Článek
„No co, táta si koupí nový, však na to má,“ oznámil prý s ledovým klidem, když volal strýčkovi o radu, jak to má doma oznámit. Je to jenom kus plechu, vydělává sto táců měsíčně, tak co řeší. Takhle uvažuje devatenáctiletý kluk, který v životě nevydělal ani korunu. Když jsem se ho později ptala, jestli mu není trapně, že tátovi zničil auto za milion, jen pokrčil rameny a řekl, že je táta pojištěný, má dost peněz a může si koupit nový auto. Jeho máma dokonce říkala, že si táta stejně chtěl koupit nový model. Aspoň má důvod.
Ta bezcitnost a absence jakékoliv zodpovědnosti mě vyrazila dech. Nejhorší na tom všem je, že tohle není ojedinělý případ. Kamarádka učí na střední a říká, že děti zbohatlíků jsou všechny stejné. Rozbijí telefon? Nevadí, rodiče koupí nový. Nabourají auto? Však na to máme. Zničí něco ve škole? Taťka to zaplatí. A kde se to v nich bere? No přece doma! Když dítě vidí, že maminka každý měsíc vyhazuje statisíce za kabelky a tatínek mění auto jak ponožky, jak má pochopit hodnotu věcí? Když nikdy neslyšelo slovo ne nebo na to nemáme, jak má získat vztah k majetku?
Ten kluk mi pak ještě vyprávěl, jak minulý měsíc rozbil svůj MacBook. „Prostě jsem ho vzteky hodil o zeď. Další den jsem měl nový,“ řekl mi s úsměvem na tváři. A byl na to ještě pyšný! Jako by schopnost rozbíjet drahé věci byla nějaká přednost. Víte, co je na tom všem nejsmutnější? Že tihle mladí jednou převezmou rodinné firmy, budou řídit týmy lidí, budou zaměstnávat ostatní. A já se děsím představy, jak se budou chovat ke svým podřízeným, když nemají ani základní úctu k majetku vlastních rodičů.
Však je to jenom věc, říkají. Jenže ono nejde o tu věc. Jde o přístup. O naprostou absenci pokory a odpovědnosti. O představu, že všechno lze vyřešit penězi. Že když něco rozbiju, stačí vytáhnout kreditku a je to v pohodě. Když jsem odcházela z té kávy s kamarádem, říkal mi, že synovec dostal od táty jen domácí vězení na víkend. Žádná náhrada škody, žádné následky. Však je to hodný kluk, jen občas trochu nepřemýšlí, omlouval ho táta. A přesně takhle vyrůstá generace, která si myslí, že peníze řeší všechno. Že nezáleží na tom, co provádím, protože rodiče to vždycky nějak zaplatí. A pak se divíme, že mladí nemají žádnou úctu k práci, k penězům, k majetku.
Je to jenom auto? Ne, je to symptom mnohem většího problému. Problému, který jsme si vypěstovali sami, když jsme dětem místo hodnot dali platební karty.
Zdroje: autorský text
