Článek
Zvířecí stres při ohňostrojích je přirozená reakce na extrémní, nepředvídatelné a nevysvětlitelné ohlušující zvuky a pronikavé světlo.
Silvestrovské zamyšlení se bude týkat hlavně psů. Nejen protože to je moje téma, ale protože s námi žijí v domácnostech, máme k nim většinou emocionálně blíž, a tudíž nám o jejich blaho jde především.
Proč znamenají ohňostroje a petardy pro psy děs, když pro někoho z nás jsou zdrojem zábavy? Záměrně zdůrazňuji pro někoho, protože ani zdaleka ne všichni lidi si v takové kratochvíli libují. Na rozdíl od zvířat ale rozumíme tomu, proč se tak děje, a hlavně tušíme, co se dít bude.
Psi mají lepší sluch než my, a hlavně vnímají daleko vyšší frekvence. Jestli je pro nás odprásknutá petarda v sousedství ohlušující a mimochodem i pro lidský sluch vysoko nad rámec bezpečného hluku, myslete na to, že to není nic proti tomu, co vnímá váš pes. Kromě toho vy samozřejmě víte, že sousedovic mládež si nakoupila pyrotechniku, která jim brzy dojde. Možná vás to otravuje, ale co už, tak už to o Silvestru bývá. Pes žádnou takovou logiku nezná.
Zvuky jsou navíc nepředvídatelné. Zčistajasna se odkudsi z větší či menší vzdálenosti ozve šílená rána, která neznamená nic jiného než nebezpečí, které nelze identifikovat. A ozývají se ze všech stran a nahodile.
Pes o našich oslavách a důvodech extrémního hluku neví nic. Pro něj znamená naprostou dezorientaci, paniku a strach o vlastní život. Zatímco my jsme už dlouho psychicky připraveni na to, co přijde, pro psa je to normální den jako každý jiný.
Zvuky a světla navíc přicházejí v různých frekvencích a intervalech a mají odlišnou intenzitu. Je tak nemožné se zorientovat a přiřadit zdroj nebezpečí určitému místu. Práská to všude kolem a často i velmi blízko.
Reakce psů na každé nebezpečí je jediná. Bojuj nebo uteč. Bojovat ale není proti komu, ani proti čemu a pes se cítí chycen do pasti. Proto tolik psů během novoročních oslav utíká, aniž by věděli kam. Jedná se o vlastní obranu a jediný instinkt, který má podle nich v tu chvíli smysl.
I psa může přepadnout nebezpečná panická ataka a selhat mu srdíčko. A není to tak vzácné, jak bys si někdo mohl myslet. Kromě zranění či nehody při útěku je to nejčastější důsledek šíleného stresu, který si jen těžko umíme představit.
Doma není kam utéct, proto pes hledá alespoň úkryt. Pod stůl, do koupelny, za skříň nebo pod postel. Někteří psi mají své místo, které považují za jediné bezpečné na celém světě, a tím může být i jejich postel. Nemyslete si proto, že když si váš pes zaleze do pelíšku a schoulí se do klubíčka, znamená to, že ho ohňostroje a petardy nijak nerozházely. Může to být právě naopak.
I psi mají různé osobnosti a stupně psychické odolnosti. Petardy a hluky vadí každému, ne všichni je ale samozřejmě prožívají viditelně dramaticky. Těch, řekněme laxních, je ale pomálu, a ani těm do hlavy nevidíme.
Jako zodpovědní psí rodiče se musíme snažit minimalizovat dopady na zdraví a psychiku našich chlupáčů. Vzít pejska na noční procházku městem, aby si taky užil silvestrovského veselí, je naprosto nezodpovědným činem. Možná to bude někomu připadat neuvěřitelné, ale takoví lidé skutečně jsou.
Pro psa, byť by se jevil jako psychicky odolný, je takový výlet nezodpovědným hazardem. Nikdy nevíte, co ho vyleká, kdo mu z legrace nebo neopatrnosti hodí petardu pod nohy nebo na jaké rozbité sklo kde šlápne.
Po loňských zkušenostech vím, že nejhloupější komentáře přicházejí od lidí, kteří považují podobná varování za zbytečně hysterická a dramatická, protože zrovna jejich miláček je za každých okolností v klidu a nic ho nerozhází. Neboli „když může můj, může i ten tvůj. Co jančíš?“ Slyším a nevěřícně kroutím hlavou.
Na rozdíl od zvířat jsme my lidé byli obdařeni nejen logickým uvažováním a schopností si události zdůvodnit a vysvětlit, hledat příčiny a řešení, ale také empatií a soucitem. Měli bychom se je naučit používat.
Marnost úsilí spočívá v naivitě myslet si, že změním svět. Nezměním. Ohňostroje, petardy a bouchací kuličky nás budou zřejmě ještě dlouhá léta provázet a dopřávat nám pocit výjimečnosti okamžiku. Vždyť se na něm podílí i politická garnitura zastoupená městskými radnicemi předhánějícími se v dechberoucích zážitcích pro své obyvatele.
Pokud bychom ale dokázali eliminovat dopady na zvěř na nezbytné minimum, už to by byl první úspěch. Těším se na chvíli, kdy bude používání zábavné pyrotechniky jasně vymezené a definované časovým úsekem a mimo něj bude zakázáno včetně důsledně vymáhaných přísných postihů.
Ve jménu nejenom psů a domácích mazlíčků, ale i veškeré ostatní zvěře vás prosím, abyste na ně mysleli pokaždé, když prásknete dělobuch nebo odstřelíte petardu. A když už musíte, prosím pěkně vystřílejte všechno během jedné noci, ať to máme rychle za sebou.
Na Silvestra se doma připravíme a psychicky zocelíme. Zavřeme a zatmíme okna, pustíme hlasitou hudbu a možná jsme už několik dní předem z reproduktoru chudákovi psovi pouštěli petardy při večeři, aby si aspoň trochu zvykl. A těm nejcitlivějším jsme u veterináře obstarali „pilulky štěstí a zapomnění.“
Nejhorší ze všeho ale je, když se pes konečně trochu uklidní, a ještě několik dní poté sousedé vytahují zapomenutou silvestrovskou výbavu. My prostě ven se psem musíme. Vy už práskat nepotřebujete.
A ještě jedna prosba směrem k rodičům. Děti vůbec za nic nemohou. Ani za to, že je pro ně velká zábava hodit práskací kuličku pod nohy kolemjdoucímu psovi. Vždyť je to přece velká legrace. Úcta k přírodě a zvířatům by měla být základem každé výchovy. Když se dítě nenaučí ctít živé tvory a soucítit s nimi, jen těžko bude mít úctu k lidem.
Nechci ale zapomenout ani na volně žijící a farmářská zvířata, která jsou na tom možná ještě hůř než domácí mazlíčci, protože jejich prožitky se téměř nikdo nezabývá. Pamatujme na všechny, kteří s námi sdílí životní prostředí. Na ptáky na stromech, polní a lesní zvěř, ale i na koně, krávy a třeba i králíky v kotcích.
Užijme si bujaré, ale bezpečné oslavy konce roku a zkusme přitom alespoň jednu myšlenku věnovat zvířatům.
