Článek
Znepokojuje mě, že se apely na zvyšování výdajů na zbrojení stávají jakousi nezpochybnitelnou samozřejmostí. Přičiňují se o to jak pravicově liberální, tak kupodivu i levicoví politici a novináři, kteří to zdůvodňují ruskou hrozbou, zatímco diplomatické aktivity odsuzují jako „mnichovanství“ a kolaboraci s Kremlem.
Myslím ale, že tito bezpochyby inteligentní lidé si musí být vědomi faktu, že veškeré válečné konflikty končí za diplomatickým stolem.
Rusko za tři roky válčení na Ukrajině dokázalo obsadit pouze 20 procent ukrajinského území a je zjevné, že Rusové jsou ochotni jednat s USA o ukončení ukrajinského konfliktu. Je přitom ovšem dosti odporné, jaká je zřejmě hlavní motivace obou těchto velmocí - zálusk na přírodní bohatství válkou zbídačené Ukrajiny. Výkřiky, že s Ruskem nelze jednat odkazující na analogie s Hitlerem, jsou příkladem častého argumentačního faulu zvaného „Reductio ad Hitlerum“.
Stoupenci neustálého vyzbrojování Ukrajiny nejsou schopni předložit věrohodné argumenty, jakým způsobem by válečné útrapy na Ukrajině ukončili. Nevidím žádnou realistickou možnost, jak dosáhnout ukrajinského vítězství a potrestání agresora. A i kdyby taková možnost snad existovala, vyvstávala by hrozba jaderné eskalace.
Zásadním problémem na ukrajinské straně je nedostatek vojáků. A je tu ještě další obrovský problém - po velmi nevydařené schůzce ukrajinského a amerického prezidenta se zásadně mění situace, protože americká vojenská podpora Ukrajiny zřejmě končí. Je ovšem pravděpodobné, že se USA a Rusko se nakonec dohodnou na příměří, nebo dokonce na něčem ještě významnějším, a že Ukrajina téměř jakékoli podmínky takového ukončení války ještě ráda přijme. Velmi pravděpodobné je i to, že Američané zásadně sníží svoji vojenskou angažovanost v Evropě, a že opustí dosavadní nákladnou (a podle mnohých značně problematickou) strategii „ochrany“ Evropy. Nelze dokonce vyloučit (a já bych to uvítal), že na obzoru je možná i zánik NATO, nebo aspoň stažení USA z této organizace.
A tak již slyšíme, že evropské členské země NATO budou muset vynakládat daleko více prostředků na vojenské účely. V čem ale vlastně spočívá ona ruská hrozba? Opravdu někdo soudný věří, že se nás Rusko chystá napadnout? Vždyť zjevně nemá ani kapacity na podmanění celé Ukrajiny a jeho postup na východě Ukrajiny je jen velmi pomalý!
Nechápu, jak chce naše vláda dramaticky zvyšovat výdaje na zbrojení. Chce to udělat na úkor zdravotnictví, školství, sociálních výdajů či adaptace na klimatickou krizi? Uvědomuje si, že už nyní vynakládá náš stát na obranu více než třikrát více než na výzkum a vývoj? A to v době, kdy se stále více občanů ocitá v chudobě.
Kdyby bylo po mém, žádné zvyšování výdajů na zbrojení bych nepřipustil – považuji to za vyhazování peněz v situaci, kdy se potýkáme s vážnými ekonomickými a společenskými problémy. Naše republika by se naopak měla na diplomatické scéně zasazovat o všeobecný útlum zbrojení, za rychlé ukončení tragicky nesmyslné války na Ukrajině (které bylo možno předejít, kdyby se NATO chovalo zodpovědněji ohledně záměrů přijmout do této aliance Ukrajinu) a za nastolení nového evropského, resp. globálního bezpečnostního uspořádání.
Mimochodem, coby pacifista jsem přesvědčen, že silná armáda není dobrou zárukou bezpečnosti, ale právě naopak - svádí k totiž k vojenskému řešení problémů. Daleko lepší je spoléhat na silnou diplomacii.
Je dobré, že jedna naše politická strana prezentuje veřejně svůj sociální program pod názvem Bydlení je naše zbrojení. Bohužel je to ale strana sice s dlouhou historií, ale momentálně zanedbatelným vlivem.
Pevně ale věřím, že vláda, která vzejde z podzimních parlamentních voleb, odmítne v souladu s názorem většiny našich občanů ono nesmyslné zbrojení. Doufám, že tato otázka bude v předvolební kampani stěžejní a že lidé vyjádří svůj odmítavý názor i na náměstích.
Rád se k nim připojím.
Poznámka: Při psaní tohoto textu jsem se inspiroval recentním článkem Daniela Veselého.
