Hlavní obsah

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Najdete je v Moje sledované na tomto webu nebo na Seznam.cz.

Vojta

(povídka)

Pořídil si psa. To je jiný než když si koupíš kanárka nebo želvu. On si pořídil psa. Chtěl kamaráda do baráku. Ono je jednomu smutno když si nemáš s kým popovídat, promluvit...

A jak k tomu vůbec došlo? Hledal jezevčíka, klasickýho dakla. Má k této rase zvláštní vztah. Tvrdohlavý zvíře. Samorost. Stejně jako ten muž. První pes, který s ním bydlel. Ale nejsou k mání. A jak tak hledal na netu, vyskočila mu fotka psa, který ho zaujal. Ořech. Bígl křísnutej Seznamem. A zdarma! Vzal do ruky telefon a volal na číslo pod inzerátem. Na druhé straně se ozval ženský hlas a dokonalou češtinou říká:

„Dobrý den, tady Nguyễn Tấn Dũng.“

Znělo to pro něho jako hatmatilka ale řekl si, že asi špatně slyšel jméno.

„Dobrý den, našel jsem Váš inzerát, ve kterém nabízíte psa. Je ještě aktuální?“

„Ano, pejsek je ještě u nás. Ale před chvilkou volal jeden pán z Brna, že se mu Spidy moc líbí, a že si pro něj zítra přijede.“

Tak poděkoval a pokračoval v hledání. Ale jak už jsem řekl. Psi prostě nejsou. Po pár dnech mu na telefonu blikla esemeska. Spidy je stále u nás. Ten pán z Brna si ho nevzal. Máte ještě o pejska zájem? Okamžitě zavolal a druhý den si jel pro psa.

Od původní paničky dostal základní informace, na co je pejsek zvyklý. Rovněž veterinární průkaz včetně čísla čipu.

K této slečně se ještě musím v tomto příběhu muže a psa vrátit. Byla hezká. S mandlovýma očima a jako uhel černými vlasy. Spidyho přivedla na vodítku k autu a chvilku si povídali. Že je mu devět měsíců. A co má rád. Říkala, že spí venku, že poslouchá na slovo.

Bylo to složité sblížení. Už ta cesta do nového domova. Pes neuměl jezdit autem. Po cestě se motal pod nohama, pod pedály. U plynu to nevadilo, ale jakmile si zalezl pod brzdu, zavládlo nebezpečí. Ale nakonec cestu oba přežili. No. A od té doby žijí spolu.

Spidy byl první dny v novém domě nesvůj. Muž se tomu nedivil. Snažil se dodržovat vše to co mu slečna Dũng radila a tu nervozitu Spidyho přičítal změně, kterou prožil. Prvních čtrnáct dní soužití bylo pro oba dva utrpení. Spidy na dvorku vyl po celou noc, škrábal po dveřích, štěkal v jednom kuse. Překousnul a sežral tři sazenice rajčat. Sousedi se asi moc nevyspali.

Pak si muž řekl. Nejsem přece nelida a pustil Spidyho navečer dovnitř. Pes se na muže podíval těma svýma krásnýma očima, počůral futra dveří, lehl si na koberec v ložnici poblíž kamen a usnul. Takto šťastně skončila první nešťastná fáze jejich soužití.

Jasně. Musel se pochlubit novým psem, tak ho vzal do hospody. Na vodítku se pes choval vzorně. Nechal se ode všech pohladit, olízal nastavenou ruku. I ten svůj psí úsměv rozdával na potkání. Prostě vítací čokl. Ale jakmile ho pustil na volno, stala se z něho neřízená střela. Dokonce chtěl pokousat i projíždějící autobus.

Muž bral rady jak psa vychovat. A nejvíc se mu jich dostalo od lidí, kteří se psem nikdy nežili. A zlé jazyky tvrdily, že se ho původní majitelé zbavili jen proto, že nešel vykrmit.

Pak ho napadla myšlenka. Vždyť ten pes je od Vietnamců, rozumí snad jen povelům v tomto jazyce? Možný to je! Ne že by se ho snažil naučit, ta řeč je nepochopitelná. Obsahuje spoustu písmenek, které nezná ani hanáčtina. Ale do překladače vepsal povel Ke mně!, odkliknul větnamštinu, a vyskočilo mu: Với tôi. Naposlouchal fonetickou formu, v očkovacím průkaze škrtnul Spidy a napsal tam velkými tiskacími písmeny: VOJTA

Tak. A je to...

A je to zlatej pes. Poslouchá na slovo. Střeží své území. Neohroženě se postaví proti traktoru, nebo Hummerům zbloudilých pražáků. A když po chvíli zjistí, že nebezpečí nehrozí, tak lehkou chůzí a hlavou hrdě vztyčenou se středem silnice vrací zpět. S auty těsně za zadkem.

Vojta tráví hodně času i v hospodě. Dobře ví, že když vykulí ty svoje psí oči, a to on umí fakt dobře, dostane tam křupku, tam hranolku, občas oříšek. Nežije si vůbec špatně. Muž mu dává absolutní volnost, svobodu. Když jde domů, nechá Vojtovi pootevřené dveře a pes si chodí sem tam, jak chce. Pravdou je i to, že muž nikdy neřekl, že si opatřil psa. Pes u něj žije, je to rovnoprávný vztah. Muž spíš patří tomu psovi než naopak.

„Ten pes je psí prototyp, Po otci lord, po mámě lejdy. Hodný na hodné lidi je. A zlý je na obejdy.“ Pravdivá písnička o našich čtyřnohých kamarádech. Pusťte si ji někdy.