Článek
1985, Los Angeles: Ve studiu televize ABC se natáčí nový akční seriál MacGyver. Hlavní roli ztvárnil neznámý 35letý herec Richard Dean Anderson – a netuší, že jméno MacGyver už navždy splyne s jeho tváří. Postava geniálního improvizátora, který si poradí bez zbraní jen s kapesním nožem a šikovností, z něj přes noc udělala světovou ikonu.
Z úspěchu se však brzy stala past. Seriál běžel sedm let (1985–1992) a Anderson byl v něm ústřední postavou prakticky v každém záběru. „Byl jsem z toho už tak trochu vyřízený,“ přiznal po letech. „Sedm let MacGyvera znamenalo být v podstatě v každém záběru a nemít vůbec žádný vlastní život.“
Tato role si vybírala osobní i fyzickou daň. Anderson kvůli realistickým záběrům často točil akční scény sám. Hned během první sezóny si při jednom kaskadérském kousku vážně poranil záda – utrpěl kompresi ploténky.
Bolest ho trápila osmnáct měsíců. Přesto po tu dobu dál každý den natáčel, „dost zmrzačený“ než mohl konečně na operaci. V jiné epizodě spadl ze střechy a musel na operaci kolene. Únavu maskoval humorem – kolegové vzpomínají, že mezi záběry v zákulisí zpíval parodie písní, aby se udržel v dobré náladě.
Přesto bylo pracovní tempo vražedné: natáčelo se 12–14 hodin denně v rychlém sledu epizod. Anderson později dostal od lékařů do těla několik kovových součástek, které mu připomínaly, že není nezničitelný akční hrdina.
Sláva seriálu zasahovala i do soukromí. Fanoušci věřili, že představitel je svému „kutilskému“ hrdinovi podobný, a zahrnovali ho dotazy, jestli by jim něco nevymyslel nebo neopravil – Anderson s nadsázkou říkal, že ve skutečnosti si ani neumí nastavit videorekordér.
Mediální nálepka nezranitelného dobráka mu začala přerůstat přes hlavu. Po sedmi sezónách se proto rozhodl skončit. V roce 1992 natočil poslední scénu MacGyvera a Anderson se na vrcholu popularity náhle stáhl do ústraní.
Stín MacGyvera a vyhoření
„Věděl jsem, že se od MacGyvera musím trochu distancovat.“ Proto hned následující rok přijal roli padoucha – v televizním filmu Through the Eyes of a Killer si zahrál psychopatického stalkera, dokonce s černě obarvenými vlasy a vousy, aby ho fanoušci skoro nepoznali.
Změna image byla zčásti úspěšná – Anderson ukázal, že umí zahrát i temnější postavy. Zároveň ale rychle pochopil, že ho diváci stále vidí hlavně jako svého MacGyvera. Dvě navazující TV pokračování MacGyvera v roce 1994 (Ztracený poklad Atlantidy a Cesta do zkázy) natočil spíš z povinnosti vůči fanouškům, sám už ale na této roli nelpěl.
V rozhovorech přímo říkal, že nemá v úmyslu se k MacGyverovi vracet. Odmítal tak nabídky na případné další seriálové sezóny či cameo – a tuto zásadu dodrží i o desítky let později během plánování rebootu.
Místo toho se pustil do rozjezdu vlastní produkční firmy Gekko Film Corp, aby měl kreativní kontrolu nad novými projekty. S dlouholetým kamarádem Michaelem Greenburgem připravili dobrodružný seriál Legend (1995), kde si Anderson zahrál spisovatele westernových románů, který se v 19. století vydává za vlastního fiktivního hrdinu.
Legend kombinoval humor a akci a Richard si při něm poprvé vyzkoušel i roli výkonného producenta. Kritiky si projekt získal, bohužel však přišel příliš brzy pro nastupující UPN – po 12 epizodách byl seriál zrušen kvůli nízké sledovanosti. Byla to hořká pilulka: Anderson pochopil, že televizní průmysl je nevyzpytatelný a úspěch nejde naplánovat.
