Z Brna do Monte Carla na kole, po týdnu jsou hoši v polovině cesty

Bezmála osm set kilometrů mají za sebou za šest dní putování na kole z Brna do Monte Carla naši tři hrdinové Mara, Křivoš a Peťa K. Zatím jde prý vše podle plánu a jediný velký problém mají s tím, že jim došel rum, takže se obávají, že večer bude „ponorka“ a budou mít tendenci dát si do „řepy“, jak se to na podobných „cykločundrech“ děje. Ale prý když tam nejsem já, tak je to riziko mnohem menší, tak pokud rum neseženou, tak se budou večer jen mezi sebou hádat.

Chlapci mají na tričku celou trasu, takže pozorný čtenář může vysledovat kudy projeli a co je ještě čeká. Jsou teď zhruba v polovině cesty a za týden by mohli dorazit do vysněného Monaka, projít si trať, kudy jezdí Formule 1 a navštívit světoznámé kasino. Jejich trasa měří zhruba 1 700 kilometrů a to převážně po cyklostezkách.

Z mateřského Brna jeli kolem Vídně, Salzburgu, Villachu a dnes večer italským Tarvisiem. Z kopce se dá najet dolů hodně kilometrů, ale záleží, jak je to bude večer ještě bavit. Ona cykloturistika nyní jen o tupém šlapání a polykání kilometrů, ale také o legráckách, filozofických debatách, odborných diskusích, vzpomínání a kochání se přírodou a pamětihodnostmi.

Dojde samozřejmě i na alkohol, ale jak mne borci ujistili, tak až večer a ne během dne, kdy ještě šlapou a jsou účastníky silničního provozu, byť mimo silnice. Na můj dotaz, jestli zmokli, tak prý druhý den trochu v kempu, jinak se snaží už spát pod střechou a v penzionech, ne jako když jsme byli mladí studenti a spávali jsme jenom pod „širákem“ a jedou podobnou trasu přes Alpy, jako jsme tenkrát před třiceti lety jeli my, tehdy však bylo mnohem méně cyklostezek.

Tento „cykločundr“ je tak vlastně na počest tehdejší naší cesty k moři do Francie na začátku devadesátých let, nyní ho jednou již zkušení padesátníci a nevezou si s sebou chleby a konzervy a neškemrají v hospodách o vodu, jako jsme to činili jako chudí studenti my. Venku spávají ojediněle. Nicméně šlapat musejí pořád, žádná elektrokola, ale vlastní pohon a také s sebou nemají žádné doprovodné vozidlo.

Prý si chtěli koupit ten rum dneska ve Villachu, ale utavila je bývalá německá závodnice a jak se před ní snažili machrovat, že umějí taky šlapat, tak se znavili, jak říká Milan s botou, co se mu rozlepila na Lysé, jsou prošití jak deka a na ten rum úplně zapomněli a vzpomenou si na něj až večer, až přijedou do kempu.

Tak zase někdy pošlu zprávu o jejich prázdninovém putování. Tehdy před lety nás nepustili do kasina, protože jsme na to neměli patřičné oblečení, tak jak to dopadne za týden? Klidně si na to můžete vsadit. Pustí je dovnitř nebo ne? Nemají však mezi sebou experta na sázení na ruletě na nulu, takže jim moc šancí nedávám.

Tak chlapci hlavně opatrně a v klidu a mazat kolena a záda a s tím alkoholem opatrně. Myslíme na vás a držíme vám palce v dalším šlapání k francouzskému „móřu“.

Born to hobby cycling…