniknout v představivosti člověka dosud neznámá představa, kterou může člověk vůlí včlenit do své paměti.
Existence dosud neznámé představy v paměti člověka může mít za následek to, že člověk svou vůlí začne sobit na paměť a  řetězce dalších atomií v jeho struktuře tak, že něco konkrétního vytvoří.


Podstata Objevu zákonitosti vševývoje

Podstata Objevu zákonitosti vševývoje spočívá v tom, že se vševývoj uskutečňuje vznikáním, průběhem a zanikáním sobení mezi atomiemi.

Příklady průběhů vývoje při technické tvůrčí práci popsané pomocí Objevu zákonitosti vševývoje

Příklad Č. 1: atomie Č. 1 = ruční vrtačka atomie Č. 2 = elektromotor

atomie Č. 1 + atomie Č. 2 = atomie Č. 3 = elektrická vrtačka

Příklad Č. 2: atomie Č. 1 = kleště atomie Č. 2 = nůž

atomie Č. 1 + 2 x atomie Č. 2 = atomie Č. 3 = nůžky

Další příklady možných aplikací Objevu zákonitosti vševývoje

Evoluce a pokrok: Biologický, vědecký a lidský rozměr

Evoluce je základním principem, který formuje nejen biologické organismy, ale i vědecký pokrok a lidské poznání. Tento komplexní proces lze rozdělit do tří hlavních oblastí: biologický vývoj, vědecký pokrok a lidské poznání.

Biologický vývoj

Jednou z nejzřetelnějších aplikací Objevu zákonitosti vševývoje je oblast biologického vývoje.
Evoluce organismů je proces, který je řízen univerzální zákonitostí, kterou objev popisuje. Například adaptace organismů na měnící se prostředí je výsledkem interakce mezi genetickými faktory a vnějšími podmínkami. Studium těchto procesů může přinést nové poznatky o mechanismu evoluce a pomoci při řešení problémů, jako je ochrana ohrožených druhů nebo vývoj nových léčebných metod, zlepšení zemědělských postupů, pochopení
ekologických interakcí a další.

Vědecký pokrok

Další oblastí, kde lze objev aplikovat, je vývoj vědeckých disciplín a metodologií. Vědecký pokrok je dynamický proces, který je ovlivňován mnoha faktory, včetně technologických inovací, společenských změn a nových objevů. Objev může poskytnout rámec pro analýzu těchto procesů a pomoci identifikovat klíčové faktory, které přispívají k vědeckému pokroku. Tento přístup může být užitečný při plánování výzkumných projektů a při formulaci vědeckých strategií.

Lidské poznání

Objev může také přispět k lepšímu pochopení vývoje lidského poznání a myšlení. Studium historických a kulturních kontextů, ve kterých se lidské poznání vyvíjelo, může odhalit univerzální zákonitosti, které řídí tento proces. Tyto poznatky mohou být využityk podpoře vzdělávacích programů a k rozvoji nových metod výuky, které podporují kreativní a kritické myšlení.

Případové studie

Pro ilustraci aplikace Objevu zákonitosti vševývoje jsou v této části článku představeny konkrétní případové studie z různých oblastí. Tyto studie ukazují, jak může být objev využit k pochopení a řešení konkrétních problémů. Například případová studie z oblasti ochrany životního prostředí ukazuje, jak aplikace objevu může přispět k efektivnějšímu řízení přírodních zdrojů a ochraně biodiverzity.

Případová studie 1: Ochrana biodiverzity

Jedním z klíčových problémů současné ekologie je ochrana biodiverzity. Objev může poskytnout rámec pro analýzu a řešení tohoto problému. Například adaptace druhů na měnící se klimatické podmínky může být studována prostřednictvím objevu. Tímto způsobem lze identifikovat klíčové faktory, které přispívají k úspěšné adaptaci, a navrhnout strategie pro ochranu ohrožených druhů.

Případová studie 2: Vývoj vědeckých teorií

Další oblastí, kde lze objev aplikovat, je vývoj vědeckých teorií. Historický vývoj vědeckých teorií ukazuje, že vědecký pokrok je dynamický proces, který je ovlivňován mnoha faktory, včetně technologických inovací, společenských změn a nových objevů.

Studium těchto procesů prostřednictvím objevu může odhalit univerzální zákonitosti, které řídí vědecký pokrok, a pomoci při formulaci vědeckých strategií.

