Článek
Byl horký den a Matawan Creek tradičně sloužil mládeži jako zdroj osvěžení. Jedenáctiletý Lester Stillwell, který tam chodil plavat pravidelně po práci v nedaleké továrně, se nechával nadnášet v nejhlubším místě u starého dřevěného přístaviště.
Když otevřel oči, spatřil nedaleko sebe ve vodě tmavý předmět – vypadalo to jako staré černé prkno unášené proudem. Vzápětí si chlapci všimli, že „prkno“ má trojúhelníkovou hřbetní ploutev. Než stihli jakkoli zareagovat, předmět se prudce pohnul. Lester vykřikl a náhle byl stržen pod hladinu.
Lesterovi kamarádi zůstali na okamžik ohromení. Teprve když se Lester nevynořil, došlo jim, co viděli – v kalné vodě zaútočil velký žralok. Vyděšení chlapci vyskákali na břeh a běželi do města pro pomoc, tak jak byli – nazí a od mokrého bahna.
Cestou křičeli na každého, koho potkali, že v říčce je žralok a unesl jejich kamaráda. Jejich zoufalé volání upoutalo pozornost několika dospělých. Většina zpočátku nedůvěřovala, že slyší správně, ale zpráva o tonoucím chlapci se šířila rychle. K říčce se seběhli místní muži s úmyslem dětem pomoci.
Jedním z těch, kdo na křik reagovali, byl čtyřiadvacetiletý obchodník Stanley Fisher. Patřil k nejlepším plavcům ve městě a Lestera osobně znal – v Matawanu bylo podobné neštěstí věcí celé komunity. Fisher a další dva mladí muži neváhali a skočili do říčky, aby pohřešovaného chlapce hledali.
V tom okamžiku se z hlubin vynořil žralok – stále číhal poblíž – a zaútočil znovu. Ve vodě se objevila krev. Dravec se zakousl Stanleymu Fisherovi do pravé nohy a vyrval z ní velký kus masa. Stanley Fisher se s vypětím sil vymanil ze žraločích čelistí a doplaval ke břehu. Na břeh ho vytáhli svědkové, ale rozsáhlé poranění na stehně silně krvácelo. Na místě naštěstí rychle zasáhl lékař, který náhodou přijel pomoci při pátrání. Poskytl Stanleymu první ošetření a organizoval jeho okamžitý transport do nemocnice.
Zraněného mladíka naložili na nejbližší vlak do města Long Branch, kde byl nejbližší chirurg. Lidé v Matawanu mezitím prohledávali okolí místa útoku v naději, že najdou Lestera – stále doufali, že by mohl být jen zraněný a ukrývat se někde na břehu. Po žralokovi samotném však nebylo ani stopy.
Zhruba půl hodiny po útoku na Lestera a Stanleyho Fishera došlo v téže říčce k dalšímu dramatu. Asi kilometr po proudu na východ se v Matawan Creek koupala jiná skupina chlapců, mezi nimi čtrnáctiletý Joseph Dunn z New Yorku, který byl na prázdninách u příbuzných.
Také k nim se donesl křik o žralokovi a okamžitě se vydali z vody na břeh. Joseph plaval nejdále a zůstával poslední ve vodě. Náhle ho pod hladinou něco tvrdě chytilo za levou nohu a strhlo dolů. Josephův starší bratr a další kamarád ho popadli za ruce a vzepřeli se neviditelné síle.
Strhl se krátký přetahovaný souboj mezi vyděšenými dětmi a žralokem, který se zakousl do Josephovy nohy. Po několika vteřinách se podařilo chlapce vytrhnout. K místu přiběhl i vedoucí nedaleké cihelny Robert Thress a pomohl chlapce definitivně vytáhnout na břeh. Joseph Dunn křičel bolestí, ale naživu – žralok mu těžce poškodil spodní část levé nohy.
