Článek
Je to hrozná myšlenka, ale také je to něco, čím si musíme projít všichni, kteří máme domácí mazlíčky. Rozhodnutí zůstat se svým psím miláčkem až dokonce je velmi těžké a emotivní. Znamená to zvolit mezi utrpením vlastním a utrpením psa.
Dříve bylo obvyklé, že se pes na své poslední cestě odevzdal do sterilního prostředí veterinární ordinace a nechalo se na profesionálech, ať dělají, co musí. Jenomže nyní už víme mnohem víc o emocionálním životě zvířat a o poutu mezi domácím mazlíčkem a jeho páníčkem. Je stále obvyklejší, že lidé zůstávají se svými psy až do konce. A tak je to dobře.
V posledních chvílích se pes stává uzavřenějším a může působit dezorientovaně nebo neobvykle klidně, jako by ho nic kolem nezajímalo. Letargie a zmatenost není projevem strachu, ale přijetí, protože psi žijí přítomným okamžikem.
Proces umírání ale také vyvolává úzkost a přítomnost milované osoby nablízku ji zmírňuje. To je hlavní důvod, proč se svým mazlíčkem zůstat – v jeho posledním zájmu.
Přesto stále mnoho majitelů nechává psa umírat samotného v děsivé ordinaci s cizími lidmi. Snad si neuvědomují, že tím ubližují jak svému psovi, tak nakonec i sami sobě. Přijdou o vědomí, že jejich věrný přítel odešel v klidu a pocitem, že s ním milovaný člověk zůstal až do konce. A to je to, co si pes rozhodně zaslouží.
V dnešní době není příliš psů, kteří umírají přirozenou smrtí. U většiny konců psích životů asistují veterináři, aby zmírnili neodvratné utrpení eutanázií. Mnoho z nich popisuje moment, kdy pes ještě před sedací zvedne hlavu a hledá svého člověka. Ne proto, že ví, co se stane. Ale protože hledá orientační bod.
Někteří psi, kteří zemřou přirozeně, odcházejí mimo své pelíšky nebo dokonce domovy. Pes hledá klidné a vzdálené místo, protože ve volné přírodě by mrtvé tělo přitahovalo predátory a mohlo být pro zbytek smečky nebezpečné. Takových případů je ale relativně málo.
Psi jsou velmi pragmatičtí tvorové a snad proto se lidé často domnívají, že chtějí být v posledních chvílích o samotě. Jedná se ale o instinktivní chování, nikoli o vědomou touhu zemřít o samotě.
Když se taková situace přihodí a pes zemře sám, není to pro nás o nic snazší než plánovaná eutanázie. Najít svého psa bez života kdesi v sousedství nebo za domem, kam běžně nechodil, je traumatické. Neměli jsme ani možnost se s ním rozloučit.
Mnoho lidí se ale bohužel nerozloučí, ani když mohou. Jejich důvody bývají veskrze sobecké a většina z nich říká, že by to nezvládli. Že by pohled na psa, který naposledy vydechne, byl pro ně traumatizující. Že si radši budou pamatovat všechny hezké chvíle, které spolu prožili.
Všechny tyto důvody se ale týkají páníčků samotných a na psa a jeho pocity není brán zřetel. Proto jsou tolik sobecké.
Lidé stále odevzdávají psa veterináři kdesi na klinice a odcházejí. V nejtěžší chvíli ho nechají v cizím prostředí, s cizími lidmi, kde to divně páchne a v momentě, kdy pes jejich přítomnost potřebuje ze všeho nejvíc.
Důvodů, proč zůstat se svým psem až do konce je víc. Prvním z nich je, že máte možnost se svým mazlíčkem rozloučit. Pro vás je to těžké, ale pro psa má vaše přítomnost velký význam. Jeho život měl smysl a páníček s ním zůstal až dokonce. Stejně jako by to udělal on.
Pro naše psy znamenáme bezpečí. Náš hlas, naše vůně, náš dotek – to jsou věci, které jim přinášejí útěchu, zvláště když se cítí zranitelní. Být s mazlíčkem při jeho odchodu mu pomáhá cítit se bezpečně a milovaně až do samého konce. Ne vyděšeně, dezorientovaně a osaměle s cizími lidmi.
Uklidňující přítomnost milovaného člověka pomáhá snížit úzkost odcházejícího psa a vám dá jistotu, že pes odešel v klidu. Vidět svého psa pokojně odcházet také pomáhá se s jeho smrtí lépe vyrovnat.
Psi nerozumí konceptu života a smrti a odcházení nevnímají ve filosofickém slova smyslu jako lidé. Instinktivně ale cítí, že se něco mění. A právě v tu chvíli potřebují jistotu, kterou jim nikdo jiný než páníček dát nemůže.
Rozhodnutí zůstat se svým mazlíčkem je posledním aktem laskavosti. Je to okamžik, kdy můžeme psovi vyjádřit lásku, za vše mu poděkovat a být s ním, když nás nejvíc a naposledy potřebuje.
Nabídnout psovi poslední podporu má hluboký význam pro obě strany. Nechat napospas toho, kdo při nás celou dobu věrně stál, nelze odčinit. Mnoho lidí ještě dlouho poté trápí výčitky a lítost jenom prodlouží bolest ze ztráty milovaného tvora.
Je čím dál běžnější provádět eutanázii v domácím prostředí. Pokud je to jenom trochu možné, je to pro psa ta nejlepší varianta. Odejít bez zbytečného stresu tam, kde to zná, a s těmi, které miluje.
Zůstaňte se svým psem až do konce. Nemusíte být silní, stačí být přítomní. Pro vás je to několik minut bolesti. Pro něj to ale znamená celý jeho svět.