Případová studie 3: Vzdělávací programy

Teorie vševývoje může také přispět k rozvoji nových metod výuky a vzdělávacíc programů. Studium historických a kulturních kontextů, ve kterých se lidské poznání vyvíjelo, může odhalit univerzální zákonitosti, které podporují kreativní a kritické myšlení. Tyto poznatky mohou být využity k vytvoření vzdělávacích programů, které podporují inovativní přístupy k učení a řešení problémů.

Případová studie 4: Řízení přírodních zdrojů

Efektivní řízení přírodních zdrojů je dalším příkladem aplikace Objevu..

Studium interakcí mezi různými vrstvami reality, jako jsou ekologické, ekonomické a sociální faktory, může přinést nové poznatky o udržitelném využívání přírodních zdrojů. Tyto poznatky mohou být využity k vytvoření strategií, které podporují dlouhodobou udržitelnost a ochranu životního prostředí.

Silné stránky Objevu zákonitostt vševývoje

Jednou z hlavních silných stránek objevu je jeho univerzálnost. Tento objev nabízí rámec, který lze aplikovat na široké spektrum jevů a problémů, od biologického vývoje až po vědecký pokrok a lidské poznání. Díky tomu může objev přispět k integraci různých vědeckých disciplín a podporovat interdisciplinární výzkum.
Další silnou stránkou objevu je jeho důraz na kreativní myšlení. Pochopení Tento aspekt objevu je zvláště důležitý v kontextu rychle se měnícího světa, kde je potřeba neustále hledat nové a efektivní způsoby řešení problémů.

Slabé stránky Objevu zákonitosti vševývoje

Přestože objev nabízí mnoho výhod, je důležité také zmínit její slabé stránky a omezení. Jedním z hlavních omezení je obtížnost empirického ověření univerzální zákonitosti. Vzhledem k tomu, že se objev snaží pokrýt široké spektrum jevů, může být náročné najít konkrétní empirické důkazy, které by podporovaly všechny jeho aspekty.

Dalším omezením je riziko přílišné generalizace. Při aplikaci objevu na různé oblasti je důležité brát v úvahu specifické kontexty a podmínky, které mohou ovlivňovat výsledky. Přílišná generalizace může vést k zjednodušení a přehlížení důležitých detailů.

Potenciál a budoucí výzkum

Navzdory uvedeným omezením má objev velký potenciál pro budoucí
výzkum a aplikace. Jedním z klíčových směrů budoucího výzkumu by mělo být hledání empirických důkazů, které by podporovaly univerzální zákonitosti objevu. Tento výzkum by mohl zahrnovat interdisciplinární studie, které by kombinovaly poznatky z různých
vědeckých disciplín.
Dalším směrem budoucího výzkumu by mělo být zkoumání konkrétních aplikací objevu v praxi. Například studie zaměřené na ochranu biodiverzity, vývoj vědeckých teorií nebo vzdělávací programy by mohly přinést nové poznatky a potvrdit užitečnost objevu v různých kontextech.

Literatura

1. Doležel, Lubomír. „Jak dospět k fikčním světům.“ Filosofický časopis (Philosophical Journal) 3 (2012): 323-336.

2. Druga, Rastislav. Anatomie centrálního nervového systému. Praha: Galén, 1989. Funda, O. A. „Filosofické tázání ve shodě se skutečností-Ale jak poznat, co je skutečnost? Otazník nad filosofií.“ FILOSOFIE DNES 1.1 (2009): 7-31.

3. Hajn, Miroslav. Přehled přesné mechaniky. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1969.

4. Hynie, Sixtus, and Klenerová, Věra. „Neurobiologie paměti.“ Československá fyziologie 2 (2010): 44-47.

5. Kafka, B. Nové základy experimentální psychologie, Duševědné výzkumy a objevy, nákladem autora-tiskem Al. Kubáskové v České Skalici, 1947.

6. Kolman, Vojtěch. „Řízení se pravidlem jako nový název pro staré věci.“ Filosofie dnes 2(2010): 25-39.

7. Dědek, Miloslav. „Teorie vševývoje.“ Eniologie člověka 40 (2024): 15 - 19.

8. Kraus, Jiří. Rétorika v evropské kultuře i ve světě. Praha, Karolinum, 2011.

9. Hvorecký, Juraj, and Marvan, Tomáš. Základní pojmy filozofie jazyka a mysli. Nymburk, OPS, 2007.

10. Materna, P., and Kominíček, V. „Pojmy aneb co bylo dříve.“ Filozofický časopis 7 (2010):733- 747.

11. Tomeček, M. „Pohlcení sémantiky pragmatikou.“ In Jazyk z pohľadu sémantiky,pragmatiky a filozofie vedy, edited by M. Zouhar, 33-37. Bratislava: Iris, 20.