Článek
Jaroslava Duška jsem poprvé zaznamenal v roli učitele Saši v legendární komedii Pelíšky. Přestože sdílím názor většiny veřejnosti, že Pelíšky jsou jednou z nejlepších českých komedií všech dob, já osobně se na ně nerad dívám. Nemám rád ten pesimismus doby. To, že už na začátku příběhu víte, co musí přijít. Obsazení Československa jako jeden z nejsmutnějších momentů poválečného státu. A do toho ještě starý Kraus v podání Jiřího Kodeta, který svou manželku prakticky utrápí. Ne, nemohu to vidět.
A právě v této komedii jsem si na Jaroslava Duška udělal názor, který u mě v nezměněné podobě přetrvával mnoho let. Jako učitel Saša byl totiž slizský, vnucoval se a neměl špetku sebereflexe. A protože jsem se pak filmům s Duškem raději vyhýbal, neboť jsem ho nemohl ani vidět, přetrval ve mně tento pocit až donedávna.
Tehdy jsem měl možnost vidět představení Jaroslava Duška v klubu Lávka na vlastní oči. A představa o učiteli Sašovi se najednou rozplynula. Dušek byl milý, vlídný, komunikoval s publikem a hlavně dokázal svým humorem pobavit. A já si řekl, že jsem ve svém úsudku udělal ohromnou chybu a že těch dvacet let, co ho prakticky nemůžu vidět, bylo velkou chybou. Nabyl jsem dojmu, že to, že jsem si na Duška po jeho roli učitele Saši udělal takový názor, nebylo tím, že by Dušek byl ve skutečnosti takový, ale že svou roli zahrál tak skvěle a uvěřitelně, že jsem si tu postavu s hercem ztotožnil.
Poslední dva tři roky už se na filmy, ve kterých Dušek hraje, mohu bez problému dívat. Předpokládám také, že taková role, jako byl právě učitel Saša, už se v jeho filmografii opakovat nebude. Loni jsem ale zaznamenal určité kontroverze, které se týkají jeho názorů na svět a na život. A protože je Dušek skvělým vypravěčem, poslechl jsem si celý jeho rozhovor s moderátorem Čestmírem Strakatým v jeho pořadu. Byl jsem překvapen, proč se na tento rozhovor rojí samé negativní ohlasy.
Dušek v pořadu mluví o rakovině sice velmi explicitně, v podstatě ale říká jen to, co si myslí. Nic nepředkládá jako fakt, který je neměnný. Formulace, že rakovinu si člověk vybírá a že je jen na něm, zda ji přežije, je sice poněkud nešťastná, ale není to nic, co by bylo v rozporu s lékařskými závěry. Psychika člověka a odhodlání žít mohou být v případě rakoviny jedním z faktorů, který může průběh nemoci ovlivnit.
Naopak mi přišlo, že v tomto rozhovoru mluvil Jaroslav Dušek nejsrozumitelněji a velmi vhodně. A že se o něm píše, že drží dlouhé půsty a že pije jenom vodu, se kterou si povídá. Každý přece mámě nějakou menší či větší úchylku a každý si na něco potrpíme. Ať si každý dělá, co chce, dokud tím nenarušuje soukromí někoho druhého. Každý ať si zamete nejdříve před svým prahem, než někoho začne odsuzovat. Já tu chybu udělal a trvalo mi dlouho, než jsem to pochopil.
Zpracováno na základě:
