Článek
Vlakem přes geopolitiku aneb Když upřímně promluví náhodný spolucestující
Cestování vlakem občas přinese nečekaná setkání. Včera jsem měl tu čest sdílet kupé s cca pětačtyřicetiletým Ukrajincem, který mi během cesty ochotně vyprávěl o svém pohledu na dnešní svět. Nebyl to žádný uprchlík, který by si stěžoval na osud, spíš člověk, který si v Česku našel nový domov a práci. A byl za to rád. Mluvil o ČR lépe než většina Čechů a Moraváků, skoro jsem se až místy trochu styděl. Opravdu.
Češi jsou moc fajn a Češky ještě více
„Moc se mi tu líbí,“ řekl mi hned v úvodu, „jsou tu fajn lidi, krásná příroda a výborné pivo a guláš. Také mám moc rád smažený sýr s tatarkou, na to jste vy Češi velmistři a mají ho skoro všude, paráda! “ Pochvaloval si ten dobrý muž.
Politiku moc řešit nechtěl, avšak i tak na ni , popravdě trochu i omylem, došlo.
Ukázalo se, že odešel z Ukrajiny nejen kvůli válce, ale také proto, že „nesnáší zkorumpovanýho Zelenskýho, což je stejný dacan jako Vladimír Putin nebo Viktor Janukovyč. “ (konec citace).
Nečekal jsem, že na ukrajinského prezidenta přijde řeč, ale zjevně k němu neměl nijak vřelý vztah. Také nadával na jakýsi Pravý sektor a „Milice“.
Na otázku, jak vidí situaci na východě země , odpověděl přímo a bez servítků: „Luhansk bych klidně dal Rusům. Nikdy jsem tam nebyl, žijí tam skoro samí Rusové.“
V jeho hlase nebyla žádná zloba ani hořkost, spíš jakási smířenost.
Nesmyslná válka
Podle něj byla dřív Ukrajina součástí Sovětského svazu a nikdo moc neřešil, kdo je kdo. Tehdy to prý nebylo tak rozdělené. „Celá ta vojna je nesmysl,“ povzdechl si, „normální lidi ji nechtěli, to jen politici a generálové chtějí bojovat. Normální lidi vůbec.“
Překvapilo mě, s jakou samozřejmostí o tom mluvil. Žádné velkohubé nadávání na Rusko, žádné plané moralizování.
Jenom věcné konstatování faktu, že obyčejní lidé chtějí žít normální životy, zatímco ti nahoře tahají za nitky.
A co česká politika? Tady mě Igor překvapil – o Petru Fialovi ani o Antonínovi Babišovi (jak ho neúmyslně překřtil) neřekl vůbec nic špatného, ale ani dobrého.
Jako by ho česká politická scéna snad vůbec nezajímala. Možná je to dobře. Možná si užívá, že tady se ho politika osobně nedotýká, tak jako doma.
Čarokrásné Češky
A ještě jedna poznámka na závěr – české ženy jsou podle něj krásnější než Polky, Němky i než Rusky. Nebyl a není první, kdo to říkal, ale přesto mne to potěšilo slyšet od zkušeného člověka, který za život poznal svět.
Takže co z toho plyne? Někdy se ve vlaku dozvíte víc než z novin či z televize.
Někdy vám cizinec ukáže, jak různorodé jsou pohledy na svět. A někdy stačí jedno setkání, aby vám připomnělo, že život je pořád hlavně o lidech, ne o politice.
Konec dnešního vox populi.
PS - a příště vám povím, jak jsem potkal tu dánskou blondýnku, vlastně raději ne.
