Petřín není jenom nová lanovka, ale bez ní by to zkrátka nebylo ono

Praha je v celosvětovém měřítku jedním z nejzelenějších měst. Pokud chcete její tisíciletou historii mezi stromy spatřit jako na dlani, musíte zamířit k Petřínské rozhledně. K ní se z centra dostanete například opravenou, nebo spíše zbrusu novou lanovou dráhou. Zde si můžete přehrát video z výletu:

Jde už o čtvrtou generaci dráhy, stanic i kabin, tentokrát i s proskleným stropem, což umocňuje panoramatickou vyhlídku z lanovky.

Vydejte se tedy se mnou na procházku sestavenou tak, že veškeré stoupání obstará lanovka a vy si budete jen užívat výletu po místech, kde se potkala vlastenecká hrdost, romantika zamilovaných i technické unikáty a objekty, které přežily desetiletí, v některých případech i staletí.

Cesta začíná na pražském Újezdě. Udělal jsem si průzkum a než se v této části Petřína dočasně přeruší turistický ruch během listopadu, je nejlepší Petřín navštívit brzy ráno. Moje doporučení je mezi 7. až 8. hodinou ranní, tedy v čase zahájení denního provozu lanovky.

Všechno se teprve probouzí a cesty jsou volné. Nad Vltavou se někdy choulí mlha, do které se Praha halí. To vytváří zvláštní atmosféru, zcela odlišnou od podvečerní zlaté hodiny, kterou zase milují fotografové.

Lanovka je součástí městské hromadné dopravy, nejedná se o turistickou atrakci. Zadarmo se svezete s Lítačkou, nebo pokud je vám 65 a více let.

Nové vozy lanovky připomínají vyhlídkové kabiny v Alpách, ale mají český design. Vyrobeny však byly u specialistů ve Švýcarsku.

Jsou prostorné, pojmou 100 lidí, takže i při velkých frontách dlouho nečekáte. V takových případech jezdí lanovka i častěji, než jí ukládá jízdní řád.

Na dveřích zevnitř jsou nálepky, že se v kabině nesmí například kouřit apod., a jsou tam symboly povolující vstup psům na vodítku a zamilovaným párům.

S tou se setkáte uprostřed dráhy. Zajímavé na ní je, že se vůbec nehýbe a kola s vodicími drážkami jsou jen na pravé straně obou vozů ve směru jízdy. Tím je zaručeno, že se budou míjet.

S ohledem na propojení pěší trasy s jízdou lanovky nejde na mapě udělat standardní turistickou trasu, ale jen body na trase.

Start trasy je lanovkou vpravo u bodu 9, kde je Újezd. Vyjeďte až k bodu 1 (stanice Petřín) a odtud můžete projít trasu až do bodu 9 a znovu vyjet na Petřín.

Nebo můžete z bodu 1 dojít jen k bodu 6 (stanice Nebozízek) a také vyjet lanovkou nahoru.

V obou případech pak pokračujte rovnou k bodu 10. Zde je Petřínský vrch, rozhledna, a když dojdete k bodu 12, můžete Petřín opustit směrem ke Strahovskému klášteru, nebo se projít spíše pěšinou ke schodům (13) a dál podél nové křížové cesty až k bodu 16, kde je příjemné posezení.

Odtud můžete jet lanovkou dolů, nebo jít kamkoliv pěšky dolů, kolem stolu V. Náprstka, Nebozízku, sochy K. H. Máchy nebo pokračovat k hvězdárně a zahradě Kinských.

Zde jsou dva turistické články o zahradě:

Zahradou Kinských až k petřínské hvězdárně – vidět tolik krás je až hřích

Nádherný líc a šokující rub Zahrady Kinských. Tohle lidi bolí u srdce

Hezký výhled na Prahu mezi stromy je například v bodě 3, kde je lávka přes trať.

V horní stanici je malý unikát. V prosklené strojovně se totiž točí funkční velká kola z první republiky a na zařízení je značka Českomoravská-Kolben-Daněk (Praha 1932). Je to neuvěřitelné, ale brzy budou slavit 100 let.

Ze stanice Petřín se brzy dostanete k vyhlídkové lávce. Je z ní dobře vidět skoro celá trasa lanovky, Karlův most, Novotného lávka, dál třeba Týnský chrám a celé Staré Město. Nad lávkou je Hladová zeď Karla IV., kterou lanovka projíždí.

Brzy ráno tu skoro nikdo není a je romantické pozorovat, jak teprve vstává jedna z historických částí Prahy.

