Článek
Sedím ve svém pokoji a koukám na nový počítač, který mi rodiče dali k Vánocům. Jasně, měl bych být vděčný. Je to MacBook. Jenže to není TEN MacBook. Není to model za 50 tisíc, který jsem chtěl, který jsem POTŘEBOVAL. Je to jen základní verze, na které nemůžu pořádně hrát hry s klukama. Celý rok jsem jim vysvětloval, jaký model potřebuju. Posílal jsem jim odkazy, technické specifikace, recenze. Ukazoval jsem jim, jak vypadají hry na lepším modelu.
Dokonce jsem si udělal prezentaci, proč je dražší model lepší investicí. A co oni? Koupili mi tuhle základní verzi s tím, že na učení to stačí. „Buď rád, že máš vůbec nějaký počítač,“ řekla mi máma, když viděla můj zklamaný výraz při rozbalování. Jasně, můžu být rád. Ale jak mám teď hrát Call of Duty s klukama? Jak mám streamovat? Všichni mají lepší počítače než já. I Petr, jehož rodiče vydělávají míň než moji, dostal lepší model.
Táta se mě snažil uchlácholit tím, že existuje GeForce Now a Apple Arcade. „Podívej, můžeš hrát spoustu her i na tomhle modelu,“ vysvětloval mi. Ale on tomu vůbec nerozumí. To je jako kdyby si někdo koupil Ferrari a jezdil s ním maximálně 50 km/h. Prostě to není ono. Včera jsem se připojil do online hovoru s klukama. Všichni se chlubili svými vánočními dárky. David dostal novou grafickou kartu, Tomáš má nový herní monitor. A já? Já jim ani nechtěl říct, co jsem dostal. Je to trapné. Jsem mezi nimi za outsidera s základním MacBookem.
Rodiče říkají, že bych měl být vděčný, že není samozřejmost dostat tak drahý dárek. Ale copak nechápou, že v dnešní době je dobrý počítač nutnost? Není to jen o hrách. Je to o budoucnosti. Co když budu chtít začít s programováním? S editací videí? S 3D modelováním? Snažil jsem se jim vysvětlit, že rozdíl mezi základním modelem a tím, co jsem chtěl, není jen v ceně. Je to investice do budoucnosti. Plus, ten dražší model by vydržel déle. Za dva roky budu stejně potřebovat nový, protože tenhle už nebude stačit.
Máma mi řekla, že pokud chci dražší model, můžu si na něj vydělat sám. Ale jak? Vždyť chodím do školy, nemám čas na brigádu. A i kdybych měl, trvalo by měsíce, než bych si vydělal na ten rozdíl v ceně. Nejhorší je, že všichni očekávají, že budu nadšený a vděčný. „Je to přece značkový počítač,“ říkají. „Někteří nemají ani tohle.“ Jenže oni nechápou, že v mém světě není důležité jen mít značkový počítač. Je důležité mít TEN SPRÁVNÝ počítač.
Teď sedím u nového MacBooku a snažím se být vděčný. Jasně, je to pěkný stroj. Displej je super, baterie vydrží dlouho. Ale pokaždé, když ho zapnu, vidím jen to, co na něm nemůžu dělat. Všechny ty hry, které si nemůžu zahrát. Všechny ty věci, které by šly lépe na dražším modelu. Možná za pár měsíců našetřím dost na to, abych si mohl koupit ten model, který jsem chtěl. Do té doby budu muset vystačit s tímhle. Ale upřímně? Příště radši řeknu rodičům, ať mi dají peníze.
Aspoň si koupím přesně to, co chci, a ne to, co si oni myslí, že potřebuju. A víte, co je na tom všem nejhorší? Že až přijdu do školy, všichni budou mít lepší počítače než já. A já jim budu muset vysvětlovat, proč nemám ten správný model. Proč moji rodiče nepochopili, co skutečně potřebuju. A to je prostě trapné.
Zdroje: autorský text
