Článek
Za pár dní otevřou dveře jara Velikonoce. V obchodech se to už teď hemží na regálech čokoládovými vajíčky, zajíčky, umělohmotnými kuřátky. Nechybí ani obtisky na sklo a omalovánky pro děti s velikonoční tematikou. Jen sehnat pomlázku není tak úplně snadné. Překvapivě jsem je objevila v květinářství a v obchůdku u Vietnamců. Naši milí spoluobčané evidentně ctí české tradice. Přinejmenším v obchodním smyslu slova. Při pohledu na ty věci vytvořené ze spletených dřevěných prutů a připomínající bičíky na koně, se mi sevřel žaludek.
Vrbové proutky i bužírka
Vzpomněla jsem si, jak si můj bratr a někteří spolužáci, když jsme byli malí, doslova užívali, že mohli holky mající ve škole lepší známky než oni, o Velikonocích seřezat tak, až měly modříny. A nepoužívali k tomu jen pomlázky z vrbového proutí. Jeden čas byla velká móda používat spletené umělohmotné provázky do tvaru pomlázky. I jedna rána něčím takovým bolela hodně dlouho. Cítila jsem se pokaždé bezmocná, ponížená, a ještě navíc jsem těm hulvátům, kteří mě zbili, musela dát malovaná vajíčka. Nesnášela jsem dopoledne Velikonočního pondělí.
Jalovec a podprsenky
Na Moravě, kam jsem se za čas vdala, jsem objevila další velikonoční zvyky. Kromě pomlázky, pánové šlehaly ženy větvičkou jalovce. Štípalo to jako čert a štípance svědily a pálily ještě několik dní. A to nejen na nohou, ale i na těle, protože někteří pánové si libovali v tom, že ženě nebo dívce vyhrnuli halenku a větvičkou jalovce jí zajeli na holou kůži pod oblečením.
Další novinkou bylo pro mě, že po domech nechodili jen malí koledníci a dospívající chlapci, ale i zralí muži. Někteří z nich si pletli až 3 metry dlouhé pomlázky a na ně místo mašlí vázali podprsenky žen, které vyšlehaly. Když taková horda vrazila do bytu, bylo velmi těžké zabránit tomu, aby se jejich ruce při šlehání pomlázkou dostávaly i do míst, kam by je slušný muž neměl nikdy položit. Dnes by se za takové chování dostali na přední místa kampaně „Me too“. Někteří muži, a většinou ti starší, včetně dědečků, doslova zneužívali situace a osahávali dívky a ženy všude, kam se jim podařilo dosáhnout. Nejhorší na tom bylo to, že takto obtěžovali zejména dospívající dívky, pro které se pak Velikonoční pondělí stávalo noční můrou.
Dnes už raději do ZOO, než čelit nájezdům opilých koledníků
Naprosto jsem chápala, proč některé maminky odjíždějí s dcerami o Velikonočním pondělí pryč z místa bydliště, a raději se jdou projít do ZOO, než aby se nechali doma mlátit a osahávat sousedy, kteří pod vlivem vypitého alkoholu ztrácejí soudnost i zábrany.
Měla jsem ráda Velikonoce, dokud byla dcera malá a chodili k nám koledníčci, kterým se vždy rozzářily oči nad malovanými vajíčky. Chlubili se mezi sebou, kdo dostal hezčí. Pak se to po pár letech změnilo. Náctiletí kluci nějak zklackovatěli, a když jsem jim nabídla voskem batikované kraslice, které mě stály mnoho práce, jen ohrnuli nos a pronesli: „Vejce neberem, jen peníze.“ To mě tak naštvalo, že jsem jim práskla dveřmi před nosem a nedala nic.
Když sousedi, opilí a s nenechavýma rukama, začali obtěžovat i moji dceru, přestala jsem koledníkům otvírat. Velikonoce nejsou svátky chlastu a obžerství, natož pak sexuálního obtěžování žen, ale oslava jara. Pro křesťany i umučení a zmrtvýchvstání Krista. Jen původní zvyky barvení vajíček a šlehání žen vrbovými proutky byly jistě pohanské a mnohem starší než křesťanství. Kořeny tyto zvyky mají v šest tisíc let starém umění Feng Shui, které detailně mapuje vztah mezi předměty a jejich vlivem na fyzické i psychické rozpoložení člověka.
Síla stromů a jarních větviček
Naši předkové měli ještě čisté vidění jemnohmotných energií, které je dnes spíše vzácností. Viděli sílu/energii, která proudí větvičkami vrby a viděli i to, že když se dotknete těchto větviček, energie / síla se začne přenášet i do vašeho těla. V současnosti ví i bývalý prezident Zeman, že je prospěšné objímat kmeny stromů. Kmeny, jako páteří, proudí nejsilnější a nejstabilnější energie, kterou stromy čerpají ze země. V jemných větvičkách v koruně stromu je naopak velice jemná energie nebes čerpaná ze slunce a větru, který pohybuje větvičkami.
Proto na jaře, kdy byla těla lidí vyčerpaná po dlouhé zimě, a to zejména těla žen, která potřebují jemnou sluneční energii na početí, těhotenství, porod i kojení, se praktikoval zvyk předávání energie z větviček do těla dotekem. Jemným dotekem, ne hrubým bitím. A měl to dělat muž milující ženu, ne ožralý hulvát, který si zmlácením svojí nebo cizí ženy hojí svoje pocity nedostatečnosti a méněcennosti.
Tradice ano, či ne?
Mám ráda tradice, ale bez téhle, která už od malých holčiček bere ženám důstojnost, se ráda obejdu. Ráda vytvořím a rozdám krásné kraslice mužům v mé rodině i přátelům ze sousedství i bez toho, že by mě před tím museli seřezat jako koně bičíkem z ohnutých a vzájemně propletených klacků. Čerpat energii stromů, slunce a větru, kterou obsahují jemné, tenké větvičky, lze i jinak než se nechat seřezat pomlázkou.
