Článek
Štěně pod vánočním stromkem a rozsvícené oči jsou možná symbolem štěstí pro dárce i obdarovaného, ale okamžik je to prchavý stejně jako vánoční svátky.
Nejčastěji se zvířata darují dětem, ale není to pravidlem. Obdarovanými mohou být rodiče, prarodiče nebo třeba partner, a vždy je to upřímný a dobře míněný dar, který má přinést radost a přátelství.
Ačkoli jsem zastáncem přítomnosti psa v rodinách a dětské výchovy po boku domácího mazlíčka tam, kde to okolnosti připouštějí, darování zvířat, nejenom na Vánoce, je záležitost velmi ošidná. Vánoce jsou ale časem překvapení a radosti a zvířata v krabici s otvory pod stromečkem se jeví jako skutečný a emocionálně hodnotný dar.
Je v pořádku chtít, aby se dítě naučilo povinnostem. Ale pokud se k nim dobrovolně a se vší závažností nepřihlásí sami rodiče, otřepaná fráze „chtěl jsi psa, tak se starej“ je pro všechny cestou do pekel. Na dětská bedra, byť by to byly děti odrostlejší, nelze naložit veškerou starost o němého člena rodiny. Je to další povinnost zejména pro rodiče a bez jejich svobodné a pečlivě zvážené vůle by mělo být darování psa dětem zapovězeno.
Se zvířetem nedarujete pouze radost a štěstí, ale hlavně povinnosti. Z radosti se tak může velmi rychle stát oboustranné utrpení a z dobře míněného daru krutý trest.
Asi nikdo nezpochybňuje fakt, že pes je závazek na celý život. Tedy ten jeho život, který je v průměru dlouhý přes deset let. Co to ale opravdu znamená, to vědí jen ti, kteří už minimálně jeden takový život se psem prožili. Zkušenost je to ale nepřenositelná.
Řeč je sice o psech, protože jinak to snad ani neumím, a protože se darují nejčastěji, ale zamyšlení se týká všech zvířat od koček po koně, přes papoušky a křečky, zkrátka všechna zvířata, která se mohou stát darem. A také není jenom o dětech, ale o všech obdarovaných.
Vánoce jsou svátky klidu, pohody a rodinného setkávání. Lidé mají obvykle víc času až do ledna, kdy nastanou všední povinnosti, a z tohoto úhlu pohledu je argument nového přírůstku do rodiny právě v tomto období smysluplný.
Zároveň je ale právě v době klidu a pohody těžké si představit či připustit úskalí života s novým rodinným členem po příchodu všedních povinností a každodenního rytmu.
Pes není věc, kterou každý den na dlouhé hodiny zavřeme do klece a vytáhneme ho na krátkou povinnou vycházku a pomuchlujeme se s ním, když zrovna máme náladu a čas. Obzvlášť štěně potřebuje spoustu pozornosti, výchovy a v neposlední řadě stojí nemalé peníze. Zkrátka nám obrátí život naruby, což může nepřipravenému přinést velmi rychlé vystřízlivění.
Se psem byl totiž příjemce obdarován omezením vlastní svobody a trvalým příkazem na nemalé finanční částky. Z daru se tak stává trest, i když tak asi myšlen nebyl. Spíš nedomyšlen.
Samozřejmě, že odměnou za vloženou energii, čas a peníze je radost, láska a nenahraditelný přítel. K tomu ale vede dlouhá cesta, kterou nezvládne každý.
Se psem se nechodí jenom na procházky. Zvíře stojí mnohem víc peněz, než se může na první pohled zdát, a také spoustu zodpovědné péče, bez níž ona kýžená radost nepřichází. A ta bývá právě tím důvodem, proč byl pes darován. Výsledkem je proto často prozření a zklamání.
Jenomže psa nelze vrátit, vyměnit v obchodě za jiný model, ani ho zavřít do skříně jako jiné nevhodné dárky. Psa lze pouze darovat dál nebo odložit do útulku. Z vánoční radosti zůstane pachuť hořkosti, lítosti a jedné velké nezodpovědnosti.
Nespílejme ale těm, kteří to nezvládli. Vina padá na hlavu těch, kteří dostali a realizovali báječný nápad v podobě danajského daru. Povinnosti se totiž nedarují. Zodpovědnost za neúspěch, zmar a zklamání nese hlavně dárce.
Je totiž ještě jedna věc, která je snad ze všech úplně nejdůležitější, a na kterou při výběru chlupatého dárku téměř nikdo nemyslí. A tou je přátelství a vztah. Pes se nestává přítelem automaticky, stejně jako člověk nenachází spřízněnou duši v komkoli, a stejně tak ani v psovi.
Já kupříkladu miluji všechny psy. To ovšem neznamená, že bych toužila po jakémkoli nebo si byla schopna vytvořit důvěrný vztah s každým. Je to stejné jako s lidmi a partnery. Vybrat si je musíme sami.
Pro mě osobně, přestože jsem si velmi vědoma všech úskalí i uspokojení života se psem, by darovaný chlupáč, kterého jsem si sama nevybrala, byl velmi nepříjemným a nechtěným darem. Vybrat si svého přítele a zavázat se k povinnostem je mé výsadní právo. Stejně jako každého z nás.
Přátele totiž darovat nelze. Ať už v tom hraje roli nějaká chemie, alchymie, osobnostní kritéria nebo fyzická atraktivita, výběr přátel je velmi intimní a osobní záležitost.
Než někomu letos darujete pod stromeček zvíře, zamyslete se nad vlastní zodpovědností za možné důsledky. Těmi může být nejenom radost, ale také žal, smutek a zejména zkažený život nevinného tvora.
Pomyslete na všechny chlupaté dárky, které také měly přinést radost a skončily s novým rokem v útulcích, ze kterých se každoročně stávají odkladiště nechtěných darů.
Ať už vás vedou jakékoli pohnutky darovat pod stromeček psa, doručení krátkodobého štěstí by nikdy nemělo být jediným důvodem. Přesvědčte se, že obdarovaný po psovi nebo jiném zvířeti skutečně, a hlavně bez marnivosti, touží a je schopen se o něj dlouhodobě a kvalitně postarat. Nebo buďte připraveni v případě neúspěchu přijmout dar i se všemi povinnostmi zpět. Ano, i dary se vracejí.
A v neposlední řadě, byť je to velmi kreativní, zkuste to vymyslet tak, aby si obdarovaný psa sám vybral. Pro spokojenost všech uděláte víc než mašlí kolem chlupatého krku pod stromečkem.
Koneckonců kouzlo darů spočívá právě v jejich promyšlenosti. A při jejich výběru pamatujte na jedno. Že povinnosti ani přátelé se nedarují. Proto je pes pod stromečkem špatný nápad.