Frustrace z Hollywoodu v něm posílila jeho rebelantskou a toulavou povahu. Již od mládí rád cestoval nalehko (v 17 letech na kole ujel 8 000 km na Aljašku) a teď tuhle vášeň obnovil. Po zrušení Legendy si sbalil kufry a spontánně odletěl na Tahiti a Bora Bora, aniž by věděl, jak dlouho zůstane. Jindy odjel na týden do Londýna a zůstal dva měsíce. „Jsem tak trochu samotář,“ řekl o sobě tehdy s nadsázkou.
Tyto úniky mu bránily usadit se v osobním životě – několik jeho vztahů s hereckými kolegyněmi (např. Lara Flynn Boyle či modelka Katarina Witt) ztroskotalo i kvůli vzdálenosti a pracovnímu vytížení.
Jack O’Neill
1996, Los Angeles: Když televize Showtime chystala seriálové pokračování sci-fi filmu Hvězdná brána, potřebovala známou tvář do hlavní role. Prezident studia MGM John Symes zkusil osobně obvolat pár jmen – a dovolal se i Richardu Deanu Andersonovi.
Ten už o návratu k televizi příliš neuvažoval. Jednak si stále užíval cestování, jednak ho po zkušenosti s MacGyverem děsila představa dalšího nekonečného seriálu. Zároveň ho ale lákalo sci-fi téma: patřil k nadšeným fanouškům Star Treku a možnost hrát v dobrodružství z jiných planet ho zaujala. Pustil si původní film Stargate s Kurtem Russellem a viděl v něm potenciál pro televizní sérii. Nakonec kývl – ovšem jen pod podmínkami, které si sám diktoval.
Anderson byl od začátku výkonným producentem Stargate SG-1 a vyhradil si právo ovlivnit pojetí své postavy Jacka O’Neilla. „Přidáme tam víc sarkasmu a humoru,“ požadoval. Scenáristům rovnou řekl, že z něj někdy „polezou hlášky“, protože rád improvizuje a vtipkuje i mimo scénář. Druhou podmínkou bylo, aby Hvězdná brána byla ansámblový seriál, kde se děj i akce rozloží mezi více postav.
„Nechtěl jsem zase táhnout celou zápletku sám jako u MacGyvera,“ vysvětloval. Producenti souhlasili – a tak vznikl tým SG-1, ve kterém vedle plukovníka O’Neilla září archeolog Daniel Jackson, kapitánka Sam Carterová a Jaffa Teal’c.
Na place Stargate SG-1 se Anderson proměnil. Kde MacGyver byl seriozní a klidný, tam Jack O’Neill glosuje každou situaci a tváří se, že si z ničeho nic nedělá. Tahle nově nabytá lehkost byla i odrazem hercovy duše. „Rád si při hraní kreativně zařádím a tady k tomu mám spoustu příležitostí,“ pochvaloval si.
Stargate SG-1 se rychle stala hitem kabelové televize. Na rozdíl od MacGyvera, který točil ABC v pohodlí studií v Los Angeles, se však Hvězdná brána vyráběla v kanadských exteriérech s menším štábem a polovičními termíny. Každou epizodu museli tvůrci zvládnout za 7–8 dnů – pro srovnání konkurenční Akta X měla na díl téměř dvojnásobek času.
Při dlouhých natáčecích dnech navíc znovu cítil bolavá záda – staré zranění z časů MacGyvera se občas ozývalo. Na radu kolegy Dona S. Davise (generál Hammond) se proto rozhodl ubrat plyn: po sedmé sezóně (2003) prosadil, aby O’Neill byl povýšen na generála a trávil více času v kanceláři než v akci.
2004, Los Angeles: V osobním životě nastal u Andersona přelom – ve svých 48 letech se poprvé stal otcem. Narodila se mu dcera Wylie Quinn (1998) a on si uvědomil, že nechce zopakovat chybu svého otce, který byl kvůli práci často pryč. Po osmi letech v Hvězdné bráně tedy Richard oznámil, že končí jako hlavní herec i producent seriálu, aby mohl trávit čas s rodinou.
