Skvělých pět vteřin ministra Lipavského: „Vypadněte z Ukrajiny!“

Je to drzost hraničící s omezeností, že na zasedání OBSE konané na Maltě 5. prosince 2024 přijel i ministr zahraničí Ruska, aby zde vykládal lži o napadení Ukrajiny i skoro už tři roky trvající válce a navážel se do EU, NATO i USA, že ničí světovou bezpečnost.

Podobné lži vykládá v OSN i mimořádný a zplnomocněný velvyslanec Ruska Vasilij Alexejevič Něbenzja.

Lavrovovy dezinformace odmítl poslouchat například zástupce Polska, USA, Ukrajiny, Litvy, Estonska i ČR a při jeho projevu opustili jednací sál (video z Deníku N s účastníky zasedání, kteří opouštějí sál).

Zda by měl náš pan ministr Lipavský nějaký vzkaz pro Lavrova, se zeptali novináři. Zde jsou jeho slova:

Krátký, ale zcela výstižný vzkaz. Rusko si za svoji agresi nezaslouží lepší jednání.

Můžeme mít různé pohledy na ministra a jeho práci. Můžeme se všelijak dívat na jeho nedržení basy s Piráty, když premiér Fiala zahájil po telefonu demolici pětikoalice.

Můžeme mít různé informace a názory na události na Ukrajině ještě před válkou. Ať už jde o Oranžovou revoluci, Euromajdan, požár Domu odborů v Oděse, ruské separatisty na východě Ukrajiny a jejich boje s ukrajinskou armádou atd.

Ani v pohledu na složení démonizovaného pluku AZOV nemusíme najít shodnou řeč.

Nemusíme se také shodnout se závěry komise OBSE, která osm let jako jediná organizace podobného typu monitorovala situaci na Ukrajině od roku 2014 a dva roky před ruskou agresí uváděla, že na východě Ukrajiny byl víceméně už klid zbraní.

Ale přesto si neodpustila konstatovat, že separatisté jsou agresivní a jak Rusové, tak i Ukrajinci jsou takříkajíc dubové palice, které si nic neodpustí. Velmi těžko se s nimi dá pracovat na usmíření.

V tom ale tkví i podstata ochoty Ukrajinců bojovat. Směrem na západ si takové postavení na odpor Rusku nedovedu moc představit.

Někdo může věřit i dezinformacím o genocidě: Údajná genocida páchaná Ukrajinci na Donbase od roku 2014 je záměrná lež (dokument MV ČR je v pdf: KRIT - téma týdne: Údajná genocida na Donbase)

Lze se i dohadovat o jejich pobytu u nás, u některých i o nedostatku určitých kulturních návyků (hygienické návyky, podržení dveří, poděkování, vděčnost), určité tvrdosti nejen mužů, ale i žen (na Ukrajině ženy najdete jezdit s traktorem, ale i třeba na stavbě s cihlou v ruce jako zedník), vychytralosti pobytu u nás (mohu sám dosvědčit, když jsem se zapojil do pomoci uprchlíkům, že mi řekli s obavou, až se Češi dozví, že utíkají i lidé z míst, kde se nebojuje, a pronajímají nemovitosti lidem zasaženým válkou, jak budou Češi reagovat).

Přes všechna tato tvrzení a informace každý normálně uvažující člověk musí dojít k tomu, že řešení vnitřních sporů a konfliktů státu nelze řešit tak, že jiný jej napadne a začne na potkání vraždit a ničit. Rusko je už mnoho let agresorem, který místo rozvíjení vlastního státu raději investuje do napadání sousedů.

Vyjádření pana ministra proto zasluhuje jenom palec nahoru. Je správné.

Oranžová revoluce | Euromajdan | Požár Domu odborů v Oděse | Proruští separatisté jsou agresivní, popsala mise OBSE