„Nekuřte.“ Poslední prosba Yula Brynnera ze Sedmi statečných zazněla čtyři měsíce po jeho smrti

Obrazovky amerických televizorů se v únorovém ránu roku 1986 náhle zaplní povědomou, přísnou tváří s oholenou lebkou, vystouplými lícními kostmi a uhrančivým pohledem šelmy. Muž na obrazovce je však už čtyři měsíce po smrti. Legendární pistolník Chris Adams ze Sedmi statečných a nesmrtelný král ze Siamu zemřel na komplikace spojené s rakovinou plic v říjnu 1985.

Přesto se nyní dívá přímo do očí diváků a mluví hlubokým, nezaměnitelným barytonem ze záhrobí. „Teď, když jsem pryč, vám říkám: Nekuřte. Ať už děláte cokoli, prostě nekuřte,“ zazní jeho ledově klidná slova ve spotu organizace American Cancer Society. Účinek je mrazivý.

Mrtvý muž se vrátil na televizní obrazovky, aby předvedl své vůbec poslední a nejděsivější představení. Celý jeho život byl přitom jednou obrovskou, fascinující a dokonale zrežírovanou hrou s vlastní identitou. Muž známý jako Yul Brynner totiž nestvořil jen desítky filmových hrdinů. Ze všeho nejdříve si pomohl stvořit sám sebe.

Když Yul Brynner na počátku padesátých let vstoupil do záře hollywoodských reflektorů, novináři a filmoví kritici byli naprosto zmateni. Jeho exotický vzhled, vystouplé lícní kosti, mandlové oči a cizokrajný přízvuk nezapadaly do žádné běžné americké škatulky.

Brynner tuto novinářskou bezradnost okamžitě proměnil ve svou největší zbraň. Místo aby vyprávěl nudnou pravdu, nechával kolem svého původu bujet neuvěřitelné a vzájemně si odporující historky – a řadu z nich sám ochotně potvrzoval.

V slavném rozhovoru pro prestižní týdeník The New Yorker v roce 1951 s naprosto vážnou tváří tvrdil, že se narodil v roce 1915 na ostrově Sachalin. Jeho matka měla být Romka, která zemřela přímo při jeho porodu, a otec bohatý Švýcar mongolského původu.

Jindy se kolem něj objevovala verze, že jeho pravé jméno zní Taidje Khan nebo Yul Taidje-Khan. V dalších životopisných verzích se objevovalo dospívání v buddhistických klášterech, služba na straně republikánů ve španělské občanské válce nebo vysokoškolské tituly z pařížské Sorbonny.

Sám Brynner v rozhovorech jednotlivé verze často místo vyvracení ještě přiživoval. Byla to dokonalá, promyšlená a drzá konstrukce exotické celebrity. Brynner pochopil základní pravidlo amerického showbyznysu dříve než většina ostatních: publikum netouží po nudném rodokmenu, publikum chce tajemnou a nebezpečnou legendu.

A legenda fungovala dokonale. Ještě v nekrolozích vydaných po jeho smrti v roce 1985 se opakovalo, že se narodil na Sachalinu jako Taidje Khan synovi mongolského původu a romské matce, která zemřela při porodu. Pravda byla tehdy natolik zarostlá jeho vlastními mystifikacemi, že ji od fikce nedokázala oddělit ani velká americká média.

Realita jeho původu byla přitom neméně fascinující, i když mnohem prozaičtější. Nenarodil se mezi kočovníky na Sachalinu, ale 11. července 1920 ve Vladivostoku, na ruském Dálném východě zmítaném občanskou válkou.

Pokřtěn byl jako Julij Borisovič Briner. Jeho dědeček Jules Briner byl švýcarský obchodník, který se usadil na ruském Dálném východě a vybudoval tam úspěšné obchodní podnikání. Brynnerova babička z otcovy strany Natalja Kurkutovová měla částečně burjatské, tedy mongolské kořeny.