„Plánuju být pro Wylie k dispozici kdykoli bude potřebovat. Nechci, aby se mi dcera nemohla dovolat, nebo abych za ní nemohl okamžitě přijet, když bude třeba,“ vysvětlil rozhodnutí. Produkce Hvězdné brány jeho požadavkům vyšla vstříc: v 9. a 10. řadě (2005–2007) se O’Neill objevuje už jen jako hostující postava a děj přenechal novým hrdinům.
Anderson se mezitím odstěhoval z kanadského Vancouveru zpět do Los Angeles a naplno se ujal role otce na plný úvazek. Když seriál v roce 2007 definitivně skončil, neusiloval o žádnou další stálou roli. Jeho posledním výrazným hereckým počinem tak zůstává právě ikonický Jack O’Neill.
Miláček fanoušků
Richard Dean Anderson si během dvou dekád v televizi vybudoval oddanou fanouškovskou základnu napříč generacemi. Na přelomu milénia byl unikátní tím, že ztvárnil dvě legendární postavy ze zcela odlišných žánrů: rodinného dobrodruha MacGyvera a sarkastického sci-fi válečníka O’Neilla. Na fanouškovských setkáních tak dodnes potkáte jak pamětníky 80. let s tričkem Phoenix Foundation, tak mladší „geeky“ v uniformě SGC.
Anderson se k fanouškům vždy snažil chovat vstřícně, ačkoli sám je spíše plachý. „Jsem v jádru introvert a veřejné pozornosti si moc neužívám,“ přiznal v jednom interview. Přesto dobře ví, co pro jeho publikum jeho práce znamenala. Korespondence od fanoušků zaplnila v 90. letech tisíce poštovních krabic, a když měl v roce 2015 vážné zdravotní potíže s páteří, zaplavily ho znovu stovky dopisů a přání brzkého uzdravení.
Dojemné gesto ho upřímně překvapilo. Když jednoho dne pročítal stohy dopisů, jeho tehdy dospívající dcera Wylie se na něj otočila: „Vypadá to, že tě má spousta lidí ráda, tati.“ – „Tohle říká všechno…,“ poznamenal herec dojatě ve zprávě fanouškům.
Navzdory obrovské oblibě svých postav se Anderson v posledních letech dostal i do kontroverzí. Tou největší byl reboot seriálu MacGyver v roce 2016. Televize CBS rozjela nové moderní zpracování s mladým hercem Lucasem Tillem, ale mnoho skalních fanoušků ho nepřijalo. Všichni se ptali: objeví se tam „pravý“ MacGyver aspoň v cameu?
Produkce původně s Richardem počítala a nabízela mu účast, když první pilotní díl nesklidil dobré reakce. Anderson však rozhodně odmítl: „Popravdě, nijak odvázaný z toho nejsem. Zavolali mi jednou v začátcích – testovali pilot a zjistili, že to není tak atraktivní, jak chtěli. Zeptali se, jestli s tím chci něco mít. Řekl jsem: ‚Néééé…‘ A jsem rád, že jsem to udělal,“ líčil později otevřeně. Místo nostalgického návratu se stal spíše kritikem.
V roce 2019 na setkání fanoušků ve Walesu srovnal starého a nového MacGyvera bez servítků: „Ne že by mě to uráželo – byznys je byznys, název nevlastním – ale myslím, že nový seriál není věrný odkazu. Všude jen střílejí, děje se toho strašně moc, ale neukazují ten myšlenkový postup, na který jsme byli pyšní u našeho seriálu. MacGyver (v původní verzi) vidí problém, promyslí řešení, posbírá věci a pak to dá všechno dohromady. Tady to jde bum-bum-bum a všechno se vyřeší hrozně rychle.“
Kolem Hvězdné brány se žádné podobné spory nevyskytly – tam Anderson vždy ochotně podpořil pokračování. V letech 2004–2010 se objevil v několika dílech spin-offů Hvězdná brána: Atlantida a Hluboký vesmír (jeho postava to dotáhla až na generála ve velení projektu). Také propůjčil hlas své kreslené parodii v seriálu Griffinovi a sám sebe zahrál v populární epizodě Simpsonových, kde je unesen dvěma sestrami Marge Simpsonové posedlými MacGyverem.
