Stíny a světla Petřína: Dravci na nebi, démoni ve skalách i opomíjená kaple

(Start, 2) Z Hellichovy ulice vstoupíme do Seminářské zahrady. Hned zde je možnost vybrat si z několika tras. Hledejte tu, která vede k prosté kapli Jezulátka. V této části Petřína také roste spousta ovocných stromů, a když zvednete hlavu, občas uvidíte dravce.

V době natáčení zde probíhal souboj mezi kání lesní a poštolkou. I když je o dost menší, je obratnější a káně se do poštolky pouštět nebude. Poštolka nad ní nalétávala a dávala jasně najevo, že tady žije ona. Káně nakonec odletěla pryč.

Tak také začíná video, které vás provede celou trasou:

Pro představu jsem přidal i mapu, abyste nebloudili a nehledali uváděná místa. Na jednu stranu půjdete místy krásných zahrad, zejména na jaře, na druhou stranu jsou zde zákoutí, kam bych sám nechodil.

(3) Mnoho se o ní neví. Snad jen to, že její současná podoba (viz úvodní foto ve videu) je z první poloviny 18. století a nějaký čas byla využívána k astronomickým účelům. Nepotvrzená informace říká, že ji mohla nechat postavit hraběnka Oppersdorfová ještě o století dříve.

Patřila také karmelitánům a arcibiskupskému semináři. Za povšimnutí stojí střecha připomínající lucernu. Pohádkově mohlo působit, když se Petřín ponořil do tmy, pokud zde bylo nějaké světlo.

(4) Nachází se pod Schönbornskou zahradou, přestože mapa vyhlídku neuvádí. Je odtud vidět, že Petřín je místy les, jindy sad, nebo zahrada. Také je odtud vidět ostré stoupání a za dobrého počasí i výškové domy nad Prahou.

Vlajka Spojených států je připevněna na stožáru glorietu, což je ozdobný a otevřený zahradní altán.

Uvádím to proto, že podle fotek z jednoho úhlu si občas někdo myslí, že jde o strážní věž amerického velvyslanectví se střílnou. Ve videu je ukázka i z druhé strany.

(5) Je široká, je odsud vidět i na Pražský hrad a je o něco výše než vyhlídka předchozí.

(6) K němu se jde jen pár metrů z asfaltové cesty vyšlapanou pěšinou. Ovšem medvědy tu nečekejte. Je to obyčejná fáma, kterých se o Petříně dost šíří. Kruhová stavba je nádrž, která sloužila k zachytávání vody z petřínských skal a zásobovala v nižších polohách různé fontány. Ale kvůli svému tvaru se jí říká Medvědín.

Nešlo ani o zdroj vody pro první generaci pozemní lanovky, jejíž pohyb zajišťovala vodní převaha.

Na císařském otisku z roku 1842 je však vidět, že už tehdy šlo o vodní prvek. Dnes se uvažuje o obnovení stahovaní vody do nádrže kvůli zpomalení sesuvu půdy na Petříně.

(7) Zde najdete sochu básníka v nadživotní velikosti na prostorném místě z roku 1960. Socha ale zobrazuje již staršího básníka, kterého podpírají dvě ženské postavy představující Drama a Poezii. Na zádech v ozdobných pásech najdete text:

(8) Po pár metrech dojdete ke štole pojmenované po významném pražském speleologovi Vladimíru Vojířovi, který zmapoval a zachránil petřínské podzemí před zapomněním.

Ono se to možná nezdá, ale Petřín je protkán labyrintem téměř dvaceti štol vznikajících už před 900 lety a dohromady jde až o dva kilometry délky. A je možné, že o všech štolách ještě nevíme. Většinou sloužily k odvodu vody; vidět je to například v zahradě Kinských, kde zásobují vodní prvky.

Další zajímavostí je, že se na Petříně těžilo a rovnou prodávalo (nekvalitní) uhlí a kopec byl zdrojem opuky pro výstavbu románské Prahy.

(9) Zde se kříží táhlé schody z Vlašské ulice a promenáda. Schody jsou z obou stran uzavřeny zdmi a v zimních večerech a nocích, kdy je zde minimum lidí, mají kroky tajemnou ozvěnu. Při lampovém osvětlení jde o napínavý zážitek.

(10) Má různé formy. Někdy jde o svět podsvětí, jindy o peklo závislosti a bezdomovectví.

Návštěva tohoto místa s jeskyní vyžaduje odvahu a nedoporučuji jej k prohlídce jednotlivcům. Vždy sem běžte pro jistotu minimálně ve dvou. Vyšlapaná cesta vede mimo hlavní turistickou trasu.

Nakonec děsivý průběh návštěvy je zachycen ve videu.

(11 až 19) Zahrada je nejhezčí na jaře, kdy zde kvetou ovocné stromy. Ovocný sad zde přežil bez přestání už 9 století. Vyhlídkových míst je zde několik a pohled na Prahu a Pražský hrad z této strany není tolik okoukaný.

Najdete zde podél zdi s ulicí Úvoz i vinici a bývalý viniční dům. Momentálně ale v zahradě probíhají stavební práce, takže studánky (Sira Wintona a Kaštanka) a rybníček jsou bez vody, ani na dolní kapličku se nedá podívat.