Jeho otec Boris Briner byl báňský inženýr a vynálezce švýcarsko-ruského původu a matka Marusja Blagovidovová pocházela z rodiny ruského lékaře. Když byly chlapci čtyři roky, otec rodinu opustil kvůli jiné ženě.

Matka se s Julem a jeho starší sestrou Věrou později přesunula do čínského Charbinu. Odtud se v roce 1934 vydali do Francie. V meziválečné Paříži prožil mladý Jul skutečně divoké dospívání. Naučil se francouzsky, hrál na kytaru v zakouřených nočních klubech po boku ruských a romských hudebníků a pracoval jako akrobat na visuté hrazdě v cirkusovém prostředí spojeném s Cirque d'Hiver.

Tahle část jeho legendy tedy nebyla vymyšlená. Cirkusová dráha však skončila vážným úrazem při pádu z hrazdy. Brynner si těžce poranil záda a nohu a jeho kariéra akrobata tím prakticky skončila.

Příběhy o pádu z přesně dvanáctimetrové výšky, více než čtyřiceti zlomeninách a roční závislosti na morfiu jsou pozdějšími životopisy podávány různě. Jisté je, že zranění bylo vážné a že Brynner už se k profesionální práci na hrazdě nevrátil.

Zranění ho vyřadilo z cirkusové manéže, ale nasměrovalo ho k divadlu. Přes ruské emigrantské prostředí se dostal k herci a pedagogovi Michaelu Čechovovi, synovci slavného dramatika Antona Čechova. V roce 1941 odjel do Spojených států, kde začal psát novou kapitolu své existence jako herec.

Do Ameriky dorazil jako mladý emigrant se zkušeností cirkusového akrobata, hudebníka i začínajícího herce. Měl však neuvěřitelnou vůli a schopnost přizpůsobit se prakticky jakémukoli prostředí. Během druhé světové války pracoval pro americký Úřad pro válečné informace jako rozhlasový hlasatel vysílající zprávy ve francouzštině do okupované Evropy.

V roce 1943 získal americké občanství, ale jeho skutečný průlom přišel v roce 1951 na newyorském Broadwayi. Skladatel Richard Rodgers a libretista Oscar Hammerstein připravovali nový muzikál Král a já (The King and I).

Příběh britské učitelky Anny Leonowensové na dvoře siamského monarchy potřeboval dominantního představitele krále Mongkuta. K roli se Brynner dostal také díky doporučení herečky Mary Martin, s níž předtím hrál na Broadwayi v muzikálu Lute Song.

Brynner tvůrce zaujal natolik, že roli získal. Pro krále si nechal oholit své husté tmavé vlasy. Role vyžadovala holohlavou podobu a Brynner velmi rychle pochopil sílu nového obrazu.

Jeho ostré lícní kosti vystoupily, oči dostaly ještě výraznější intenzitu a z exotického herce se stala jedna z nejrozpoznatelnějších tváří světového showbyznysu. Byl to triumf. Muzikál se stal obrovským hitem a v roce 1956 byla natočena filmová verze.

Yul Brynner za roli krále Mongkuta získal Oscara za nejlepší mužský herecký výkon. Oholená hlava se stala jeho celoživotní ochrannou známkou, kterou si udržel až do konce svých dnů.

Pro české publikum však Yul Brynner navždy zůstává zapsán v jiné, neméně slavné poloze. V roce 1960 režíroval John Sturges westernovou adaptaci slavného snímku Akiry Kurosawy pod názvem Sedm statečných (The Magnificent Seven).

Brynner byl obsazen do hlavní role charismatického pistolníka Chrise Adamse, který sestaví partu sedmi střelců na ochranu bezbranné mexické vesnice před bandity.

Chrisova ikonická vizáž byla od hlavy k patě černá – černá košile, kalhoty, klobouk i opasek na kolty. Brynner si tento vzhled natolik osvojil, že prakticky stejný černý kostým použil o třináct let později pro svého pistolnického androida ve filmu Westworld.

Na mexickém natáčení však musel svádět tvrdou válku nejen s filmovými bandity, ale především se svým hereckým kolegou Stevem McQueenem.

