Článek
V noci z 22. na 23. srpna 1995 pípl Larrymu Hagmanovi malý přístroj, který nosil, protože čekal na transplantaci. Nebyla to zpráva od agenta ani další pozvánka na televizní návrat. V Cedars-Sinai Medical Center v Los Angeles se pro něj našla játra.
Bylo mu 63 let a lékaři už nemluvili v náznacích. Cirhóza byla horší, než se zdálo, na játrech měl zhoubný nádor a bez transplantace mu podle lékařů zbývalo méně než půl roku života. Operace trvala patnáct hodin. Lékaři museli kolem zničeného orgánu znovu poskládat cévy a po zákroku Hagmana uložili na jednotku intenzivní péče.
Muž, kterého si lidé pamatovali s kovbojským kloboukem a úšklebkem ropného barona, ležel v nemocnici odkázaný na orgán od anonymního dárce. J.R. Ewing dokázal na obrazovce koupit skoro každého. Larry Hagman si v tu chvíli nemohl koupit nic. Mohl jen čekat, jestli se nová játra ujmou.
Chlapec od babičky
Larry Martin Hagman se narodil 21. září 1931 ve Fort Worthu v Texasu. Jeho matce Mary Martinové bylo sedmnáct. Později se z ní stala hvězda Broadwaye, proslavila ji role Petera Pana a Marie z The Sound of Music. Když se však Larry narodil, byla ještě příliš mladá na to, aby dokázala podřídit život dítěti.
Rodiče se rozvedli, když mu bylo pět let. Otec Ben Hagman byl právník, matka žila divadlem a filmem. Malého Larryho proto vychovávala hlavně babička Juanita, které říkal Nanny. Vedle ní u něj stála ještě Billy Jonesová, černošská pomocnice v domácnosti, která kdysi pomáhala vychovávat i jeho matku Mary.
Hagman později bez velké hořkosti říkal, že jeho matka vždycky chtěla vystupovat. Otěhotněla v době, kdy sama teprve hledala vlastní život. Později vzpomínal, že náhlé mateřství se jí v dospívání nehodilo. Situaci naštěstí zachránila babička.
Dětství trávil střídavě v Texasu, Kalifornii a New Yorku. Střídal školy, domovy i pravidla. Když mu bylo dvanáct, babička zemřela a Larry se přestěhoval k matce a jejímu druhému manželovi Richardu Hallidayovi. S nevlastním otcem si nerozuměl. Hagman později řekl, že matčin domov byl Hallidayovo území a další muž v domě se mu nehodil.
Po čase odešel k otci do Texasu. Tam se učil lovit, střílet, rybařit a boxovat. Chodil na Weatherford High School a jedno léto pracoval u firmy, která vyráběla zařízení pro ropná pole.
K divadlu se dostal přirozeně. Studoval krátce na Bard College, ale dlouho tam nevydržel. V padesátých letech hrál v divadle, sloužil u amerického letectva a v Evropě organizoval představení pro vojáky. V Londýně potkal švédskou návrhářku Maj Axelssonovou. Vzali se v roce 1954.
Manželství s Maj vydrželo 58 let. Měli dceru Heidi a syna Prestona. V Hollywoodu kolem něj přibývaly aféry a rozvody, ale vztah s Maj zůstal pevný. Hagman se přitom pohyboval ve světě, kde věrnost ani stabilita nebyly standardem.
Astronaut a džin
Poprvé výrazně uspěl v televizi v roce 1965. Hagman dostal roli astronauta Tonyho Nelsona v sitcomu I Dream of Jeannie. Po jeho boku stála Barbara Edenová jako krásná džinka v lahvi. Seriál běžel pět sezon a udělal z něj známou tvář americké televize.
Tehdy ještě nepůsobil jako muž, kterého by si lidé spojovali s temnotou. Tony Nelson byl spíš zmatený, slušný a trochu bezradný hrdina komediálních situací. Hagman už tehdy ukazoval jinou vlastnost: uměl být na place urputný, tvrdohlavý a nepředvídatelný. Režiséři s ním neměli vždycky snadnou práci.
Po skončení seriálu přišly další role, ale žádná z něj neudělala hvězdu tak, jak by čekal. Hrál v televizi, ve filmech i na divadle. Objevoval se ve vedlejších rolích, které po chvíli mizely z paměti. V polovině sedmdesátých let by se zdálo, že jeho hlavní televizní šance už leží za ním.
Pak si v roce 1978 přečetl scénář k novému seriálu Dallas. Mohl si vybrat mezi dvěma projekty. Manželka Maj mu poradila, aby vzal Dallas. J.R. Ewing v něm původně neměl být hlavní postavou. Byl jedním ze synů bohaté texaské rodiny, mužem v obleku, který intrikuje v rodině i v ropném byznysu.
Hagman pro něj mohl čerpat z dětství. Znal texaské právníky, obchodníky i majitele firem. Věděl, jak může vypadat muž, který se usmívá, zatímco někoho připravuje o půdu pod nohama. J.R. proto nebyl jen padouch. Byl usměvavý ničema, kterého lidé milovali i nenáviděli zároveň.
Kdo střelil J.R.?
Dallas se z televizního seriálu rychle stal světovým fenoménem. J.R. podváděl, vydíral, manipuloval s rodinou, ponižoval manželku Sue Ellen a s oblibou ničil lidi, kteří mu stáli v cestě. Diváci ho nenáviděli tak vytrvale, až se na seriál bez něj nechtěli dívat.
Dne 21. března 1980 se v závěru třetí řady ozvaly výstřely. J.R. zůstal ležet v kanceláři Ewing Oil a Amerika začala řešit otázku, která na několik měsíců přerostla televizi: kdo střelil J.R.?
Podezřelých bylo tolik, že si mohl vsadit skoro každý. Manželka Sue Ellen, obchodní rival Cliff Barnes, podvedení partneři, příbuzní, milenky. Sázkové kanceláře vypisovaly kurzy, noviny o tom psaly jako o společenské události a otázku dostával i Hagman. Když se ho ptala britská královna matka, odpověděl, že ani jí to neřekne.
Ve skutečnosti to dlouho nevěděli ani herci. Tvůrci tajemství hlídali a během čekání vypukla ještě stávka scenáristů. Střelkyni odhalili až 21. listopadu 1980. V USA usedlo k obrazovkám dnes nepředstavitelných osmdesát milionů lidí.
Po této dramatické události vyjednával o penězích, produkce začala točit bez něj a připravovala možnosti, jak by J.R. mohl zmizet nebo být nahrazen. Vrátil se s novým kontraktem a stal se jedním z nejlépe placených televizních herců své doby.
Role z něj udělala světovou hvězdu. Měla však i jednoduchý následek. Kamkoliv přišel, lidé ho nevnímali jako Larryho Hagmana. Viděli J.R. Ewinga, muže, na kterého pokřikovali „J.R.“, nosili mu drinky a ptali se ho na ropu.
Šampaňské od devíti
Alkohol v Hagmanově životě nezačal až s Dallasem. Sám později říkal, že pít začal už jako velmi mladý. Na place Dallasu pil každý den. Ráno přišel do šatny, otevřelo se šampaňské a natáčecí den se rozběhl.
Patrick Duffy, seriálový Bobby a Hagmanův blízký přítel, později vzpomínal, že si dal první sklenku a tím skončil. Hagman pokračoval. Během dne podle něj zvládl tři nebo čtyři lahve. Hagman sám v jednom rozhovoru mluvil dokonce o pěti lahvích šampaňského denně. Tvrdil, že nebyl opilý. Jen prý celý den upíjel po malých dávkách.
V roce 1992 mu diagnostikovali cirhózu jater. Tři roky poté lékaři našli zhoubný nádor. Hagman se dostal na národní čekací listinu na transplantaci a nosil u sebe přijímač, který měl oznámit, že se našel vhodný orgán.
Operace v srpnu 1995 trvala patnáct hodin. Lékař po ní řekl, že nová játra přišla právě včas. Nemocnice zároveň zdůrazňovala, že Hagman nedostal přednost kvůli slávě. Orgán odpovídal jeho zdravotním parametrům v transplantačním systému.