Za zmínku ale určitě stojí odhadem 230 let starý jasan.

Nad zahradou je i švédské velvyslanectví a pod ním až ke schodišti z Vlašské ulice promenáda Raoula Wallenberga. Tento diplomat v Maďarsku za druhé světové války zachránil před deportací několik tisíc, možná až 100 tisíc maďarských Židů. Vydával jim švédské ochranné pasy nebo prohlásil některé budovy za švédské území (právní termín v mezinárodním právu) a procházelo mu to.

Smutné je, že není zcela znám jeho poválečný osud. Jedna z verzí říká, že po dobytí Maďarska Sověty byl na Stalinův příkaz agenty SMERŠ zadržen, aby byl vyměněn za sovětské špiony zadržené ve Švédsku. Jenže země tří korunek na směnu nepřistoupila a po Wallenbergovi se slehla zem. Po letech jeden z KGBáků prohlasil, že byl v roce 1947 popraven.

Další verze říkají, že dostal infarkt nebo byl popraven za to, že pomáhal nacistům uprchnout z Maďarska před Sověty stejně, jako pomáhal Židům. Objevily se i informace, že ještě v 80. letech byl spatřen v sovětském vězení. Nic z toho ale nebylo potvrzeno.

Až po mnoha letech bylo odtajněno, že celou dobu spolupracoval i s Úřadem pro strategické služby (OSS), předchůdcem CIA.

Nejpravděpodobnější však zůstala ostudná první verze, že laxní a nerozhodné Švédsko zradilo svého diplomata v nejtěžší chvíli, zatímco on pro Švédsko nejen v očích maďarských Židů udělal velké věci. Švédové se sice nikdy neomluvili, ale přiznali diplomatické selhání.

Takže až půjdete touto promenádou, budete vědět, proč nese pro nás nezvyklé jméno.

K této nové a podle mého dojmu i nejhezčí vyhlídce vede soukromá cesta, v zimě neudržovaná, a opět nejde o asfaltovou cestu.

Je zde krásně provedená socha Panny Marie z bílého carrarského mramoru. Vznikla na popud amerického Čecha Ambrože Lva Ondráka, opata kláštera sv. Prokopa v Lisle u Chicaga.

V padesátých letech byla vytesána v Itálii, zaplacena exulanty se záměrem, že se stane součástí Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, až se u nás zhroutí režim. Čekala v USA skoro 40 let na převoz do Prahy a nakonec byla v roce 1994 umístěna na vyhlídce u Strahovského kláštera. Jde o symbolický návrat (z exilu), byť ne do nového sloupu na Staroměstském náměstí.

(20, 21) Dál pokračujte stále lesem kolem skal, kde jsou pustevny Peklo (viz úvodní foto ve videu), naštěstí zajištěné, až ke schodům z Vlašské ulice.

Zřejmě posledním poustevníkem zde byl v roce 1995 ten, který mluvil německy a udržoval v jeskyni i okolí pořádek.

(22 až 27) Jde o čtrnáct výklenkových zastavení nové křížové cesty, kterou nechal vybudovat hrabě Karel Chotek, tehdejší nejvyšší purkrabí Království českého. Zakončení pak doplňují kaple Kalvárie a kaple Božího hrobu. Ty zde zbyly z původní, časem poničené křížové cesty.

Z čistě teologického hlediska je nesprávné obě označovat jako XV. a XVI. zastavení, ale jen tím  zdůrazňuji, že jde o původní dominanty na Petříně.

(28 až 30) Magické skály, tajemné schody, poustevny a bytosti ve skalách (viz úvodní foto ve videu). Tady záleží na vaší zvýšené citlivosti vnímání. Buď načerpáte pozoruhodnou sílu Petřína, nebo ji ani nezaregistrujete.

Název Petřín možná není odvozen od latinského slova pro skálu (petra), ale od boha Peruna. Na vrchu bylo středověké popraviště, pohanské obětiště i posvátné ohniště. Pak by dávalo smysl, proč zde byl postaven románský kostel sv. Vavřince, ochránce před ohněm. Však také německy mluvící část obyvatel nazývá/la Petřín Laurenziberg, tedy hora/vrch (sv.) Vavřince.

(31 až 33) Budete u studánky (Petřínka), ze které konečně teče voda. Nejde ale o pramen, nýbrž o vodu svedenou z jedné ze štol. Mezi zamilovanými se traduje, že tato voda je silné afrodiziakum. Je to ale jen jedna z pověstí. Vodu nepijte, nedávný rozbor potvrdil, že voda není pitná.

Půvabný rybníček Pod Petřínkou je takové kouzelné místo trochu stranou, které lze snadno minout.

Závěr výletu, kde na jednom místě najdete Strom republiky (nebo svobody) z roku 1968, sochu zdejšího rodáka Jana Nerudy a fontánu U žabiček s tančícími chlapci, vnuky prezidenta Masaryka (Herbert a Leonard Revilliodovi) je tím nejlepším místem k odpočinku. I když je kašna bohužel také bez vody.

Přeji dobré počasí na výletě.

První díl má dvě části:

Druhý je jinde nejčtenější a obsahuje nejpřehrávanější video:

Třetí díl jste právě dočetli.