Článek
Prezident má pravdu v tom, že jeho podpis je (zjednodušeně řečeno) formální. Zodpovědnost je na vládě a veto prezidenta stejně sněmovna přehlasuje. Není proto potřeba se víc ptát, proč formální podpis tedy připojil, i když má k rozpočtu výhrady.
Ani nemusíme otázku posouvat ještě dál - zda i další podpisy prezidenta jsou vůbec nutné a proč kolem tohoto bylo takové mediální rušno.
Bylo by snadné udělat silné gesto, když je zřejmé, že mé veto sněmovna přehlasuje. Považoval jsem ale za prospěšnější, aby nedostatky, na které jsem vládu upozorňoval, byly nějakým způsobem napraveny. S premiérem a ministrem financí jsem proto jednal a dostal jejich osobní… pic.twitter.com/FwWSfuCHn9
— Petr Pavel (@prezidentpavel) December 17, 2024
Kritika rozpočtu od prozíravých poradců prezidenta stejně nevedla k nepodepsání a je otázkou, zda takové poradce Hrad potřebuje. Jejich názory v médiích stejně jen nahrály všem novodobým zaprodancům a ztroskotancům.
Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš
Nepochybně lze ocenit snahu pana prezidenta veřejnosti vysvětlit své rozhodnutí, i když vysvětlení působí jako obhajoba. Jako hodnotový svět pana prezidenta, který připomíná jeho ručně psané pochopení okupace v roce 1968.
Sedmiletému a naivně nezkušenému chlapci bylo vysvětleno, proč je dobré, že tu cizí vojska jsou. A na této přijaté hodnotě zodpovědně setrval až do dospělosti, kdy se v roce 1987 k okupaci kladně vyjádřil v dochovaném životopisu v žádosti o vstup do KSČ, který podepsal:
„Velký vliv na mé pozdější názory mělo léto roku 1968. Tehdy byli u nás na návštěvě přátelé ze Sovětského svazu, právě na kontrastu mezi nimi na jedné straně a protisovětskými náladami na druhé mi otec srozumitelně k věku vysvětlil podstatu situace. Bylo to účinnější než cokoliv jiného a také trvalejší. Posměch ve škole ze strany spolužáků pro mou obhajobu našich přátel mne v názoru pouze utvrdil.“
Nedávno nezkušeného pana prezidenta navštívili političtí kouzelníci s čísly (Fiala, Stanjura) a v kontrastu k názoru jeho poradců (Marek, Bezděk), Národní rozpočtové rady a protivládním náladám ve společnosti mu vysvětlili podstatu sestavení rozpočtu. Jejich (iluzorní) osobní garance, že schodek nebude překročen, byly zjevně účinnější než cokoliv jiného. Posměch ve veřejnosti ze strany zaprodanců a ztroskotanců pro prezidentovu obhajobu vládních přátel jej v názoru podepsat pouze utvrdil.
Video
Politická a morální zodpovědnost vlády je samozřejmá. O tom nemusí pan prezident mluvit. Stejně tak je zbytečné, aby jej kouzelníci s čísly ujišťovali, že navrhovaný schodek nebude překročen, když si sami v tomto smyslu schválili novelu zákona o rozpočtové odpovědnosti.
Tak nějak nevím, zda si ti kouzelníci udělali dobrý den z pana prezidenta, nebo si dělá dobrý den z lidí pan prezident…
Čáry máry, to není sen
Jak vláda dosáhne opticky lepší ekonomický výsledek? Například vyvedením peněz mimo státní rozpočet do mimorozpočtových státních fondů. Jde pak o skrytý státní dluh, o který je ale celkový schodek pozitivně zkreslený. Opakovaně na to upozorňovala i NRR. Smysluplnost udržování těchto fondů je přinejmenším sporná, transparentnost mlhavá.
Před rokem byl v této souvislosti často zmiňován Státní fond dopravní infrastruktury, do kterého bylo vyvedeno 18 mld., a i o tuto částku byl reálný dluh koalice vyšší, než uváděla. Jistě lze namítnout, že šlo jen o pár miliard sem, nebo tam, stejně jako v nynějším sporu o rozpočet. Ale na Hradě by měla vítězit pravda nad lží a ne alibistické mávnutí rukou nad nesouhlasem s rozpočtem s tím, že stejně by byl pan prezident sněmovnou přehlasován. Takového kázání lidu nebylo třeba.
Prezident ve videu mluví o důvěře, ale věřit ekonomickým kouzelníkům se nevyplácí. Premiérovo „Nebudeme zvyšovat daně“ je už sice otřepané, ale bohužel jde o jeden vzorový příklad nepravdy za všechny.
Státní zadlužování neklesá, ale stoupá, přestože příjmy státu se zvýšily (daně a poplatky od firem a občanů). Aktuálně stát žije s úrokovou sazbou 4,1 %, ale pomyslnou jistinu nesplácí. Stále se zadlužuje, obyvatelstvo platí více, chudne a úspory se pozvolna mění v nenápadný konfiskát.
Nejenom pod hospodařením současné vlády se už delší dobu obávám, že plíživý bankrot neodvrátí už ani velké a nezbytné plošné škrty v budoucnosti, pokud stát nezastaví svojí hladovost.
Pan prezident však nyní promarnil morální kredit, který mohl občanům předložit. I kdyby to bylo jen účelově s ohledem na jeho příští kandidaturu na prezidenta.