Po propuštění z nemocnice už nepil. Vyměnil láhve za schůzky podpůrných skupin, plavání a veřejné vystupování na podporu dárcovství orgánů. Na akcích pro transplantované pacienty ukazoval jizvu po operaci. Říkal lidem, že orgány nemá smysl brát do hrobu.
Padouch na slunci
Hagman měl po transplantaci ještě sedmnáct let života. Z veřejnosti nezmizel. Zůstal výstřední a často záměrně přehnaný. V Malibu kdysi vedl průvody po pláži, oblékal si kostýmy a v obchodě se uměl objevit v převleku.
Měl také pravidlo tichých nedělí. Jeden den v týdnu nemluvil. Podle dobových i pozdějších zdrojů to začalo jako odpočinek hlasu a vydrželo zhruba pětadvacet let. Když něco potřeboval, pískal nebo gestikuloval. Přátelé a kolegové si na to museli zvyknout. Linda Grayová později vzpomínala, že to dodržoval i na cestách po Evropě.
Nebyl asketa. Mluvil otevřeně o LSD, marihuaně i o tom, že marihuanu považoval za menší zlo než alkohol. Když přestal s cigaretami, stal se hlasitým odpůrcem kouření. Nosil s sebou malý větráček, kterým kouř posílal zpátky k těm, kdo kouřili v jeho blízkosti.
Nejvíc se později proměnil v Ojai. S Maj tam měli rozsáhlou usedlost, kterou nazývali Nebe. Na jejím pozemku si Hagman nechal vybudovat velký solární systém. Dobové texty uváděly výkon kolem 94 kilowattů a cenu přibližně 750 tisíc dolarů. Roční účet za elektřinu mu měl klesnout z 37 tisíc dolarů na 13 dolarů.
V roce 2010 se objevil v reklamě, která si s J.R. Ewingem pohrávala naplno. Starý ropný baron v kovbojském klobouku už nechtěl ropu. Stál u solárních panelů a zůstával „v energetickém byznysu“.
Návrat do Dallasu
V roce 2011 Hagman oznámil, že má léčitelnou formu rakoviny. Mluvilo se o nádoru v oblasti hrdla a jazyka. Řekl tehdy, že jako J.R. mu prošlo úplatkářství, vydírání i nevěra, ale rakovina ho dostihla. Léčbu chtěl spojit s prací na novém Dallasu.
Návrat seriálu v roce 2012 stál z velké části na něm. Stačilo, aby se objevil v klobouku, a seriál znovu získal své fanoušky. J.R. byl starší, ale úsměv zůstal. Vedle něj se vrátili i Linda Grayová a Patrick Duffy, lidé, kteří s Hagmanem prožili éru Dallasu.
V listopadu 2012 byl Hagman v Dallasu. Natáčel roli, která ho proslavila, a na Den díkůvzdání za ním přijeli blízcí. Dne 23. listopadu 2012 zemřel v nemocnici Medical City Dallas. Bylo mu 81 let. Rodina tehdy uvedla komplikace spojené s rakovinou, pozdější biografické zdroje uvádějí komplikace akutní myeloidní leukémie.
Zdroje:
https://www.tshaonline.org/handbook/entries/hagman-larry-martin
https://en.wikipedia.org/wiki/Larry_Hagman
https://www.theguardian.com/lifeandstyle/2012/sep/08/larry-hagman-my-family-values
https://www.cbsnews.com/news/hello-darlin-the-real-jr-ewing/
https://www.latimes.com/local/obituaries/la-me-larry-hagman-20121124-story.html
https://www.latimes.com/archives/la-xpm-1995-08-24-me-38294-story.html
https://www.upi.com/Archives/1995/08/23/Larry-Hagman-undergoes-liver-transplant/3628809150400/
https://www.theguardian.com/tv-and-radio/2012/nov/24/larry-hagman-obituary-jr-dallas
https://www.independent.co.uk/news/people/profiles/larry-hagman-i-was-drinking-five-bottles-of-champagne-on-set-but-i-was-never-drunk-8092749.html
https://time.com/archive/6858254/television-larry-hagman-vita-celebratio-est/
