Článek
Do Ústřední knihovny v Praze na Mariánském náměstí si chodím půjčovat knihy už více než 25 let. Navštěvuji i zajímavé přednášky a filmy. Po promítání často následuje diskuse s filmovým kritikem, což je vítaný bonus.
Vždy jsem se ráda zastavila u šatnářky. Ta paní měla pro každého milé slovo. Dětem rozdávala kamínky s obrázky a těm, co zlobily, zahrála divadlo s prstovými maňásky. Jejich rodiče si pochvalovali, že se díky ní jejich potomci do knihovny těší.
Dnes je šatna prázdná. Paní šatnářce vadily davy turistů. To, že od rána do večera poslouchala mlácení vstupními dveřmi. To, že se jí turisté x denně zeptali, kde je WC. Už to nebyla ta klidná knihovna, kde chtěla pracovat. Nechtěně se stala jakýmsi rozcestníkem.
Ve vstupní hale knihovny je vrátný. I s ním jsem občas prohodila pár slov. Při poslední návštěvě jsem ho už ale neviděla. Sedí ve své kukani za sklem – dřív bylo obyčejné, takže na něj bylo vidět. Teď je jednostranné: on vidí do haly, zatímco příchozí vidí jen svůj vlastní odraz. Knihovna tak zřejmě chrání jeho pracovní prostor před turisty. I za ním museli chodit cizinci s dotazy na WC a cestu ke Klementinu a Karlovu mostu.
Vrátný zůstal, jen už místo něj vidíte v obraze sebe nebo sloup
Sloup, který přitahuje davy
Důvodem, proč se právě knihovna v centru Prahy stala cílem turistů z celého světa, je umělecká instalace Idiom. Nebo také „sloup vědění“ či „nekonečná studna“, jak se sloupu přezdívá. Je postavený z 8 tisíc knih a jeho vnitřek díky zrcadlům vytváří iluzi bezedné studny.
Dílo, které v roce 1998 vytvořil slovenský umělec Matěj Krén, se stalo symbolem knihovny – a před třemi lety také turistickým magnetem.
Dříve jsem mohla do sloupu vědění nakouknout při každé návštěvě knihovny. Dnes bych se musela postavit na konec fronty.
Navíc konstrukce Idiomu trpí. Někteří turisté si na ni i přes zákaz sedají-to aby měli lepší fotografii a video na sítě. Instalace, která knihovnu proslavila, se kvůli tomu rychle opotřebovává.
Před knihovnou se už tři roky tvoří fronty turistů
Zkušenost z vedlejší budovy
Stejné situaci čelila nedávno i vedlejší Nová radnice, kde sídlí Magistrát hlavního města Prahy.
Davy turistů se tam chodily povozit oběžným výtahem, tzv. paternosterem. Protože výtah nouzově zastavovali, porouchali ho a musel být odstaven. Dnes už se k němu návštěvníci dostanou jen v rámci organizovaných, placených prohlídek.
Nenašla by podobné řešení i knihovna?
Lunapark Praha
O proměně historického jádra psaly už v roce 2019 Lidové noviny. Centrum Prahy označily za „lunapark“ – místo určené především ke konzumaci zážitků. Debata tehdy směřovala k tomu, zda se z města nevytrácí běžný každodenní život.
Praha je metropole a jedna z nejkrásnějších evropských destinací. To, že ji lidé chtějí vidět, je přirozené. Podle údajů Prague City Tourism a Český statistický úřad ji v roce 2025 navštívilo více než osm milionů lidí.
Turismus je pro město důležitý. S rostoucím počtem lidí ale přibývá i míst, která se z běžných veřejných prostor stávají zastávkami na turistické trase. Je otázka, kde končí přirozená otevřenost města a kde začíná tlak, který mění jejich původní funkci.
Otázka rovnováhy
Městská knihovna je veřejný prostor. Sloup vědění zůstává volně přístupný a zájem o něj nepolevuje.
Idiom v knihovně
Jak ale skloubit turistický zájem s každodenním provozem místa určeného ke čtení, studiu a soustředění?
Možností je víc. Vyhradit určité časy. Zavést rezervace. Přispět symbolickým vstupným na údržbu instalace. Nebo naopak turistický zájem více využít – například doprovodným programem či prodejem tematických předmětů.
Otázka nestojí tak, zda turisty vpustit, nebo ne. Spíš jak nastavit pravidla, aby knihovna zůstala tím, čím má být – a zároveň unesla zájem, který přesahuje běžný čtenářský provoz.
A co přesunout sloup jinam?
Anketa
Zdroj:
