Už na základní škole jsem věděl, že mě víc než vlastní známky zajímá, jak se má babička v domově pro seniory. Ze zvědavého dobrovolníka se postupně stal profesionál v péči, který se nezalekne ani noční směny, ani jednání sociální komise.

Začínal jsem jako pečovatel, podílel se na tvorbě časopisu pro seniory, pracoval s lidmi s demencí a dnes působím na Krajském úřadě Jihomoravského kraje jako manažer transformace sociálních pobytových služeb. Nezapomínám přitom, odkud jsem přišel — a kam směřuju: k systému, který neřeší jen základní potřeby, ale i lidskou důstojnost.

Věřím, že humor, empatie a dobře mířená připomínka v zápisu z jednání dokážou pohnout světem. A když ne světem, tak aspoň Brnem.