Do několika minut dorazil k dřevěnému molu i kapitán Thomas Cottrell s motorovým člunem. Cottrell byl místní penzionovaný námořní kapitán, který dobře znal zdejší vody. Právě on Josepha a jeho bratra urychleně převezl člunem zpět k molu u Matawanu, kde ještě zasahovali lékaři.
Zraněný Joseph Dunn byl ihned převezen automobilem do nemocnice v New Brunswicku. Stal se třetí obětí téhož žraloka během jediného odpoledne – na rozdíl od Lestera a Stanleyho však přežil. V nemocnici strávil přes osm týdnů a přišel o poraněnou končetinu, ale nakonec se plně zotavil.
V podvečer 12. července 1916 naplnila Matawan tísnivá atmosféra. Stanley Fisher přes veškerou snahu chirurgů v nemocnici krátce před sedmou hodinou večer zemřel následkem ztráty krve a šoku. Ještě týž den dorazila zpráva o útoku v Matawanu do celostátních médií.
Malé město přišlo během jediné hodiny o dva své obyvatele – jedenáctiletého chlapce a mladého muže, který obětavě riskoval život, aby ho zachránil. Tělo Lestera Stillwella zatím zůstávalo nezvěstné ve vodách Matawan Creek. Žralok, který to vše způsobil, unikl zpět do temné říční vody.
Nebývalý útok ve vnitrozemí však nepřišel úplně bez varování. Již o několik dní dříve došlo ke dvěma smrtícím střetům člověka se žralokem na pobřeží Atlantiku, zhruba 70 kilometrů jižně od Matawanu. Přesto většina lidí v té době považovala myšlenku napadení člověka žralokem za absurdní.
Před létem 1916 převládal názor odborníků i veřejnosti, že žraloci na lidi prakticky neútočí – a pokud ano, nemají ani dostatečně silné čelisti, aby způsobili vážnější zranění. Tyto předpoklady však mělo léto 1916 tvrdě vyvrátit.
První incident se odehrál 1. července 1916 u pláže městečka Beach Haven na jihu New Jersey. Pětadvacetiletý rekreant jménem Charles Vansant se podvečer před večeří rozhodl zaplavat si v moři, kam doprovodil i svého psa.
Zatímco pes brzy vyběhl na břeh, Vansant pokračoval v plavání asi třicet metrů od písečné pláže. Z ničeho nic se z vody ozval zoufalý výkřik. Plavčík Alexander Ott a další muž, který se poblíž procházel po břehu, pohotově skočili do vody a dotáhli zraněného plavce na mělčinu.
Když ho vytáhli na písek, všimli si trojúhelníkové ploutve mizející ve vlnách. Na Vansantově levém stehně zela hluboká tržná rána – chyběl velký kus svalu a žilami proudila krev. Muži na pláži tomu nemohli uvěřit. „To není možné… žraloci přece lidi nežerou,“ říkali údajně šokovaně.
Zranění mladíka však svědčilo o pravém opaku. Charles Vansant na pláži krátce po útoku vykrvácel. Místní lékař později vyslovil teorii, že útočníkem mohla být spíše velká mořská želva než žralok. Událost tak byla považována za bizarní náhodu a zprávy v tisku jí nevěnovaly velkou pozornost.
O pět dní později přišel další útok, po kterém už o původci nemohlo být pochyb. 6. července odpoledne se ve městě Spring Lake (asi 70 km severně od místa prvního incidentu) koupal v moři třicetiletý bankéř Charles Bruder.
Zkušený plavec doplaval přibližně sto metrů od břehu, když v okolí náhle zrudla voda. Bruder začal křičet o pomoc. Nejbližší plavčíci okamžitě vyrazili na člunu jeho směrem. Jedna z žen na pláži, která zpozorovala rychle se šířící červenou skvrnu, mezitím zalarmovala okolí s tím, že se asi převrátil červený kajak.
Když záchranáři dorazili k místu, našli ve vodě těžce zraněného muže. Žralok Bruderovi ukousl část břicha a obě nohy. Plavčíci ho sice vytáhli na loď ještě živého, ale muž o několik minut později zemřel. Na vlastní oči viděli útočícího žraloka nejen záchranáři, ale i lidé z pláže. Tentokrát už nebylo možné svalit vinu na želvu či jiné neškodné zvíře – pobřeží New Jersey čelilo neznámému mořskému predátorovi. Druhý útok vyvolal mezi veřejností skutečnou paniku.
Lidé se začali bát chodit do vody a přímořské hotely zaznamenaly dramatický pokles návštěvníků uprostřed letní sezóny. Podle dobových odhadů klesly tržby z turismu v dotčené oblasti až o 75 %. Navzdory obavám ale mnohé autority dál ujišťovaly veřejnost, že další útok je krajně nepravděpodobný.
Pláže zůstávaly otevřené. Ještě 12. července ráno přinesly noviny prohlášení Pobřežní stráže USA, že podél Jersey Shore bylo „tolik žraloků, že by hlídkování bylo zbytečné“. Nikdo však nepředpokládal, že by se nebezpečí mohlo objevit jinde než v oceánu.
Mnozí návštěvníci a místní obyvatelé proto hledali osvěžení ve vnitrozemských vodách, které pokládali za bezpečné. Právě do této atmosféry nejistoty spojené s vlnou veder přišel osudný den v Matawanu. Tragédie v Matawanu obrátila pozornost celé země do vnitrozemí New Jersey.
Okamžitě po útocích se do Matawanu sjeli nejen novináři, ale také ozbrojení dobrovolníci odhodlaní zabít nebezpečného žraloka. Místní úřady povolaly policii a hasiče a varovaly obyvatele, aby se ke břehům říčky nepřibližovali.
Starosta města Arris Henderson vypsal odměnu 100 dolarů tomu, kdo žraloka zneškodní. Skupiny mužů pročesávaly Matawan Creek s puškami v rukou a na nebezpečného tvora číhaly z břehů i člunů. Ve snaze predátora vypudit a usmrtit dokonce zkusili vhazovat do vody malé nálože dynamitu. V okolí mola byly instalovány silné sítě, aby se zabránilo případnému návratu žraloka dále proti proudu. Nikdo ale netušil, zda už dravec neunikl zpět do moře.
Mnoho přírodovědců a odborníků zpočátku odmítalo uvěřit, že sérii smrtících útoků má skutečně na svědomí žralok. Objevovaly se nejrůznější teorie. Někteří tvrdili, že útočníkem mohla být zatoulaná kosatka dravá, jiní spekulovali o neobvykle agresivní mořské želvě. Diskutovalo se také, zda všechny útoky mohl spáchat jeden „lidožravý“ jedinec, nebo zda se v oblastí pohybovalo víc nebezpečných žraloků najednou. Na všechny tyto otázky měla odpovědět náhoda hned v následujících dnech.
Dvě desítky kilometrů od ústí Matawan Creek do zálivu se 14. července 1916 brzy ráno odehrál zásadní zvrat. Místní rybář a preparátor zvířat Michael Schleisser vyrazili na člunu lovit ryby do oblasti Raritan Bay – jen pár kilometrů od míst, kde Matawan Creek ústí do moře.
Za úsvitu se mu do silného vlasce něco chytilo. K úžasu rybáře to byl obrovský žralok, který okamžitě začal s člunem bojovat. Rozlícený tvor dosahující délky přes dva metry tak cloumal člunem, že ho málem převrhl.
Schleisser ho nakonec po urputném boji zabil a dostal na palubu. Když později s pomocí místních úřadů pitval jeho útroby, našel uvnitř žaludku „podezřelou masitou hmotu a kosti“. Přivolaní lékaři a experty potvrdili, že jde o lidské pozůstatky – mimo jiné o část lidské holenní kosti.
