Článek
Příběh naší kočky Máji o tom, jak si zajela metrem na druhý konec Prahy, už možná znáte. Sepsala jsem ho s tím, že je podle mě opravdu výjimečné najít kočku v milionovém městě po třech týdnech. Doufala jsem také, že se z toho Mája poučila. Jak hluboce jsem se spletla.
Od té doby jsme s ní zažili tolik dobrodružství – rozuměj starostí –, že je nejvyšší čas se o ně znovu podělit.
Když kastrace nestačí
Po jejím prvním zmizení, do jehož pátrání se kromě poloviny obyvatel Černého Mostu zapojil i Psí detektiv, jsme začali plánovat kastraci. Mája s námi žije v domě se zahradou, je tedy spíš venkovní typ. Všichni nás ujišťovali, že po kastraci se zklidní a přestane se toulat. Bohužel se později ukázalo, že to není pravidlem. Ale pojďme pěkně popořádku.
Kocour čekal na svou příležitost několik dní
Ještě než jsme kastraci stihli zařídit, objevil se pod okny nádherný černý kocour, kterého široko daleko nikdo neznal. Byl vytrvalý a týden čekal denně před okny do zahrady na svou chvilku. Tehdy jsem si vzpomněla na slova zkušených chovatelů, u kterých jsem zjišťovala, zda je kastrace opravdu nutná: „I když si myslíš, že jsou v okolí všechny kočky kastrované, jeden nekastrovaný se vždycky najde.“ A to byl on, černý fešák.
Mája se tak stala maminkou pěti koťátek a naplnila své zvířecí poslání.
Klid jen na pár měsíců
Pro nás to byl nádherný zážitek a kouzelný čas. Tři měsíce se o svá koťata vzorně starala a držela se doma. Když jsme pro všechna našli nové domovy, kastraci už se nevyhnula. Jenže ani ta nepřinesla kýžený efekt. Mája se znovu vydala na své toulky.
Nejednou nám volali z útulku, že ji tam někdo umístil – hodně lidí si totiž stále myslí, že když je kočka venku, musí být nutně ztracená. Na radu zaměstnanců jsme jí nasadili obojek s telefonním číslem a pořídili GPS tracker. Skvělá věc. Díky ní máme přehled o tom, kde se pohybuje.
GPS Tracker Máje zachránil život
Když selže signál, začne strach
Jenže i GPS má svá úskalí. Kritická situace nastává ve chvíli, kdy se vybije, nebo když je tracker mimo signál. Přesně to se stalo 23. prosince odpoledne.
Přijeli jsme na místo posledního zaznamenaného pohybu. Máju ani obojek jsme ale nenašli. Stáli jsme před panelákem na sídlišti a jediné logické vysvětlení bylo, že je buď u někoho doma nebo ve sklepě domu – poloha byla těsně pod balkony– nebo že, někam zapadla. V okolí jsme vylepili plakát a doufali, že se někdo ozve.
Štědrý den bez kočky
Na Štědrý den jsme se na místo ještě několikrát vrátili, což nám poměrně komplikovalo přípravy na Štědrý večer i program, který každoročně pořádáme pro sousedy. Hledat kočku na Štědrý den je opravdu to poslední, co chce člověk dělat. Společně s obyvateli domu prohledali chodby i sklepy, ale bez úspěchu. Posmutnělí jsme usedli k večeři, rozdali si dárky a chystali se ke spánku.
V půl jedenácté večer: objevuje se pohyb
Krátce po půl jedenácté se ale v aplikaci znovu objevil pohyb.
Okamžitě jsme vyrazili na místo, které bylo jen pár metrů od místa, kde jsme pátrali celý den. Uslyšeli jsme zoufalé mňoukání, až křik, připomínající dětský pláč. Brzy bylo jasné, odkud vychází – ze skladu objektu, kde sídlí prodejna nábytku. A co teď? Štědrý den! Půlnoc! Následující dva dny státní svátek! Nemluvě o tom, že jsme měli hned druhý den odjet do Itálie. Nikam se nedalo dovolat. Neuměli jsme si představit, že bychom tam to zvíře nechali. Zkusili jsme tedy jedinou možnost – Policii ČR.
Když pomáhá policie a ne jen paragrafy
Během chvíle dorazili příslušníci městské policie a začali situaci řešit. Do objektu ale nemohli vniknout, aby nezůstal nezabezpečený přes svátky. Přesto se jim podařilo vypátrat osobu s klíči. Už to nám přišlo jako neuvěřitelný zázrak. Vzhledem k opravdu „exkluzivnímu“ termínu, který si Mája pro své dobrodružství vybrala, musela na své vysvobození nakonec počkat až do rána.
Já nezamhouřila oka.
Krátce před sedmou mi zazvonil telefon. Službu už převzala jiná směna a paní policistka mi sdělila radostnou zprávu:
„Máme vaši kočičku a přivezeme vám ji domů, ať nemusíte cestovat.“
Ano, čtete správně. Mája se svezla policejním vozem jako v taxíku. Neuvěřitelný moment.
Tímto bych chtěla veřejně poděkovat příslušníkům městské policie Prahy 14 za jejich lidskost a ochotu řešit na Štědrý den zaběhlou kočku. Uvědomuji si, že mají k řešení daleko závažnější případy, o to víc si jejich přístupu vážím. Poděkování patří i vedoucímu prodejny Idea – Skandinávský nábytek. Bez něj by Mája možná svátky ve skladu nepřežila.
A Mája? Ta byla prostě šťastná, že dostala doma vánoční kapsičku. Pak se hned běžela „nahlásit “ k sousedům, kam často chodí a kde jí děti připravily vánoční dárečky.
Obávám se ale, že tahle kočičí holka nemá ani tušení, kolik starostí nám znovu způsobila – a že kvůli zaměstnala dvě policejní směny.
My se teď už jen tiše modlíme, aby byl alespoň na chvíli klid. Každopádně naše Vánoce skončily vděčností.
