Článek
Konečně! Dnes v osm ráno se otevřou obchody a já už mám připravený seznam věcí, které potřebuju koupit. Ty tři dny bez možnosti nakupování byly jako věčnost. Kdo vlastně vymyslel, že na Vánoce musí být všechno zavřené? Sedím doma, koukám z okna a počítám hodiny do otevření obchodů. Ty tři dny byly k nevydržení. Jasně, měli jsme doma jídlo, dárky byly rozdané, všechno bylo zdánlivě v pořádku. Ale ten pocit, že nemůžu jen tak vyrazit do obchoďáku, byl ubíjející.
„Vánoce jsou přece o rodině, ne o nakupování,“ říkala mi máma, když jsem si stěžovala. Ale co má člověk tři dny dělat? Sedět u televize a koukat na pohádky, které jsem viděla už tisíckrát? Cpát se cukrovím a bramborovým salátem? Včera jsem dokonce zkusila jet k benzínce, jen abych měla pocit, že můžu něco koupit. Ale tam bylo narváno - zřejmě nejsem jediná, kdo trpí nákupní abstinencí. A ty ceny? Za rohlík dvacet korun, to už je opravdu zoufalství.
Kamarádka se mi směje, že jsem závislá na nakupování. Ale o to přece nejde. Jde o tu svobodu volby. O možnost kdykoliv si zajít do obchodu, když něco potřebujete. Nebo i když nic nepotřebujete - prostě se jen tak projít po obchoďáku. Už mám připravený plán. Vstanu v šest, abych byla mezi prvními u vchodu. Projdu všechny obchody, které jsem tři dny nemohla navštívit. Podívám se na povánoční slevy, třeba najdu něco zajímavého. Hlavně že už konečně můžu někam jít!
Je mi jasné, že prodavačky si zaslouží volno. Že i ony mají právo na vánoční svátky s rodinou. Ale proč musí být zavřeno úplně všude? Proč nemůže fungovat aspoň část obchodů? V jiných zemích to přece taky jde. Tři dny jsem se doma točila v kruhu. Uklidila jsem všechny skříně, přerovnala knihovnu, dokonce jsem se pokusila něco upéct. Ale ten pocit, že nemůžu jen tak vyrazit do obchodu, byl prostě strašný.
Manžel nechápe, proč jsem tak nervózní. „Vždyť máš všechno, co potřebuješ,“ říká. Ale on to nechápe. Nejde o to, že něco potřebuju. Jde o ten pocit uvěznění, o nemožnost volby, o nucenou pohodu, která mi připadá spíš jako domácí vězení. Zítra to bude jiné. Konečně zase uvidím plné obchody, fronty u pokladen, lidi s taškami. Konečně se život vrátí do normálu. Protože upřímně - co jsou to za svátky, když nemůžete ani nakupovat?
A víte co? Klidně si myslete, že jsem povrchní. Že nechápu pravý význam Vánoc. Ale já prostě potřebuju ten pocit svobody, možnost někam jít, něco si koupit. I kdyby to měla být jen hloupá žvýkačka v samoobsluze. Takže dnes v osm tam budu jako na koni. A bude mi jedno, že venku mrzne nebo že budou fronty. Hlavně že už konečně skončí to vánoční „vězení“ a život se vrátí do normálních kolejí.
A příští rok? Příště si na ty tři dny radši naplánuju dovolenou někde v zahraničí. Protože další vánoční lockdown už fakt nedám!
Zdroje: autorský text