Schleisser i veřejnost byli přesvědčeni, že tento úlovek je hledaný „lidožravý“ žralok odpovědný za útoky. Ulovený žralok byl podle dochovaných zpráv velký jedinec druhu žralok bílý o hmotnosti bezmála 150 kg.
Po nálezu důkazů o lidských obětech v jeho těle ho úřady nechaly vystavit pro veřejnost. Příšera z Matawanu – nyní už mrtvá – byla senzací. Na improvizovanou výstavu žraloka se přišlo podívat údajně přes tři tisíce lidí, každý za vstupné deset centů. Šlo o jednoho z posledních velkých žraloků ulovených toho léta v oblasti. Po Schleisserově úlovku útoky okamžitě ustaly. Pobřeží Jersey i vnitrozemský Matawan si tak mohly oddechnout, byť strach zůstal.
Teprve dva dny po Schleisserově úspěchu se našla i druhá oběť matawanského útoku. 14. července ráno zahlédl průvodčí projíždějícího vlaku nehybné tělo plovoucí v říčce nedaleko železničního mostu. Ukázalo se, že je to pozůstatek malého Lestera Stillwella.
Chlapcovo tělo bylo vyzvednuto a přepraveno do Matawanu. Následujícího dne, 15. července 1916, se v Matawanu konal smuteční obřad. Město se rozloučilo se dvěma tragicky zemřelými členy své komunity – Lesterem Stillwellem a Stanleym Fisherem.
Oba byli pohřbeni na místním hřbitově Rose Hill, při oddělených obřadech, ale za účasti zarmoucených davů místních obyvatel i lidí ze vzdálenějších koutů státu. Události krvavého léta 1916 hluboce ovlivnily veřejné mínění o žralocích. Dosavadní blahový předpoklad, že člověk pro žraloka nepředstavuje kořist, vzal po útocích v New Jersey zasvé. Poprvé se z mořského žraloka stal v americké veřejnosti obávaný „lidožrout“.
Strach ze žraloků pak přetrval po celá další desetiletí. Žraloci se začali mnohem častěji objevovat v dobrodružné literatuře a filmech jako ztělesnění neviditelného mořského nebezpečí. V roce 1974 spisovatel Peter Benchley vydal bestseller Jaws (v češtině Čelisti), inspirovaný mimo jiné právě skutečnou tragédií z New Jersey 1916. O rok později vznikla i slavná filmová adaptace režiséra Stevena Spielberga. Miliony diváků po zhlédnutí Čelistí už pak nikdy nevstupovaly do moře s zcela klidným pocitem.
Hollywoodský thriller sice mnohé aspekty přehnal, ale historický základ příběhu – možnost útoku velkého žraloka na člověka – už lidé brali velmi vážně. S odstupem času se nicméně ukázalo, že podobná série útoků, jaká proběhla v létě 1916, je nesmírně výjimečná. K
aždoročně je po celém světě zaznamenáno jen okolo 70–80 nevyprovokovaných napadení člověka žralokem, z nichž naprostá většina nezpůsobí smrt. Obrovská mediální ozvěna událostí u pobřeží New Jersey však položila základy přetrvávající obavy.Veřejnost začala vnímat žraloka bílého a další velké druhy jako útočné predátory, kterým je lepší se zdaleka vyhnout.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Jersey_Shore_shark_attacks_of_1916
https://www.matawanborough.com/matawan/Our%20COMMUNITY/History%20of%20Matawan/Matawan%20Shark%20Attacks/The%20%28World%20Famous%29%20Matawan%20Shark%20Page%21.html/_body?printversion=yes&
https://matawanhistoricalsociety.org/1916-shark-attack/
https://www.dotyk.cz/magazin/celisti-skutecny-pribeh/
https://archive.org/details/twelvedaysofterr00rich/page/n12/mode/2up
https://blackriverjournal.wordpress.com/2017/06/12/that-bloody-summer-the-matawan-shark-attacks/