Mladý a dravý McQueen v roli Vina se v každém společném záběru snažil strhnout pozornost kamer na sebe drobnými triky: pohyboval se ve chvíli, kdy Brynner stál, hrál si s kloboukem nebo revolverem a vymýšlel další drobná gesta, která divákovo oko táhla právě k němu.

Brynner z toho nebyl nadšený. Jedna ze slavných historek se skutečně týká malé hromádky hlíny – jenže proběhla přesně opačně, než se často vypráví.

Brynner si vytvořil malý hliněný stupínek, aby vedle McQueena vypadal vyšší. McQueen mu pak při každém průchodu nenápadně část hlíny odkopával.

Brynner si nakonec musel nechat hromádku hlídat asistentem. Jejich vzájemná řevnivost však filmu neuvěřitelně prospěla: napětí mezi vůdcem party a jeho zástupcem dodalo snímku nesmrtelnou šťávu.

Snímek se stal celosvětovým fenoménem a mimořádnou popularitu získal také ve východní Evropě.

Mimo filmové ateliéry žil Brynner životem kosmopolitního krále, který neuznával žádné hranice ani autority. V roce 1965 se vzdal amerického občanství.

Romantická legenda tvrdila, že chtěl být především mezinárodním tulákem bez vlasti. Skutečnost byla mnohem prozaičtější. Brynner dlouhodobě žil ve Švýcarsku, ale kvůli množství práce ve Spojených státech přišel o některé daňové výhody lidí žijících v zahraničí. Po sporech s americkým finančním úřadem a hrozbě vysokého daňového nedoplatku se v roce 1965 amerického občanství vzdal.

Žil ve Švýcarsku, ve Francii i v New Yorku. Měl čtyři manželky, několik vlastních i adoptovaných dětí a jeho milostný život byl stejně pestrý jako jeho filmografie.

Byl to muž neukojitelných vášní, ale jedna z nich se mu stala definitivním ortelem. Yul Brynner byl mimořádně silný kuřák. Kouřit začal velmi mladý a v některých obdobích života vykouřil až pět krabiček cigaret denně.

Znamenalo to až sto cigaret za jediný den. Cigareta byla jeho stálým společníkem v šatně, v autě, při zkouškách i u večeře. V roce 1983 přišel krutý účet. Lékaři mu diagnostikovali rakovinu plic.

Podstoupil intenzivní ozařování a musel na čas přerušit turné s Králem a já. Léčba ale zabrala natolik dobře, že koncem roku 1984 mohl veřejně říkat, že je nemoc v remisi, a vrátil se znovu na jeviště.

Brynner s nemocí bojoval další dva roky. Místo aby se vzdal, předvedl Yul Brynner jedno z nejpozoruhodnějších finále v dějinách světového divadla.

Po léčbě se vrátil na Broadway a pokračoval v rozlučkovém turné s muzikálem Král a já. Nemoc už na něm byla znát. Jeho hlas a fyzické síly nebyly takové jako dřív a v závěrečném broadwayském angažmá někdy vynechával náročné sólo A Puzzlement.

Jakmile však vstoupil na jeviště, narovnal záda, nasadil majestátní chůzi a jeho charisma stále dokázalo zaplnit celý sál. Je neděle 30. června 1985. Opona padá za posledním dějstvím. Yul Brynner právě odehrál své 4 625. představení v roli krále Mongkuta.

Vyprodané hlediště vstává. Následuje přibližně pětiminutový potlesk vestoje a orchestr začíná hrát tóny skotské písně Auld Lang Syne. Čtyřiašedesátiletý herec stojí uprostřed pódia a přijímá poslední ovace.

Pak dojde ke své manželce Kathy Lee Brynnerové, která v inscenaci tančí, vezme ji za ruku a společně vystoupají po schodech dekorace královského paláce.

Nahoře se oba naposledy otočí k publiku, zamávají a pomalu zmizí v zákulisí. Ví, že tohle je definitivní konec.