Pokračujte dál a brzy dojdete ke stolu Vojty Náprstka. Stůl symbolizuje neuvěřitelnou štědrost tohoto vlastence, který zde skoro 20 let hostil chudé studenty. Dnes něco nepředstavitelného. Kamenný stůl zde umístil Americký klub českých dam.

Divokými a neupravenými serpentinami směrem dolů se dostanete nad Nebozízek s pěkným výhledem, ale vyhlídka přímo na Nebozízku je mnohem širší.

Původně barokní budova restaurace (později klasicistně upravená) je po sesuvu půdy po kompletní rekonstrukci a jde spíše o repliku, protože z původní zůstala už jen část zdiva.

Odtud můžete kolem sochy Karla Hynka Máchy jít pryč nebo znovu vyjet lanovkou na Petřín. Stejně jako z Nebozízku.

Mnoho lidí jej vnímá jen přes rozhlednu a bludiště. To bylo původně pavilonem Klubu českých turistů na Jubilejní výstavě v roce 1891. Jde o napodobeninu zaniklé gotické brány Špička na Vyšehradě. Proto jsou na ní historické znaky.

Pod korunami stromů se tu ale nachází i hluboká duchovní historie:

A pak je tu kolem petřínského vrchu křížová cesta. Ta původní vedla z Malé Strany a pocházela z první poloviny 18. století. Byla ale později poničena.

V roce 1836 nechal hrabě Karel Chotek výklenkové kaple nahradit novými, vzdálenými od sebe 35 metrů. Pokud byste však šli na Petřín Vlašskou ulicí, tak téměř na jejím konci uvidíte kapli se zbytky barokní fresky přibližně z poloviny 18. století, která je považována za výchozí bod ke křížové cestě. Přestože je tedy nejstarší, je kolemjdoucími srdnatě ignorována.

Z Petřínského vrchu můžete výlet ukončit a vydat se třeba ke Strahovskému klášteru nebo pokračovat v naznačené trase a projít si celou křížovou cestu.

Pokud k prohlídce přijdete během první otevírací hodiny, budete mít poloviční vstupné. Bývá zde pár lidí. Po hodině se už začnou tvořit fronty.

Rozhledna stojí na Petříně díky Světové výstavě v Paříži v roce 1889, kterou navštívili členové Klubu českých turistů v čele s architektem Vratislavem Pasovským (duchovní otec lanovky i rozhledny). Eiffelova věž je nadchla natolik, že se rozhodli něco podobného postavit v Praze.

Stalo se tak už za dva roky při Jubilejní zemské výstavě. Výstava se stala vlasteneckou záležitostí, neboť Němci se do ní odmítli zapojit. A lanovka tehdy vznikla primárně proto, aby lidem usnadnila cestu k této nové dominantě.

Výstavba trvala pouhé 4 měsíce a vrchol je zhruba ve stejné nadmořské výšce jako vrchol Eiffelovy věže. Zde poznávám český důvtip. Zatímco Francouzi na to potřebovali skoro 60× víc železa a dalších komponent, my si pomohli Petřínem, na který se lidé svezli lanovkou.

A puntičkáři určitě neopomenou připomenout, že po započítání antén je vrchol české věže dokonce o cca 20 metrů ve vyšší nadmořské výšce.

Za dobrého počasí uvidíte z prosklené vyhlídkové plošiny rozhledny nejen velkou část Prahy. Doporučuji proto vzít si dalekohled.

Dohlednost silně ovlivňuje počasí, čistota ovzduší i roční období. Právě v těchto dnech ale začíná při chladnějším a suchém počasí nejlepší čas. Takže kromě Prahy lze vidět Říp, Brdy, Milešovku, pohraniční hory jako Krkonoše, Ještědskou věž atd.

Z Petřína můžete odejít mnoha směry. Ale pokud budete odcházet až za tmy, vynikne na Abtově výhybce míjení zamilovaných vozů lanovky nejvíce. Jeden na druhý čelním světlem mrkne a druhý se začervená. Jen se předem neví, jak ty role mají právě rozdělené.

Pokud navštívíte jak hvězdárnu, tak zahradu Kinských a další zahrady, můžete na Petříně strávit celý den. Přeji hezký výlet.

Zdroje: Autorský výzkum a terénní práce | Kostel svatého Vavřince | Abtova výhybka | Lanová dráha na Petřín | záznamy Národního památkového katalogu | Petřínská rozhledna | Zrcadlové bludiště na Petříně | Eiffelova věž