Po roce 2010 herec definitivně pověsil kariéru na hřebík.V té době mu bylo 63 let, trápily ho chronické bolesti zad, nohou i kloubů a necítil už žádnou energii vrhat se do nových projektů. „Upřímně, mé tělo už by ten zápřah dlouhého natáčení nezvládlo,“ konstatoval na rovinu.
Namísto toho se začal věnovat svým koníčkům a filantropii. Miluje přírodu – podporuje organizace na ochranu oceánů (Sea Shepherd), řek (Waterkeeper Alliance) a je také aktivní v nadaci pro výzkum léčby chronické bolesti, kterou sám léta trpí. Občas přece jen zavítá mezi fanoušky na comic-cony po světě, i když cestování pro něj není snadné.
Česká stopa
Zvláštní kapitolou příběhu Richarda Deana Andersona je jeho popularita v Česku. Zdejší diváci se s ním poprvé setkali v porevolučních 90. letech, kdy se západní seriály začaly objevovat na obrazovkách. Televize Nova odvysílala premiérově MacGyvera v roce 1996 a okamžitě z toho byl hit.
MacGyver se zařadil po bok Michaela Knighta a Esmeraldy mezi fenomény raných 90. let. Jeho jméno doslova zlidovělo: dodnes se s nadsázkou používá označení „jako MacGyver“ pro člověka, co si dokáže poradit v každé situaci. V češtině samozřejmě pomohlo, že seriál dostal kvalitní dabing – hlas MacGyverovi propůjčil např. herec Martin Stránský (v jedné z verzí vysílání) a neméně populární postavu Pete Thorntona daboval Soběslav Sejk.
Když v roce 2000 Nova přinesla i Hvězdnou bránu (Stargate SG-1), měl už Richard Dean Anderson v ČR pověst akční ikony. Role plukovníka (později generála) Jacka O’Neilla jeho slávu u mladší generace ještě znásobila. Sci-fi seriál si rychle vybudoval kultovní fanklub; na českých srazech se řešily detaily mytologie Goa’uldů i překlad hlášek do češtiny.
I Hvězdná brána dostala špičkový dabing – O’Neilla namluvil Miloslav Mejzlík, jeho suchý humor v češtině zlidověl. Stanice Nova odvysílala všechny sezóny SG-1 a následně seriál rotoval v reprízách na Prima COOL, AXN Sci-Fi a dalších kanálech ještě mnoho let. Není přehnané říct, že v Česku se R.D. Anderson stal jednou z nejmilovanějších tváří zahraničních seriálů své doby.
Richard Dean Anderson navštívil naši zemi poprvé až v roce 2023, kdy přijel jako hlavní host festivalu Comic-Con Prague. V zaplněném sále zněl bouřlivý potlesk pokaždé, když se ozval jeho nezaměnitelný ironický hlas. „Je vtipnější než O’Neill,“ chválili diváci jeho bezprostřednost a vypravěčské anekdoty v reportážích z akce. Sám Anderson si z Prahy odvezl silný zážitek – při prohlídce města fotil v dešti Karlův most i Hradčany a pochvaloval si krásnou atmosféru. Setkání po tolika letech čekání tak dopadlo nad očekávání dobře a zpečetilo výjimečný vztah českého publika s „jejich“ hrdinou.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Richard_Anderson
https://www.rdanderson.com/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_d%C3%ADl%C5%AF_seri%C3%A1lu_MacGyver
https://www.remindmagazine.com/article/35678/macgyver-richard-dean-anderson-quit-hollywood/