Tento muž odehrál roli siamského monarchy více než čtyřiapůltisíckrát během čtyřiatřiceti let. Do smrti mu zbývalo něco přes sto dní.

Brynner však ještě před svým odchodem připravil tah, který mu zajistil jedno z nejpůsobivějších televizních loučení v historii. V lednu 1985, uprostřed svého posledního broadwayského období, poskytl otevřený televizní rozhovor rannímu pořadu ABC Good Morning America.

Seděl v křesle, hlas měl chraplavý, ale jeho pohled byl stejně pronikavý jako v dobách největší slávy. Mluvil bez příkras o své rakovině a fatálních následcích celoživotního kouření. A pak řekl, že by si přál natočit reklamu, která by se odvysílala až po jeho smrti.

Její sdělení mělo být úplně jednoduché:

„Teď, když jsem pryč, vám říkám: Nekuřte. Ať už děláte cokoli, prostě nekuřte.“

Brynner svou myšlenku vyslovil během rozhovoru. Po jeho smrti poskytla televize ABC záznam organizaci American Cancer Society a reklamní agentura z něj sestříhala přibližně třicetivteřinový spot.

Ten byl oficiálně představen 19. února 1986, něco přes čtyři měsíce po hercově smrti.

Brynner tak skutečně dokázal něco, co působilo téměř nadpřirozeně. Promluvil k milionům lidí až ze záhrobí.

Konec přišel na počátku podzimu. V září 1985 byl vyčerpaný herec převezen do New York Hospital-Cornell Medical Center. Lékaři u něj tehdy diagnostikovali také bakteriální meningitidu a jeho celkový zdravotní stav byl stále vážnější.

Ve čtvrtek 10. října 1985 v jednu hodinu ráno Yul Brynner ve věku pětašedesáti let zemřel. Jeho mluvčí uvedl, že příčinou byly komplikace vycházející z původního nádorového onemocnění.

Ve stejný den zemřel shodou okolností také další hollywoodský velikán a těžký kuřák Orson Welles. Brynnerovo tělo bylo zpopelněno a jeho popel byl podle jeho přání uložen u ruského pravoslavného kláštera Saint-Michel-de-Bois-Aubry ve Francii.

Teprve po jeho smrti začaly z jeho monumentálního života postupně opadávat nánosy mýtů a legend. Jeho syn Rock Brynner, historik a spisovatel, se rozhodl rodinnou historii uvést na pravou míru.

V roce 1989 vydal rozsáhlou biografickou knihu Yul: The Man Who Would Be King, v níž pečlivě zrekonstruoval skutečné vladivostocké kořeny svého otce.

Vyvrátil nejznámější báchorky o narození na Sachalinu, romské matce, která zemřela při porodu, i tajemném jménu Taidje Khan. Ukázal také, že jeho otec měl skutečné burjatské kořeny pouze přes část rodiny z otcovy strany.

Rock zároveň vystihl základ otcovy povahy ještě přesněji. Yul Brynner byl člověk, kterému obyčejná realita připadala příliš nudná. Když mohl mezi pravdivou a mnohem lepší historkou zvolit tu druhou, často jí nechal žít vlastním životem.

Zdroje:

https://www.newyorker.com/magazine/1951/04/21/brynner-rex

https://www.biography.com/actors/yul-brynner

https://walkoffame.com/yul-brynner/

https://rodgersandhammerstein.com/production/the-king-and-i/1985-broadway-revival/

https://www.latimes.com/archives/la-xpm-1985-07-01-mn-9999-story.html

https://www.latimes.com/archives/la-xpm-1986-02-20-ca-10075-story.html

https://www.upi.com/Archives/1986/02/19/Dont-smoke-whatever-you-do/5599509173200/

https://www.tcm.com/articles/25758/behind-the-camera-the-magnificent-seven

https://www.tcm.com/articles/12462/the-magnificent-seven

https://www.theguardian.com/film/2000/feb/04/1

https://time.com/archive/7180320/so-long-uncle-sam-famous-americans-who-renounced-their-homeland/