Článek
Je krásné sledovat, jak se lidé posouvají do důstojnějších a humanizovaných podmínek. Je to jeden z nejsilnějších pocitů, které při práci na projektu transformace a deinstitucionalizace zažívám. Zároveň mě ale mrzí, že v řadě služeb stále nedokážeme zajistit to nejzákladnější – kvalitní prostředí a péči, kterou by měl mít každý z nás.
Mám spoustu přátel, kteří pracují v přímé péči, a denně od nich slyším, že systém nefunguje tak, jak by měl. Právě oni mi potvrzují, že nejde o jednotlivá selhání, ale o dlouhodobý problém. Přitom každý má přece právo žít v dobrých podmínkách. Bez rozdílu.
Nevím, odkud jinde začít než u sebe. Ráno si umývám obličej, abych ze sebe smyl ospalky a cítil se líp. Je to drobnost, nad kterou skoro nepřemýšlíme. Teď si ale zkuste představit, že žijete v pobytové sociální službě, sotva se pohnete – a nikdo vám ani ten obličej neumyje.
Ano, personálu je málo. Vím to. Sám jsem zažil směny, kdy jsme sotva stíhali základní úkony. Přesto jsme si našli čas opláchnout lidem tvář. Protože to není „něco navíc“. To je základ.
Prosím každého, kdo v péči pracuje nebo ji ovlivňuje: nepřestávejte přemýšlet, nenechte to být. Postavte se za kvalitu, kterou chcete kolem sebe mít. I malé kroky mají smysl.
Protože tohle není maličkost. Tohle je důstojnost – klientů i nás, kteří o ně pečujeme.
